𝗛𝗔𝗟𝗙 𝗔𝗡𝗗 𝗛𝗔𝗟𝗙

13.

Teď doopravdy poznala, co to je stud. Vyjela po klukovi, co ji doopravdy ani po fyzické stránce nechtěl a jen ji využil k tomu, aby si nahonil ego. Cítila se tak trapně, že celou neděli nevylezla ven a v pondělí se vymluvila, že ji je špatně. Sean se za ní nezastavil a Rosamund to nevadilo - nevěděla, jak se na něj jen podívat.
Zároveň byla na sebe naštvaná, že mu podlehla. Je to skoro můj bratr, opakovala si v duchu. Nenávidím ho. Nenávidím jeho otce a celou jejich rodinku.
Než se přestěhovali sem, bylo lehčí je všechny nenávidět, protože je pořádně ani neznala. A popravdě je moc neznala ani teď. Párkrát potkala otčíma u večeře, když to „stihnul" dříve domů a to s ní ani jednou nepromluvil. Mohla by se také snažit, ale jak by to mohla udělat svému otci? Připadala by si jako kdyby ho zradila a to Rose opravdu nechtěla.
Jenže, když se v úterý snažila vymluvit na to, že je nemocná, její matka za ní přišla a začala se vyptávat.
„Co se děje, Rose?"
Seděla na její posteli, Rosamund zahrabaná ve své peřině a její herecké výkony byly obdivuhodné.
„Nechceš jít k doktorovi?"
„Ne," vyhrkla Rose rychle. „Už mi je lépe než včera." zalhala. Bylo ji čím dál více hůře z té představy, že by měla potkat Seana.
„To je dobře." usmála se na ni máma a pohladila ji po vlasech. „Musím jít do práce, ale večer se vrátím a udělám ti vývar. Babička mi poslala recept na ten její zázračný." zasmála se.
Klasika, řekla si Rosamund v duchu, samozřejmě, že mamka hned obvolala všechny rodinné příslušníky, když její dcera onemocněla.
„Tak ještě zůstaň doma." řekla ji a políbila na čelo. „Odpočiň si, beruško." Vstala a odešla ke dveřím, jakmile je otevřela, doslovně narazila do Seana. „Ježíš, promiň." zasmála se. Dneska vypadá máma vesele, pomyslela si.
„To nic," odbyl ji Sean.
„Kam tak spěcháš?"
„Do školy." odpověděl a chtěl se hnát ke schodům, jenže ho paní Hammerschmidtová chytila za loket. „Děje se něco?"
Dala si ruce přes prsa a zamyslela se. „Co kdybys dneska zůstal doma?"
Cože? Rosamund se začala proklínat, že jejich rozhovor odpolslouchává. Jen to ne!
„A ty bys mě jako nechala doma? Jen tak?"
„No, vidím, že utíkáš do školy ve čtvrt na osm a tvoje holka k nám v úterky chodí na snídani, takže předpokládám, že ji potkat nechceš."
Sean jenom na odpověď něco souhlasně zamručel.
„A jen tak by to nebylo." dodala.
Sean se na ni dlouze podíval, než odpověděl. „A co mám udělat?"
„Postaráš se o Rose."
Cože? Ne! On ne! Klidně půjdu do školy! chtělo se ji křičet.
Sean se přes rameno paní Hammerschmidtové podíval přímo do Rosamundiného pokoje, protože její máma za sebou nezavřela a zpříma hleděl své nevlastní sestře do očí, které byly plné studu.
„Platí?" zeptala se paní Hammerschmidtonová.
Sean se ji díval do očí ještě chvíli, než stisknul své maceše ruku. „Platí," souhlasil.
Než její máma odešla do práce, strčila Seana k Rose do pokoje a zavřela za nimi.
„Jdi pryč," poprosila ho.
Podiveně se na ni zahleděl a sednul si na to místo na posteli, kde před chvílí seděla její matka. Mrcha jedna!
„Proč bych to dělal?"
„Protože ani jeden nechceme být spolu v jedné místnosti."
„Jsi si jistá?" zeptal se a vstal.
„Vůbec ne..." odpověděla mu potichu, když za sebou zavřel dveře.

—

Omlouvám se, že jsem včera nestihla publikovat kapitolu a přesně proto napíšu ještě jednu dnes, kterou večer zveřejním!
xoxo.