𝗛𝗔𝗟𝗙 𝗔𝗡𝗗 𝗛𝗔𝗟𝗙

43.

„Seane," povzdychla si Rose. „Já se už dneska s nikým bavit nechci a zvlášť ne s tebou."
Sean pozvedl jedno obočí. „A předpokládám, že jsem poslední osoba na světě, se kterou bys o tom chtěla mluvit, viď?"
Rosamund s překvapením přikývla. Tohle byla snad jeho první trefná a zároveň mile upřímná věta, kterou od něj kdy slyšela.
„Nasedni si," přikázal ji a podal ji svou helmu. „A tohle si nasaď, něco ti ukážu."
„Seane... mohli bychom jet prostě domů?"
„Pojedeme," přikývl. Usedl na svou motorku a společně odjeli neznámým směrem.
Pojedeme domů, pomyslel si Sean. Kdy, to nevím, ale pojedeme, sestřičko.
Sean měl v plánu ji dovézt na školní fotbalové hřiště, na které došli, až když přelezli plot.
Sean ji spontánně chytil za ruku a Rose se okamžitě odtáhla.
„Jedna věc je, že mne v noci táhneš někam do hajzlu, když bych už nejraději byla doma v teplých ponožkách a koukala na Sex ve městě." Řekla Rose a dala si ruce přes prsa. Byla vážně unavená a přešlá z celého dne. Rozhodně se ho nechtěla ještě dotýkat.
Sean dal na obranu své dlaně a řekl ji: „Sorry, celej víkend pršelo, tak jsem nechtěl, ať si zlomíš vaz, ale je pravda, že aspoň nebudu muset vozit nějakou prdlou brunetu přes celý město domů."
„Jaká to ironie, že jsi mě zatím domů ani nezavezl, viď?"
Sean na to nic neřekl, protože to byla pravda. Šel po tribunách úplně nahoru, kde byla stříška. Rosamund ho opatrně následovala. Všechno tu klouzalo, vážně si musela dávat bacha. Když dolezla za ním, byla ráda, že nezemřela. Možná přeháněla, ale dneska už počítala se vším.
„Takže," začala Rosamund a začala si třít kolena. Byla chladná noc. „Proč jsme nejeli rovnou domů?"
„To ti vážně všechno tak musí vadit?" vyjel na ni.
Rosamund vykulila oči. „Mi? To tobě vadí, že dýcháme stejný vzuch!"
Sean se ironicky rozesmál. „To určitě. Nevím, kdo se tady komu vyhýbá."
„Já, že se ti vyhýbám?" rozhodila Rose rukama. Něco na tom určitě bylo, ale vše ji už lezlo krkem. „A jak jako?"
„No, já nejsem ten, co se chce odstěhovat." prsknul na ni.
Tohle Rosamund překvapilo. Nevěděla, že je slyšel, když se o tom s mamkou bavila. A vlastně ani nevěděla nějaký důvod, proč by mu to sakra mělo vadit. Měl by skákat do vzduchu radostí, že se může vrátit ke Caroline, no ne? Aspoň na ni Caroline nebude žárlit a z Roseniného pokoje se může udělat pokoj pro ni nebo pro jejich děti!
„Ty jsi neuvěřitelná," řekl ji, když byla potichu, ale znělo to dost urážlivě.  „Fakt neuvěřitelná, Rosamund."
„A co ti tak na tom vadí? Budeš mít klid." koukla na něj.
Sean jen stisknul rty do úzké čárky a sklopil hlavu.
Rosamund chvíli studovala jeho postoj, pohled a jak dýcha, když ji něco napadlo.
„Ty nechceš, abych se odstěhovala?"
Sean se na ni nepodíval. Prostě vstal, sešel dolů a Rosamund se hnala za ním.
„Jo a teď nastává ta část, kdy se budeš ty vyhýbat mi, co? Vyměníme si role? Fajn, jak si přeješ!" křikla na něj a chystala se seskočit pár schodů, aby byla rychleji u něj, protože si to mířil k plotu, když vtom ji to uklouzlo a ona letěla dolů z tribun. Dopadla na hruď, jak se skutálela a vyrazila si dech. Sean k ni okamžitě přispěchal a sedl si vedle ní na zem.
„Rose? Rose? Dýchej, krucinál." Pokoušel se ji posadit, ale ona jen lapala po dechu. „Pomalu se nadechni a uklidni se, kurva!"
Poslechla ho a plíce se ji zaplnily kyslíkem, který si okamžitě zamilovala. Z toho, jak se bála, že se už nenadechne se začala třepat ještě více než zimou a tak si Sean hned sundal svou koženou bundu. Posadil si ji na stehna, které měl v tureckém sedu na mokré zemi, čelem k sobě a záda ji přikryl. Sean ji hladil po tváři, zádech, ve vlasech - všude - a díval se ji do očí. Celou dobu.
„Takhle mne už nikdy nelekej, Rosamund."
Rose jen přikývla a nechala se obejmout. Voněl po mátě a citrónu. Jeho vlasy ji šimraly na tváři a vnímala teplo, které z něj sálalo.
„Stále jsi mi neodpověděl." řekla tiše, ale on ji slyšel velmi dobře.
„Ty jsi neuvěřitelně tvrdohlavá," řekl tentokrát sladce a s úsměvem.
Jen se usmála.
Po chvíli odmlčení tiše zašeptal, aby ho nebylo slyšet: „Nechci, aby ses odstěhovala."
A podvedlo se mu to - nepochytila ani hlásku.

—

Snad to čekání za něco stálo.
xoxo.