𝗛𝗔𝗟𝗙 𝗔𝗡𝗗 𝗛𝗔𝗟𝗙

34.

Jamie dostal obklad na tvář, protože si udělal něco s čelistí a dostal taky led na nohu, kterou si nejspíše zlomil. Rosamund s ním čekala na chodbě na lavičce před ošetřovnou na jeho rodiče, který si pro něj měl přijet a zajet s ním k doktorovi kvůli té zlomeniny.
Jakmile k nim došel starší muž s prošedlými vlasy a vážným obličejem, který vypadal navíc i hrůzostrašně kvůli tomu obleku, co měl na sobě, Rose se postavila do pozoru.
„Dobrý den," pozdravila ho Rosamund a podala na přivítanou ruku, na kterou Jamieho otec jen pohlédl a sjel Rose kritickýma očima.
Nic ji neřekl a kývnul na svého syna. Poté se otočil na podpatku a zamířil zase zpět z budovy školy.
Rosamund se nechápavě podívala na Jamieho a pozvedla obočí. „Co to bylo? Ví, že to máš asi zlomené? Neměl by ti pomoct do auta?"
Jamie jen mávnul rukou. „Můj otec není moc společenský."
Všimla jsem si, podotkla si uštěpačně. „Tak pojď, Jamie. Pomůžu ti já."
Rose pomohla Jamiemu až k autu a trvalo jim to asi dvacet let. Následně mu otevřela dveře a pomohla mu posadit se na sedačku luxusního stříbrného auta. Na sedadle řidiče seděl pan Rowell a stále neřekl ani slovo.
Nemáte zač.
„Já se ti potom ozvu, jo?"
„Mám se s někým domluvit, aby ti dovezl auto před dům?" zeptala se ho raději.
Jamie se na ni vděčně usmál. „Řekni Kimberley, prosím."
„Nashledanou." Mávla Rosamund panu Rowellovi, ale ten bez jediné poznámky vyjel rychlostí blesku z parkoviště. Zahořklý, zvláštní a nejspíš úplně dementně povrchní starý chlap, pomyslela si.

—

Po škole se chtěla Rose stavit za Jamiem, ale popravdě si nebyla jistá, kde tak může být a tak jen pokračovala domů a vyčkávala, kdy jí konečně napíše.
Neozval se ani do večeře a tak se jen nervózně prohrabovala v jídle.
„Je ti špatně?" chtěla vědět paní Hammerschmidtová.
Rosamund zakývala nesouhlasně hlavou. „Vůbec ne. Jak ses celý den měla, mami?" zeptala se ji a doufala, že její matka vychladla už dostatečně na to, aby spolu mluvily.
„Dobře," řekla jen. Paní Hammerschmidtová byla naprosto střízlivá a naprosto nesvá. Proč, to Rose ani netušila. „Mluvila jsem s tvým otcem." vypadlo z její matky.
„A?" zeptala se zaraženě Rosamund a odložila příbor na stůl. „Nějaké novinky? Co říkal?"
Paní Hammerschmidtová se dívala upřeně na své těstoviny. „Přesvědčila jsem ho, abys po pololetním vysvědčením jela za ním. Přiměla jsem ho, aby to začal i řešit se školou, na kterou chodí Carissa. Vyhovuje?"
Rose jen párkrát zamrkala. Samozřejmě, že ji to vyhovovalo, ale od jejího posledního rozhovoru s otcem se pár věcí změnilo...
„Na tu školu údajně chodí i Brad, takže budete zase všichni tři spolu. Jako kdysi, určitě si to užijete."
„Jestli nechceš, abych jela k tátovi, tak nepojedu." řekla ji s nadějí v hlase.
Paní Hammerschmidtová odložila příbor stejně jako její dcera a chytila ji za ruku. „Beruško, chci, abys byla šťastná a sama jsi říkala, že tady nejsi. Je to tvé rozhodnutí a já ho respektuji."
Jenže já ani nevím, co si přeji nebo co chci, zafňukala v duchu zoufale.