𝗛𝗔𝗟𝗙 𝗔𝗡𝗗 𝗛𝗔𝗟𝗙

55.

Rosamund se chovala jako malé uražené dítě, ale její matka to chápala a jak by taky ne, když ji samotná paní Hammerschmidtnová odvezla několik kilometrů od kluka, se kterým teprve upřímně začínali.
Ten večer netušila, že jejich první „miluji tě" bude první a také poslední.
Rose byla vyčerpána ze všeho toho smutku, co se v ní stihnul nahromadit.
Uběhly tři dny od jejich nastěhování do malé bytovky s jednou ložnicí a kuchyní spojenou s obývákem, kde na sedačce spávala její matka. Tohle byla hrůza.
A dnes byla neděle, zítra ji měla její matka odvézt do nové státní školy. Rose za tento školní rok nechtěla další nový začátek a tak se to snažila překazit všemožnými dětinskými praktikami. Dokonce se snížila k tomu, že vyhrožovala své matce s brekem, že uteče za Seanem, který ji stále nezvedal telefon a neodepisoval na zprávy. Naprosto ji ignoroval a ona s brekem usínala, protože nevěděla, proč se ji neozývá a protože ji zatraceně moc chyběla jeho vůně, dotek a objetí. Její sny ji mučily, protože ji ukazovaly všechno to, co chtěla a co už nemohla od něj nikdy mít.
Rosamundiny výhružky paní Hammerschmidtnová nebrala vážně, protože věděla, že i když tohle své dceři udělala, stále ji věrně miluje stejně jako Susane ji.

—

Kdokoliv, kdo přestupoval ze střední na jinou střední školu, si musel uvědomit, jak strašné to je. Vlastě se to podobá tomu, jak vyjdete ze základní školy a namíříte si to výše.
Na své bývalé škole to nakonec Rosamund moc v oblibě neměla, ale za to milovala jedno - Seana.
Stála zrovna na parkovišti u cihlové budovy a pozorovala dění okolo. Tohle už jednou dělala, moc dobře si to pamatovala. Sledovala, jak se lidé hrnou v povinných uniformách do školy a jak si někteří povídají u svých aut. Viděla z tohoto místa, kde před několika minutami vystoupila z mamčiného auta, hřiště, kde se hrával lakros.
Žádný fotbal.
Najednou kolem ní snad rychlostí světla projelo auto a zaparkovalo na místě, kde stálo před nějakou chvílí auto paní Hammerschmidtnové. Včera pršelo a kvůli neomalenosti řidiče, skončila sukně a punčochy Rosamund mokré a zašpiněné.
Překřížila si ruce přes prsa a koukala na debilní, luxusní, černý a dopravní prostředek.
Z auta první vylezl kluk s nechutně nagelovanými blond vlasy a uměle vybělenými zuby. Přešel kolem svého miláčka a otevřel dveře na straně spolujezdce, kde vylezla jeho dokonale upravená Barbie.
„Na co čumíš?" Osočila ji ta holka na podpatcích a s drahou kabelkou, zatímco její kluk za ní zavřel.
„Na svoje nové a teď už zničené oblečení, krávo." Vyjela po ní Rosamund místo, aby se konečně sebrala a odešla, ale připadala si jako přikovaná. Navíc si chtěla na někom vybít svou zlost.
Vyumělkovaná holka na ni vykulila oči a podívala se na svého Kena, jakoby chtěla, aby se ji zastal. Nejspíš ji nikdo nový takhle nikdy neurazil, ale Rose to bylo jedno a nejspíš i jejímu klukovi.
„Odkud jsi?" Zeptal se s podobným přízvukem.
Jeho přítelkyně se na něj jen ohromeně zadívala a naštvaně od nich odcupitala, až se ji semišové botky zablátily.
Rosamund pozvedla jedno obočí. „Proč?"
Jakobych měla dejà vu, pomyslela si.
„Německo, viď?" Zeptal se dobíravě.
Podívala se na toho blonďáka. „Wie heißt du?"
Usmál se. „Ich bin Heinz Gärtner und wer bist du?"
„Rosamund Hammerschmidtnová," představila se mu a chystala se odejít, jenže on ji zastoupil cestu.
„Nechceš tady provést?" Kývnul těmi vlasy směrem ke škole.
Připomínal ji Jamieho a Seana dohromady, což ji bolelo více, než by očekávala. Zahnala slzy, dala si pramen vlasů za ucho a upravila si sukni své uniformy.
Buď silná, povzbudila sama sebe a na odpověď mu jen přikývla.

—

Tohle je konec, lidičky.