𝗛𝗔𝗟𝗙 𝗔𝗡𝗗 𝗛𝗔𝗟𝗙

38.

Rosamund hned následující den strávila po škole v knihovně, kde právě přerovnávala knihy, co už byly přerovnané. Práce knihovnice ji přišla více než otravná a nesmysluplná. Za celé odpoledne sem přišlo jen nějakých pět studentů a nikdo další. A tak trávila spoustu času na telefonu, přestože by neměla.

Roschmidt: Umřu nudou.
Jamm1e0: To abych tě zachránil.
Roschmidt: Beru jakékoliv nabídky.
Jamm1e0: Tak co kdyby ses těšila na jídlo po tvém trestu?
Roschmidt: Nemám vůbec hlad.
Jamm1e0: Tak můžeme klidně zajít do kina nebo něco podniknout. Cokoliv, co se ti bude chtít. Máš nějaké návrhy?
Roschmidt: Co kdybychom šli zítra do kina?
Jamm1e0: V pátek se hraje někdy něco zajímavého?
Roschmidt: Je mi úplně jedno, na co půjdeme. Hlavně, že půjdeme.
Jamm1e0: Takže toto bude naše konečně oficiálně oficiální rande, které bude jen o nás dvou?
Roschmidt: Sice jsme se už líbali, spali jsme spolu a až teprve teď jdeme ven, ale beru to.
Jamm1e0: Vyberu film a pak ti napíšu, v kolik se pro tebe zítra stavím, dobře?
Roshmidt: To beru taky.

Rosamund se dívala do telefonu s velkým úsměvem na tváři, když ji najednou vylekalo hlasité bouchnutí dveří. Málem upustila mobil, jak se vyděsila.
„Jebe ti?" vyjela po Seanovi. „Co tu chceš?"
„Promiň mi to, sestřičko. Jen jsem ti chtěl donést krabici plnou knih, co máš obalit." usmál se na ni s hraným zářivým úsměvem. „Kdyby ses náhodou nudila tak moc, že bys musel abýt na telefonu, i když nemáš."
Rose se na něj jen zašklebila a když položil krabici na stůl před ní, začala se v ní přehrabovat.
Sean nakukoval do krabice stejně jako ona, když vtom se natáhnul pro jednu knihu ve stejný okamžik jako Rosamund. Jejich prsty se dotkly na předním obalu knihy od Walta Whitmena a Rose jasně pocítila pulzující blesk do jejích paží, který ji rozbrněl pokožku. Okamžitě se oba dva odtáhli a zadívali se na sebe, jako kdyby se báli jeden druhého.
Možná to cítil také, napadlo ji, ale hned tu myšlenku zahnala.
„Sorry," řekl. „Já jen... To, no... Půjdu... Nejspíš." s těmito slovy se otočil a za jednu sekundu za sebou zavřel dveře.
Rosamund si třela dlaní prsty, jako kdyby ji bolely. Nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Byla prostě v šoku.
Čím víc si uvědomovala, že toho mezi ní a Seanem je více než jen sourozenecký vztah. A kdykoliv si připomněla, že jsou skoro sourozenci, měla chuť se sebrat a odejt k otci okamžitě. Možná proto ihned vzala do rukou mobil a zrušila zítřejší kino s Jamiem.
Nemohla si pomoct, zkrátka si nebyla jistá tím, co by měla dělat a tak napsala i matce, aby zkusila zavolat jejímu otci ohledně stěhování.
Odtud rozhodně chtěla vypadnout, co nejdříve. A nejen kvůli ní a kvůli tomu, co v ní vyvolával Sean, ale taky kvůli Jamieho, o kterém si někdy myslela, že ho zbožňuje a někdy, že si to jen nalhává.
Ale jaká měla být pravda, když se nedokázala sama v sobě vyznat? A jak na tu pravdu měla přijít, když nebyl člověk, se kterým by o tomto mohla mluvit?

Roschmidt: Máš zítra po škole čas, Kate?
K4tti4: Ne.
Roschmidt: Jsi s Jasonem?
K4tti4: Ne.
Roschmidt: Děje se něco?
K4tti4: Ne.
Roshmidt: Nechceš se mnou mluvit?
K4tti4: Ne.

Uživatel K4tti4 se odpojil z chatu.

Teď se cítila ještě zmateněji a rozhodla se všechny tyto záležitosti vyřešit do konce pololetí, pokud ne dřív.

—

Omlouvám se, ale znáte to.
Uzavírání známek a já mám stále hodně co dohánět a tak to dělám na poslední chvíli.
Budu se snažit psát, co nejčastěji.