𝗛𝗔𝗟𝗙 𝗔𝗡𝗗 𝗛𝗔𝗟𝗙

2.

„Už mi řekneš svoje jméno?" zeptal se ji Jamie už několikrát za posledních pár minut.
Rosamund se zasmála. „Výměnou za provedení po škole?"
„Bude mi ctí." zazubil se.
Podala mu ruku a zatřásla s ní. „Hodně lidí mi říká Rose."
„Rose?" podivil se.
„Rose," přikývla a dál své jméno nerozebírala. Spoustu lidí si ji dobíralo za to, že je německého původu a to i přestože uměla angličtinu někdy i lépe než ostatní. Rosamund se do států přistěhovala už jako malá holka, ale matka s ní občas mluvila německy a taky německy nadávala v autě, když byla kolona. Někdy i Rosamund oslovila jejím pravým jménem, ale jinak ji všichni říkali Rose.
Jamie provedl Rosamund po škole a ukázal ji všechno, co ho napadlo. Dokonce ji dal i pár typů, kde se v jaké hodině může zašít a vytiskl ji v počítačové učebně rozpis otevíracích hodin školní knihovny. Zašel s ní i na sekretariát, aby si vyřídila rozvrh hodin - všechny přestávky strávila s Jamiem, který ji provedl školou lépe než mohl snad kdokoliv a Rosamund k němu cítila spoustu vděku. Nebyla tu ještě ani celý den a už měla pocit, že si našla opravdového přítele, i když její první dojem byl úplně jiný.
„Na obědy chodíš nebo máš z domu?"
„Chodím." odpověděla mu, když procházeli kolem jídelny. „Nemůže si člověk sníst oběd někde venku?"
„Jasně, že jo." přikývl. „Můžeš si tam kdekoliv sednout."
Rosamund si sice připadala otravná, ale přesto se zeptala, jestli chodí i on na obědy.
„Jo, ale v odpolední pauze na oběd chodíme s klukama trénovat. Jídlo nám dávají o té desetiminutové přestávce."
„To se stihneš najíst?" zeptala se překvapeně, aby mohla skrýt své zklamání.
Jamie se zasmál. „Jídlo mám snězené do pěti minut. Někdy ani to ne." pak se na Rosamund zadíval a chytráčkovi to došlo. „V odpolední pauze si můžeš sednout na tribuny, jestli chceš. Asi to bude nuda, ale pokud němáš s někým domluvený oběd, tak se můžeš na nás koukat."
„Německé nadávky, pokřikování, buzerování a škodolibé chechtání je povoleno?" až v téhle chvíli si uvědomila, že s ním začíná flirtovat.
Jamie se zase zasmál a upravil si své blond vlasy. „Jistě,"
„Budu tam." slíbila mu.
„Fakt?"
Rosamund přikývla. „Jistě."

—

Po vyučování pospíchala na oběd, aby mohla zamířit na fotbalové hřiště, jenže až když stála v řadě, uvědomila si, že neví, kde vůbec to hřiště je. Napadlo ji napsat Jamiemu na Facebook nebo Seanovi, jenže kluci se už museli převlékat a Sean by ji stejně neodepsal - to ani za nic.
Rozhodla se zhluboka nadechnout a vydechnout. Otočila se za sebe a spatřila blonďatou holku. Rose byla o trochu menší než ta holka, která přes sebe měla koženou bundu.
„Ahoj," řekla Rose skoro až šeptem. Holka ji ani nevnímala, protože koukala do svého mobilu. Rosamund si odkašlala a zkusila to znovu: „Ahoj,"
Bloncka vzhlédla od mobilu a nechápavě se na ni podívala. „Ahoj?"
Rose si prohrábla své hnědé vlasy a pokračovala: „Jsem tady nová a-"
„Jestli se chceš seznámit, tak nemám zájem." řekla pohrdavě.
To Rose popudilo a nemohla si pomoct. „Popravdě mě absolutně nezajímáš a zájem o jakékoliv seznámení nemám." řekla Rosamund znuděně - chtěla se jenom zeptat, proboha, kde je to debilní fotbalové hřiště.
Řada se posunula a Rosamund udělala krok vpřed. Už se nechtěla s tou holkou dále bavit. Jenže Rosamundin přízvuk a styl vyjadřování ji zaujal a holka ji zaťukala na rameno.
„Tak co jsi po mně chtěla?"
„Už nic." sykla Rose bez toho, aniž by se otočila.
Bloncka si odfrkla. „Klidně teď můžeš trucovat, ale já bych ti klidně ráda poradila."
Ta holka měla pravdu. Rose se otočila a koukla se na bloncku s úšklebkem.
„Jsem Katia," představila se ji a podala ji ruku.
Rosamund zaváhala, ale nakonec ruku přijala a představila se taky.
„Tak, Rose," oslovila ji Katia. „S čím chceš pomoct?"
„Nevíš, kudy se jde na fotbalové hřiště?"
Katia se znova ušklíbla. „Rose, máš štěstí." mrkla na ni. „Zrovna tam mám namířeno."