𝗛𝗔𝗟𝗙 𝗔𝗡𝗗 𝗛𝗔𝗟𝗙

11.

Rosamund byla v domě v sobotu večer sama. Její matka byla fuč a její otčím nejspíš s nějakou sekretářkou, jenže to ji hlavu nelámalo. Dělala si starost o svou matku, protože teď někde nejspíš zapíjela svou tupou hlavou něčím, co by ji otupilo i myšlenky. A Sean nejspíš někde kalil se svou partou kamarádů, protože ji psala Katia, jestli nechce jít s nimi. Rosamund by klidně šla, kdyby nešel její nevlastní bratr, který se kupodivu objevil po jedné hodině ranní. Rose zrovna poslouchala písničky na Spotify, když se ozvalo bouchnutí na schodech. První měla strach - viděla už dost hororů na to, aby se bála sama doma, ale pak spatřila jen Seana ležícího na schodech.
„Lociko, Lociko. Spusť mi své vlasy." zaskuhral.
Byl na mol. „Došel jsi až sem, dojdeš nahoru." řekla mu a otočila se, aby se vrátila do svého pokoje.
„Rosamund," řekl bez známky sarkasmu nebo výsměchu. „Pomož mi, prosím." a dokonce ji poprosil. Rose si povzdechla a postavila ho na nohy. „Děkuju," vydechl, když se opřel o zábradlí.
„Teď už dojdeš?" zeptala se ho a koukla se na jeho tvář. Z tohohle úhlu vypadal hezky... v duchu si vlepila facku.
„Ne," přerušil její nevítané myšlenky jeho opilý hlas.
A tak se s ním šoupala až nakonec chodby do jeho pokoje, kde ho nechala napospas osudu na posteli, když se ozval znovu. „Vodu,"
Už si ani nevyžadovala poprosení a donesla mu pití až pod nos. Doslova. Stejně neměla nic lepšího na práci.
Chtěla se zrovna zvednou a znovu odejít, když ji chytil za zápěstí. „Svlékni mi tričko, símtě, nechci si ho ráno poblít. Bylo drahý." Řekl a odložil si skleničku na stolek.
Ležel na zádech, takže to bylo obtížnější, ale přes chvilkový protest mu tričko vyhrnula a nakonec i vysvlékla. Děkovně a opile se na ni usmál. Prstem naznačil, aby se k němu přiblížila, ale tohle bylo až moc.
„Zapomeň,"
„Chci ti jen říct tajemství, sestřičko."
„Jaké?"
„Tak pojď sem." pobídl ji a ona se k němu přiblížila, ale ne moc blízko. „Nos vlasy rozpuštěný."
Nechápavě se na něj podívala. „Cože?"
„Sluší ti to víc než s copkem." prozradil a Rosamund se proti svojí vůli začervenala.
„Smrdí z tebe vodka." řekla, aby změnila téma, ale pak ji došlo, že se s ním ani bavit nechce... nebo spíš by neměla a tak se zase zvedla, jenže u dveří ji zastavil tím opileckým něžným hlasem.
„Pomohla bys mi i do pyžama?"
„Rozhodně ne,"
Sean se vzepřel na lokty. „Já tě nekousnu."
„Nebudu tě svlékat."
„Zavřeš oči... leda že by ses chtěla koukat." řekl laškovně a Rose po něm hodila vraždící pohled.
„Nechci se na tebe koukat a nepomůžu ti." no... stejně mu nakonec pomohla.
Rozepnula mu pásek kalhot a sesunula mu je ke kotníkům. Kdyby to nebyl můj bratr, tak by to bylo i svůdné, napadlo ji a v duchu si opět vlepila facku. Nenávidím ho, snažila se sama sebe přesvědčit.
„Tohle si sundáš už sám." řekla mu, ale neodolala tomu, aby nezatáhla za gumu jeho spodního prádla.
Bez jediného slova je stáhnul dolů a Rose se dívala zpříma na to, co neměla. Rychle odvrátila pohled.
„Hej!" křikl ublíženě. „Slíbilas, že se nebudeš koukat."
„Co prosím?" zeptala se ohromeně. „Vždyť jsi mě ani nevaroval." řekla na svou obhajobu a bez toho anižby se na něj podívala, odešla k jeho skříni. „Kde máš pyžamo?"
Sean se stále opile zasmál. „Nemám."
Neuvědomila si, že není oblečený a zběsile se otočila. „Vždyť jsi říkal - panebože! Zakryj se." Byla červená jako rak. Kupodivu ji poslechl a tak se na něj znovu podívala. „Říkal jsi, že chceš pomoct do pyžama..."
Sean pokrřil rameny. „Jen jsem chtěl, abys mě svlékla, sestřičko."