𝗛𝗔𝗟𝗙 𝗔𝗡𝗗 𝗛𝗔𝗟𝗙

44.

„Měli bychom jít." šeptla mu Rose do ucha. „Začíná hřmít, za chvíli bude pršet a já nehodlám jet domů na motorce s taškou přes celé město v dešti."
Jakmile to dořekla, okamžitě se rozpršel prudký déšť, který je zmáčel do několika sekund. Oby dva se začali smát a vstali. Sean ji nabídnul ruku a ona ji tentokrát přijala. Vystoupali až pod stříšku, Rose stále s koženou bundou kolem ramen a společně ruku v ruce se na sebe usmívali. Bylo ji tak zatraceně dobře, že to chtěla vykřičet do světa. Chtěla, aby všichni věděli, že přestože byl dnešek pěkně na prd, tak tento okamžik byl jeden z jejích nešťastnějších i přestože byli mokří a zmrzlí.
„Nikdy jsem nečekal, že bude moment, kdy se nebudeme hádat."
„Klidně se hádat můžem." odpověděla mu s úsměvem.
On se jen zakřenil a objal ji kolem ramen. Tiskla se k němu co nejpevněji a přestože mu musela být zima, hřál jako slunce. Možná jím i byl, protože ji dnešek celý rozzářil.
Rosamund se tak uvolnila, že zavřela oči a poslouchala, jak se v dáli ozývají hromy a jak kapky dopadají nad ně. Uvažovala nad tím, jestli i v té dáli, kde hřmí, je lidé slyší stejně daleko jako ona z tohoto místa. Sama se snažila si takový hrom představit, najít jeho barvu a tvar. Což ji okamžitě vedlo k myšlenkám na tvar Seanových paží.
Tohle jsem potřebovala, pomyslela si s úsměvem.
„Myslím, že bys toho potřebovala více." ozval se Sean.
Rychle se posadila. „Cože?"
„Říkalas, žes tohle potřebovala."
„Já to řekla nahlas?" Vmžiku byla červená jako rajče. Měla pocit, že tuto šťastnou chvilku naprosto zkazila.
Přikývnul. „A já ti odpověděl, že bys toho potřebovala víc."
Pozvedla nepřesvědčeně jedno obočí. „Například?"
Sean zaváhal.
Šlo to na něm úplně poznat, ale napodruhé už nikoli. Bleskurychle se k ní naklonil a zmocnil se jejích úst. Rose se celá napjala, ale pod dotekem jeho ruky, kterou jí položil na krk, úplně zjihla a uvolnila se.
Polibek mu opětovala jak nejlépe dokázala a přála si, aby tohle nebylo naposled. Hráli si s jazyky a Rosamund mu prsty zajela do vlasů, jakmile ji druhou dlaň přitiskl na stehno.
„Panebože," vydechla skoro neslyšně, když ji věnoval kousavý polibek na krk. „Seane,"
Pochopil a celý její krk zulíbal. Připadala mu tak krásná a neodolatelná, že do nastávajícího polibku na rty dal i svou váhu a sílu a položil ji opatrně na betonovou lavici tribuny. Zasypával ji polibky, hladil ji po těle - nemohl se ji nabažit.
Vtom to Rose všechno zastavila odtáhnutím. Rozhlédla se kolem nich a řekla: „Přestalo pršet, můžem jet ale jedině pomalu." Vykouzla zpod něj a slezla až dolů.
„To vážně přerušíš něco, z čeho mohl být tvůj nejlepší sex v životě?" zeptal se ji nahlas a zoufale. „Navíc se stojákem nepojedu!" Dodal.
„Klidně pojedu stopem s nějakým úchylem." odpověděla jen a ignorovala jeho první otázku, protože v podbřišku ji šimraly motýli a v kalhotkách měla totální mokro. Kdyby jen zareagovala na poznámku o sexu, vrátila by se za ním a nechala by si z hlavy vyšukat mozek, jenže on ji už takhle zoufalou také nechal. Oplata musela přijít.
„Fajn! Už jdu." řekl a společně ruku v ruce došli zpět k motorce, kde počkali nějakou chvíli, než se Sean uklidnil, což bylo skoro nemožné - Rosamund ho stále dráždila.

—

Jen co otevřeli vchodové dveře v jednu hodinu ráno, Susane Hammerschmidtnová se k nim rozběhla a oba je objala.
„Ani jeden jste mi neodepisoval na zprávy! Tak jsem se bála, že se vám něco v tom děsti stalo!" kňučela a stále objímala Rose a Seana.
„Vlak měl skoro hodinu zpoždění, mami. A oboum se nám vybil telefon." vysvětlovala ji Rosamund skoro přiškrcená.
Pak se od nich odtáhla a chytila do rukou tváře své dcery. Zadívala se na ni a řekla: „Pak si o všem promluvíme, ale teď si běž lehnout, Rosamund, máš omluvenku na pondělí, takže můžeš vyspávat..." Následně ji dala pusu na tvář a poslala je oba nahoru.
Sean zastavil Rose předtím, než vlezla do svého pokoje.
„Copak je?" zeptala se ho překvapená.
„Já jen..."
„Jen?" Vyzvídala.
„Chtěl jsem vědět, jestli jsme v pohodě. Nebo prostě-"
„Jsme," přerušila ho. „Podle mne." řekla už ne tak jistě.
Sean se na ni usmál a políbil ji na tvář. „Ať se ti o mne zdá, sestřičko."
Rosamund ani netušila, že v pohodě zdaleka být nemůžou.

—

Dvě kapitoly za jeden den? Milujte mne!
Když jsem teď málo psala, chtěla jsem vám to aspoň trochu vynahradit.
xd.