Born Singer

thirty-four; call

Ticho, které panovalo v místnosti už nějakou chvíli přerušil nechápavý Jimin.

,,Ale- Namjoone...to..."

,,Co budeme bez tebe dělat?"

Ozval se Seokjin a já stále jen vykolejeně sledoval dění okolo mě.

,,Nevzal jsem to."

Otočil se na nás Joon a nám všem  zajiskřili očí štěstím.

,,Opravdu?!"

Skoro vykřikl šedovlásek, načež on i Yoongi jen přikývli.

,,Skupinové objetí!"

Zvolal Seokjin a vyřítil se přímo k našemu leaderovi.

,,Jungkooku?"

Někdo mě chytl za zápěstí, byl to pevný, mužný stisk.

,,Hobi? Copak?"

Lehce jsem se usmál, načež on mě vytáhl ze zhluku kluků.

,,Máme problém, Kooku."

,,Co? Jaký prob-"

,,Volala mi Eunji."

,,Cože?!"

Skoro jsem vykřikl.

,,Pojď na chodbu, všechno ti řeknu."

Poslechl jsem ho a vyšel na chladnou dlouhou chodbu.

,,Včera jsem koukal na televizi...a na pevnou linku mi někdo zavolal. Nechápal jsem to, protože...kdo prostě v dnešní době pevnou používá..."

Byl jsem napjatý jako struna a hltal jsem každičké slovo, které z jeho úst vyšlo.

,,Zvedl jsem to...a ona se představila. Eunji Kim..."

,,Co tu chce?!"

Frustrovaně jsem si vjel prsty do vlasů a skoro bolestně za ně zatahal. Nejraději bych je vytrhal, ale nějaké to racionální myšlení mi ještě zůstalo.

,,Ptala se na tebe Jungkooku...dělal jsem, že nevím o kom mluví, ale..."

,,Ale?"

Otočil jsem se na něj s otazníky v očích.

,,Ona už je tak tři kroky před námi, Jungkooku..."

_______

Hey loves,
Omlouvám se za mou značnou neaktivitu a také za to, jak krátká ta kapitola je. Budu se snažit to napravit.
Luv u <3
A_