Born Singer

twelve; Bighit

,,Pst...a rychle!"

Mávl na mě a já se za ním rozběhl.

,,Neutíkej tak!"

Běžel jsem a má rozeplá červená bunda za mnou jen vlála. Hoseok najednou zmizel do nějaké místnosti.

,,Woah..."

Řekl jsem, když jsem za sebou zaklapl dveře.

,,Tady se zkouší choreo."

Koukal jsem se na jmenovky na jedné ze skříněk. Musel jsem se uculit. Hoseok psal opravdu rozkošně a to malé sluníčko tomu ještě napomáhalo.

,,A tahle je..."

Přejel jsem prsty po další skříňce, kde byl už daný klíček.

,,Hoseoku?"

Otočil jsem se, ale čekal na mě někdo úplně jiný než Hoseok.

,,Ta je moje."

Stál tam kluk, jistě starší než já, zkoumavě si mě měřil pohledem a já se neměl k jedinému slovu.

,,A ty jsi...?"

Otevřel jsem pusu, abych ze sebe vykoktal alespoň mé jméno, ale byl jsem opět přerušen.

,,Joone..."

Má záchrana se objevila ve dveřích s lahví s čiré vody a jako vždy úsměvem na tváři.

,,Nechtěl by si mi něco vysvětlit?"

Zvedl obočí černovlasý kluk.

,,Namjoone, tohle je Jungkook. Můj spolubydlící...a-"

Uculil se.

,,...možná i budoucí trainee."

,,Těší mě Jungkooku."

Usmál se a podal mi ruku.

,,Budu rád, když budeš v našem týmu..."

Měl jsem pocit, že ho od někud znám... ten hlas.

,,Prý už mají zase dalšího...Nevím kde je ten Sihyuk bere..."

Řekl Hoseok a napil se ze své lahve.

,,Tak...Jungkooku..."

Řekl červenovlásek a hřbetem ruky si otřel vlhké rty.

,,Pojď mi něco ukázat."

Uculil se a natáhl se pro mobil, který zapojil do velkého černého reproduktoru.

,,Jako...tanec?"

V tanci jsem nikdy nebyl dobrý, měl jsem pocit, žejsem v tu chvíli zapomněl vše, co jsem se za celý život naučil. Hoseok se zasmál.

,,Ano...tanec."

Rukou mi pokynul, abych šel doprostřed místnosti, před to velké, v tuto chvíli krásně vyleštěné zrcadlo. Velice opatrným krokem jsem se rozešel a nervózně si skousl ret.

,,Tak...třeba tohle..."

Uslyšel jsem mi moc známou melodii písničky Manolo. Dal jsem své tělo do pohybu a začal improvizovat. Snažil jsem se vyhýbat jakémukoliv pohledu na Hoseoka, jenž si mě celou dobu zkušeně prohlížel.

Hudba skončila a já vydechl.

,,Bylo to...špatný?"

Podíval jsem se na červenovláska, stále stál ve své původní poloze opřený o skříňky. Jeho doteď soustředěný výraz se stočil do lehkého úsměvu.

,,Není to vůbec špatný... jedeš ale jako stroj, tancem hlavně musíš projevit emoce a ty nevidím."

Řekl a přešel ke mě. Chytl mě okolo ramen a podíval se na nás do zrcadla.

,,Já vím, že to v tobě je."