𝗛𝗔𝗟𝗙 𝗔𝗡𝗗 𝗛𝗔𝗟𝗙

37.

Rose celý zbytek dne, a taky ten nastávající, svého bratra ignorovala a předstírala, že s ní nežije pod jednou střechou.
Ráno na sebe ani nenarazili, protože Rosamund schválně zaspala a počkala, než uslyšela, jak odjíždí od jejich domu jeho motorka. Až poté vstala a připravila se na odchod do školy. Nestihla sice první hodinu matematiky, ale to ji nevadilo.
Seděla zrovna v lavici na hodině angličtiny, když se ozval rozhlas.
„Prosíme studentku Rosamund Hammerschmidtovou ze třetího ročníku, aby se dostavila do ředitelny, děkuji."
Na Rose padlo několik očí a ona si nebyla jistá, zda má odejít uprostřed vyučovací hodiny. Jakmile se několik minut nezvedla, učitelka ji řekla: „Tak běžte."
Rose jen přikývla, vzala si věci do rukou a pelášila k řediteli. Ředitelna byla starší, světlá a plná fotek se zelenými ručně malovanými rámečky. Ředitel Tinter musel být pyšný otec.
„Dobrý den," podzravila ho, když vešla dovnitř. „Volal jste mne k sobě, pane řediteli?"
Samozřejmě, okřikla se.
Přikývnul a zavřel složku, ve které před chvílí něco hledal. Následně se podíval na slušně oblečenou Rosamund s vysokým copem, hezkým obličejem a vyzval ji, aby se posadila naproti na křeslo. Poslechla ho a oplatila mu pohled.
Ředitel měl modrou košili zapnutou těsně ke krku a dlouhé rukávy, které neměl vyhrnuté. Na to, jak musel být otcovsky založen, vypadal i dost nevlídně a přísně. Něco jako pan Rowell, i když o něm pochybovala, že by měl nějaké otcovské pudy.
„Slečno Rosamund," oslovil ji.
„Rose," požádala ho a on přikývnul.
„Slečno Rose, doslechl jsem se, že jste odcizila z knihovny nějakou knihu."
Rose nakrčila nechápavě obočí. „Odcizila? Jak ro myslíte?"
„Paní knihovnice Nivenová za mnou po vašem odchodu přišla a poprosila mne, jestli bych se mohl podívat na záznam z kamer. Měla pocit, že jste odešla s nějakou knihou a přitom ani nejste zaregistrovaná v seznamu."
Rose se zamyslela.
Byla pravda, že se Rose nikdy do knihovny nepřihlásila, protože na její bývalé škole to nikdy nedělali, ale muselo se uznat, že by asi měli.
Přikývla. „Nejsem tam zaregistrovaná."
„A přesto jste si kmnihu odnesla. Víte, že máme dokonce ve školním řádu, že jakékoliv odnesení majetku školy mimo tuto budovu je zakázané, pokud k tomu nesvolí někdo z vedení, učitel či samotná knihovnice? A vy jste se prostě sebrala a odešla."
„Promiňte..." řekla spěšně. „Spěchala jsem a neuvědomila jsem si to."
„Mně se neomlouvejte, ale mohu se zeptat, zda máte školní majetek zrovna teď u sebe, když jste o to byla požádaná?"
Rose se zamračila. „Cože prosím?"
„Paní Nivenová mi říkala, že se mladý student, který tady vykonává dobrovolné prospěšné práce, nabídl, že vám o tom řekne a že knihu přinesete hned ráno." Ten zasraný Sean, pomyslela si. „Vím, že si musíte říkat, že jde jen o knihu, ale je to majetek školy, za který ručím a když jste nebyla schopna svou část úkolu splnit, budu muset vyhovět některému z návrhu paní knihovnice."
„Jakých návrhů?" chtěla Rose vědět. Vůbec nechápala, jak ji mohlo pár stran textu tahle uškodit.
Pan ředitel se začal prohrabovat na stole plném papírů, až našel jeden a podal ji ho. Bylo tam pár naškrtaných nápadů na její odčinění. Žádné z nich nebyly nějak hrozné, ale i tak nevěděla, jak se má stavět k tomu, že ona, hodná holka, něco provedla, i když o tom ani nevěděla.
„Upřímně navrhuji, abyste zaskočila paní Nivenovou v knihovně do listopadu."
„Zaskočit? Jak to myslíte zaskočit?"
„Budete něco jako neplacený brigádník, který se stane knihovnicí, dokud nenajdeme za vás náhradu. Déle, než do listopadu tam nebuduete, nebojte se. Ale paní knihovnice má teď nějaké důležité věci a my ji chceme dát prostor k jejich vyřešení a přesně proto ode dneška budete naší novou neoficiální knihovnicí. Co na to říkáte?"
Rosamund popravdě nevěděla, co říct a tak jen dále mlčela.
„Dnes po škole tam zajdete, zaučíte se a následující ráno se mi nahlásíte, že jste spolehlivě vše zvládla a vše víte."
„Dobře..." souhlasila opatrně.
Ředitel se na ni jen nepříliš vřele usmál a řekl ji: „Teď můžete zase jít."
Rosamund se zvedla ze židle a než otevřela dveře, otočila se a zeptala se na otázku, která ji vrtala v hlavě.
„Jaké záznamy z kamer jste ještě viděl?"