𝗛𝗔𝗟𝗙 𝗔𝗡𝗗 𝗛𝗔𝗟𝗙

22.

Rosamund Jordana naštěstí další večer neviděla a ani ten následující. S jeho synem nemluvila a její matka si už nai nebrala skleničky - pila víno rovnou z flašky.
„Můžu se přidat?" zeptala se ji Rose ve čtvrtek večer, když objevila svou mámu na sedačce, jak koukala na Bridget Jonesovou.
Její matka přikývla a podala ji flašku.
Zas tak doslovně jsem to nemyslela, pomyslela si, ale taky se napila. Tohle víno muselo být dost levné, protože bylo až nechutně kyselé.
„Jsi v pohodě, mami?" zajímala se starostlivě a přehodila přes ně deku.
Přestože paní Hammerschmidtnová měla velké kruky pod ubrečenýma očima, neumyté vlasy a pobledlý obličej, usmála se a skoro až přiopile řekla: „Ano, beruško."
Dál se ji raději na nic neptala. Jen seděla se svou mámou na sedačce, podávaly si lahev vína a koukaly na film.
Netušily, že je se smutným výrazem v očích pozoruje ze schodů Sean. Nevěděly, že vzdychá nad obrazem, co viděl a že mu puká srdce, když takhle vidí dvě ženy, které mu naprosto změnily život.

—

V pátek ráno Rose probudila zpráva od jejího bratra.

Ash33r: Dobré jitro.
Roschmidt: Co chceš?
Ash33r: Řekl bych co, ale nechi být sprostý hned po ránu.
Roschmidt: Sprosté je už jen to, že jsi první člověk, se kterým ráno komunikuju.
Ash33r: Jenže jsi mi neodolala a odepsalas.
Roschmidt: Spíše jsem doufala, že tohle je jen další noční můra.
Roschmidt: Tak co potřebuješ?
Ash33r: Oběhnu blok a jsem doma. Zase na mne čekáš v kuchyni?
Roschmidt: Samozřejmě, že ne.

Sean doufal, že tam bude, ale Rosamund byla stále naštvaná a to hlavně na sebe. Stejně jako její matka podlehla kouzlu Asherů, přestože měla před očima moc dobrý důkaz, že to není dobrý nápad.
Vstala, až jak se Sean šel sprchovat a kuchyní jen rychle proběhla. Oblékla se, vyčistila si zuby, když se šel obléct do svého pokoje, a zmizela venku před domem. Spěchala do školy - skoro až bežěla, protože nechtěla mít nic dalšího společného se Seanem, než je dům, ve kterém bydlí. Ani vzduch.
Všemu bude brzy konec, slibovala si v duchu. Za chvíli se odstěhuješ, Rosamund, v neděli se má ozvat táta a nějak se to vyřeší. Škoda, že pro její matku bude všechno jen horší.

—

Další hodina biologie.
Jamie rozkuchal svou žábu, jak měl a Rosamund ho u toho pozorovala. Připadala si jako nějaký úchyl, ale chtěla zjistit, co je na něm výjimečného. Potřebovala vědět, kdo je. Chtěla, aby se na něj dívala jako on se dívá na ni, jenže neměla ani tušení, jak toho dosáhnout.
„Rozptyluješ mne." řekl, anižby se odvrátil od mrtvého těla na stole.
„Víš, že jsi neskutečně hezký?"
Jamiemu zacukaly koutky úst, ale nic neřekl. Je rozhodně hezký - takovým tím klasickým roztomilým způsobem, ale co bylo na něm jedinečného? Neměl na obličeji zvláštní znaménko nebo jizvu. Nehty měl ostříhané a čisté. Celé jeho ruce byly hladké a hebké. Bez chyby. Možná jeho zvláštnost byla v tom, že na sobě neměl ani jedinou originální věc.
„Tak," řekl a dal ruce od žáby.n„Já myslím, že tohle bude plíce."
„To je srdce." namítla.
„Ale hovno,"
„Fakt, koukej na to." ukázala na orgán. „Rozhodně srdce."
„Radši mě zasvěť do toho tvého vztahu nevztahu."
Přikývla, ale nevěděla, jak začít. Nakonec zvolila kratší verzi. „Seanův táta si k sobě nastěhoval mou mámu a mě s ní."
„Cože?"
„Naši spolu chodí."
Jeho zaražený výraz ji pobavil. „To jako že jste sourozenci?"
„Nevlastní," dodala, ale souhlasila.
Na chvíli se odmlčel a pak se zeptal: „A to jste se líbali?" Odpověď moc dobře znal.
„Přesně to je ten důvod, proč to musí zůstat zatím jen mezi námi."
Jamie si povzdychl. Sundal si rukavice a dal si hlavu do dlaní. „Než se tohle vyřeší..."
„Vzdáváš to se mnou, jo?"
Odhodlaně se na ni zadíval a palcem ji pohladil tvář. „Nikdy."
To gesto ji příjemně překvapilo.

—

Sean vs. Jamie?