33.

12.1K 433 8
                                    

Paní Hammerschmidtová byla více než naštvaná. Měla velikou zlost na svou dceru a na Seana, že byla ve tvářích červená jako rajče.
Skoro vybuchla.
Rose chápala, že ji tohle jen tak neprojde, ale kvůli toho všeho dramatu, jenž se týkalo chaty, Seana, Jasona, Jamieho a samotné Kate... na svou matku popravdě úplně zapomněla a pustila ji z hlavy.
„Můžeš mi vysvětlit, proč jsem se ti celou noc nemohla dovolat a teď jsi nedostupná?" zuřila její matka, když se Rosamund pokoušela vkrást nahoru do svého pokoje.
Rose se zastavila na schodech a hleděla na svou matku v županu.
„Vybil se mi mobil, mami. Promiň."
„Kde jsi ksakru byla celý víkend? A proč jsi mi nic neřekla? Holčičko, tohle ti jen tak neprojde. Až se vrátí Sean, tak mi oba hezky všechno vyklopíte. A žádné lži, jinak máš zaracha do té doby, než tě pošlu k otci, protože tohle chování je nepřístupné!" S tím se paní Hammerschmidtová odebrala do kuchyně a Rose ji poslouchala, aby věděla, co její matka bude dělat, i když ji to bylo jasné. Slyšela, jak její matka otevřela skřínku s vínem a jak se hltavě napila rovnou z lahve.
Tohle Rosamund rozhodně jen tak neprojde.

Pondělí bylo vyčerpávající, nudné a už z rána zbytečně dlouhé. Nikomu se do školy nechtělo a to včetně Rosamund, která ráno snídala dříve než obvykle. I když tento čas, kdy jedla, se začínal stávat obvyklejším, než byl ten počáteční.
Vyčkávala, kdy přijde její nevlastní bratr, ale on se stále ne a ne ukázat. Po dalších dvaceti minutách, co tam seděla a imitovala, jak jí neviditelné cereálie, vstala a šla se obléct a nachystat do školy. Teprve, když vešla do koupelny, aby si vzala hřeben, uviděla ho, jak si čistí u umyvadla zuby.
Sean dělal, že si ji ani nevšiml a pokračoval nezaujatě ve své činnosti dál, zatímco Rosamund ho pozorovala, protože neměl tričko, ale jen ručník kolem pasu a vlasy ještě mokré.
Panebože, zaúpěla v duchu, panebože.
Vzala si hřeben a schválně se začala upravovat před zrcadlem vedle Seana, aby z něj vyloudila aspoň nějakou sarkastickou poznámku o tom, že se tady nikdy neupravuje nebo něco podobného, jenže on kolem ní prošel jako kolem vzduchu a zavřel za sebou dveře.
Ten kluk stejně není natolik všímavý, aby věděl, jestli se češu v koupelně, snažila se utěšit.

Ve škole to nebylo o nic lepší. Nepřišla do ní ani Katia, která by Rosamund zlepšila náladu. Jason se neobjevil také, ale to byla Roseniná poslední starost.
Právě měla hodinu dějepisu a okusávala tužku, zatímco učitel Gibbs vyprávěl o nějaké válce, kterou zažila Amerika v minulém století nebo něco takového. Rose nikdy na dějepis nebyla a proto ji taky nikdy nešel a se soustředěním v něm to bylo ještě horší. Navíc, když měla plnou hlavu do půl pasu nahého Seana, jenž ji ignoroval a přesně proto se rozhodla, že oběd si dá na tribunách.
Moc dobře věděla, že v tu dobu budou trénovat a Rosamund by neodmítla mít výhled na svého nevlastního bratra.
Zrovna nesla tác s olivovou omáčkou podél hřiště, když ji někdo poklepal na rameno.
„Ahoj," řekl ji Jamie radostně a lípnul ji pusu na tvář.
Rosamund to zaskočilo a podzravila ho taky. „Neměl bys hrát?"
„Přišla ses podívat na svého vyvoleného?" zazubil se na ni. „Ale ano, měl bych jít. Jen jsem nestíhal, uvidíme se pak?"
Rose přikývla a dívala se na Jamieho, jak běží doprostřed hřiště. Usedla nejníže na tribuny a dívala se raději na své jídlo, protože až teď ji došlo, že by měla mít plnou hlavu Jamieho, když se rozhodli dát věcem volný průběh a ne mít hlavu plnou Seana.
Všechno probíhalo jako obvykle a Rosamund občas dokonce zvedla hlavu a to přesně i ve chvíli, kdy se Jamie rozfláknul na zem.
Zničehonic ležel hlavou v trávě krčel se. Ani na sekundu nezaváhala, odložila tác a přiběhla k němu stejně jako ostatní.
„Co se stalo?" zajímal se jeden z hráčů.
„Jamie!" zavolala spalšeně Rose a snažila se k němu dotlačit. Když se ji to podařilo, spatřila, jak u něj klečí Sean.
„Tuto sezónu si se mnou hrát nebudeš, Rowelli." šeptnul mu ostře, že to slyšel jen Jamie a Rosamund, která nedokázala uvěřit svým vlasním uším.
Sean se zvednul, vzal si věci a odešel do šaten s jasnou hlostejností ve tváři.
Rozhodně by nikdy nebyl svatější, utvrdila se.

𝗛𝗔𝗟𝗙 𝗔𝗡𝗗 𝗛𝗔𝗟𝗙Kde žijí příběhy. Začni objevovat