𝗛𝗔𝗟𝗙 𝗔𝗡𝗗 𝗛𝗔𝗟𝗙

54.

Následující ráno, což bylo prvního listopadu v devět hodin, se všechno pro Rosamund a Seana změnilo.
Paní Hammerschmidtnová vlezla Seanovi do pokoje, kde vedle sebe nevlastní sourozenci spali po noci plné vášni a sexu. Když Rosamund její matka vzbudila, byla ráda, že ji v noci napadlo si obléct Seanovo triko.
„Co je?" Zeptala se tiše a rozespale Rose.
„Musíme někam zajít, máš deset minut na to, aby ses nachystala. Oblečení máš v koupelně na pračce."
Rose jen rozespale přikývla a když její matka zalezla, dala Seanovi letmý polibek na rty, což ho probudilo.
„Tady chce někdo druhé... vlastně osmé kolo?" Zachraptěl ospale a zamžikal.
Rose se jen usmála. „Máma nejspíš chce, ať s ní zajdu do obchodu. Hodím na sebe kalhoty a až se vrátím, dáme i osmé kolo." Odpověděla mu s úsměvem.
Sean se na ni zazubil a přitáhnul si ji do objetí. Byli tak neuvěřitelně šťastní a spokojení, přesto co se jim všechno přihodilo. Chvíli zůstali v objetí a pak se dlouze políbili. Tohle bylo jako splněný sen.
Jakmile se rozloučili, zavřela za sebou Rose dveře a Sean hned zase usnul. Rychle si oblékla rifle, co byly čerstvě vyprané a umyla si zuby. Při rychlém sestupu dolů po schodech si udělala ledabylý drdol z hnědých dlouhých vlasů a dala na sebe i džínovou bundu a do ní mobil. Následně přišla do kuchyně, kde zrovna její matka myla svůj hrnek od kávy.
„Stihnu posnídat?" Zeptala se Rosamund své matky.
„Vezmi si třeba banán do auta."
„Auta?"
„Víno jsem nepila, jsem naprosto střízlivá, neboj se a dojdi." Pobídla ji paní Hammerschmidtnová a Rose ji poslechla.
Vyjely z příjezdové silnice.
„Nemáš řasenku? Nenašla jsem svoje malovátka v koupelně."
Paní Hammerschmidtnová přikývla a ukázala na svou kabelku pod Roseninýma nohama, kde Rosamund zalovila a vytáhla mamčinou řasenku. Dala si dolů stínítko, jenž je v autě, a pohlédla do zrcátka. Když se už přibližovala s řasenkou k oku, zahlédla za sebou krabice. Prudce se otočila. A pak zase zpět. Porozhlédla se po cestě a počkala si, než projeli kolem obchodu. Nezastavily u něj.
„Mami?" Oslovila ji vyplašeně. „My jedeme něco darovat?" Zeptala se se zoufalým hlasem.
Řekni ano, prosila v duchu.
Paní Hammerschmidtnová zakývala nesouhlasně hlavou.
„Do obchodu asi taky nejdeme, viď?"
„Ne, nejedeme."
„Tak kam nás sakra vezeš?"
Paní Hammerschmidtnová mlčela.
„Mami?" Bylo ji do breku.
„Vezu tě domů," odpověděla ji tiše a její dcera se rozplakala, zatímco ustavičně se snažila dovolat klukovi, co ji včera večer, když se probudili, řekl, že ji miluje.
Měl vypnuté zvonění nebo tvrdý spánek.