𝗛𝗔𝗟𝗙 𝗔𝗡𝗗 𝗛𝗔𝗟𝗙

40.

Rosamund se na vlakovém nádraží rozloučila se svou matkou, která měla slzy na krajíčku, jako kdyby posílala svou dceru do koncentračního táboru. Mávala ji, když Rose vykoukla z okna, na nástupišti i potom, co vlak byl už dávno pryč.
Rose se pohodlně usadila a snažila si představit sebe a tátu, jak si užívají víkend.
Ne, tohle si představit prostě nejde. To je reálnější, že bych byla zasnoubená s Jordanem, říkala si v mysli.
Jela hodinu navíc kvůli zpoždění a její matka byla strachy bez sebe, zatímco její otec zřejmě vůbec ne, protože měl zpoždění také. Nebyl na nádraží ani patnáct minut po tom, co mu Rose volala. Cestu domů však znala. Vlastně to tady znala velice dobře, přeci jen tady strávila většinu svého života.
Rosamund nasedla do taxíku a nechala se odvézt před dům, kde bydlela v době, kdy její rodiče byli stále velice zamilovaní. Věděla, že se její otec přestěhoval o pár domů vedle, ale chtěla svůj bývalý domov ještě jednou vidět. Zřejmě se pan Hammerschmidt přestěhoval proto, že nesnesl pohled na dům pro rodinu, kterou její matka zničila.
Dívala se několik minut na obrovský dům, jenž byl nově potřený bílou barvou. Okenice byly stále zelené stejně jako tráva okolo chodníčku ke dveřím. Takové domy většinou bývají ve filmech pro rodiny a přesně to oni byli - rodina. Kdysi.
Rose se začínala cítít smutná, jenže to ji okamžitě přešlo, když na ni někdo zavolal. Otočila se za tím vřelým, sladkým a upřímným hláskem a spatřila osobu, která ji chyběla ze všech nejvíce. Rozběhla se a skočila ji kolem krku. Obě dvě se usmívaly a drtily se v objetí.
„Bože můj, Carisso." šeptla Rosamund své nejlepší kamrádce do vlasů. „Copak tady děláš?" chtěla vědět.
Odtáhly se od sebe a Cary se na ni jen se zaujetím koukala. Odhrnula své nejlepší kamarádce hnědý pramen za ucho a následně ukázala za ní. „Jdu domů."
Rosamund se zasekla a podívala se na dům. Z domu na ni a pak znovu na dům. „Vy jste se nastěhovali tady? Tam, kde jsem bydlela?" řekla překvapeně a v hrdle cítila úzkost. „Vážně?" Nevěděla, jestli se cítí uraženě nebo dotčeně, možná cítila obojí.
Carissa jen přikývla. „Snažila jsem se to mámě vymluvit, ale teď čeká dalšího chlapečka... Hádáme se, jak se bude jmenovat."
„Tvoje máma čeká dítě?" vypískla Rosamund nadšeně. Úplně se ji změnila nálada, ale to s ní Carissa uměla. „To je úžasné! Takže další bráška?"
Carissa se do široka usmála a utáhla si blonďatý kudrnatý cop. „To si piš, však uvidíš. Musím ti toho tolik říct."

—

Rosamund ten večer napsala otci SMSku, že přespí u Carissy a on nic nenamítal. Přišlo ji nemístné hned první den její návštěvy zůstat u kamarádky, ale raději byla s ní než s jejím otcem, ať už to bylo jakkoliv od ní hnusné.
Holky seděly v bývalém pokoji pro hosty, za což byla Rose vděčná, protože představa, že by její pokoj byl teď pokoj od její nejlepší kamarádky... Upřímně? Zabolelo by ji to.
Rodina Bakerových ještě nebyla úplně nastěhovaná, ale základní věci tady měla. Bývalý pokoj od Rossamund měl připadnout chlapečkovi, který by se měl až za nějakou dobu narodit, a pokoj pro hosty číslo dvě obsadil Carissin mladší bráška Todd, který byl zrovna dneska na nějaké oslavě.
Rose celou dobu v domě vzpomínala s Carissou, jak si ve městě spolu užívaly léta a prvního ročníku na střední. Jak se tady v tomto pokoji chodily schovávat před Susane, která je naháněla k večeři, když chodily do školky. Rosamund a Carissa si byly blízké už od malička a to zůstalo i do dneška. Během jednoho večera si povyprávěly vše, co se stalo za ty necelé dva měsíce na škole. A málo toho rozhodně nebylo.
Bavily se o Seanovi a o Jamiem, bavily se o tom, že si Carissa začala s nějakým prvákem, kterého nakonec nechala, protože se nelíbil jejím rodičům. Paní a pan Bakerovi vždy měli veliké nároky a vždy měli v oblibě Rosamund. Zvlášť Carissina matka, která to Rose říkala kdykoliv, když nebyla v dohledu její dcera. Pan Baker moc často doma nebyl, protože jezdil na pracovní cesty. Proto tady nebyl ani tento víkend. A tak si Rosamund spolu s Carissou a její matkou vychutnaly nad jednou skleničkou vína, kterou jim sama nabídla na oslavu příjezdu paní Bakerová, večer.
„A už jsi Rosam říkala o tobě a o-" začala paní Bakerová po třetí skleničce džusu, který pila kvůli miminku.
Carissa ji skočila ale do řeči: „Mami, můžeme ještě?"
Paní Bakerová přikývla a už se dál k tomu nevracela. „A jak se má Susane, Rosam? Je s tím - jak se jmenuje?" zeptala se, zatímco jí šla její nejlepší kamarádka dolít.
„Jordan," doplnila ji Rose.
„Ano," přikývla. „Je tvá matka s Jordanem šťastná tak hodně, jak byla?"
Carissa přinesla dvě plné skleničky na stopce a pozorně poslouchala jako její matka. Nechtěla jim lhát, když ji tak upřímně přivítaly.
Zakývala nesouhlasně hlavou. „Už je to lepší, ale máma měla zase to období..."
„Jaké období?" zajímala se Carissa a její matka po ní sykla.
„Do toho nám nic není."
„Období s pitím, Cary." řekla Rosamund bez obalu. „Snad bude vše jen a jen lepší."
Paní Bakerová se jen usmála a její dcera zvedla skleničku do vzduchu. „Na lepší zítřky!"
Přiťukly si a společně zvolaly: „Na lepší zítřky!"
Jenže to Rosamund ani netušila, co se stane zítra...