𝗛𝗔𝗟𝗙 𝗔𝗡𝗗 𝗛𝗔𝗟𝗙

36.

Jamie přišel do školy o berlích. Měl opravdu zlomenou nohu a několik odřenin. Nebylo to nic příšerného, ale i tak ho Rose litovala, čehož si Kate rozhodně všimnula. A kdo by taky ne? Jen, co se Jamie objevil u schodů, co vedou do školy, Rosamund k němu bleskově přispěchala, protože ho půl hodiny vyhlížela. Pomohla mu do schodů a pak i ke skřínce, následně mu vzala věci na hodinu a po zvonění přispěchala k učebně, aby mu pomohla na další hodinu. Tohle dělala úplně celý den a několikrát přišla pozdě - kromě biologie. Sedli si spolu na své obvyklé místo. Jeden z žáků rozdal mikroskopy, sklíčka a další věci.
„Tohle mi nikdy nešlo." podotkl Jamie.
Rose na něj usmála. „Tobě biola celkově nejde, řekla bych."
Jamie na ni přihmouřil oči. „No a co? Tobě zase nejde..." Zapřemýšlel.
„No," vyzvala ho. „Povídej, do toho. Co mi nejde?"
Jamie si položil ruku o lavici a opřel si o ni hlavu. Povzdychl si. „Fajn, neznám žádnou nedokonalost na tak dokonalém člověku."
Rosamund to rozesmálo a přitom se červenala. Byl tak milý, přestože si byla vědoma svých nedostatků. Ničit mu ty jeho růžové brýle zatím neměla v plánu.
Po škole pro něj přijel jeho otec. K autu už tentokrát Rose nešla, ale rozloučili se spolu objetím a on ji lípnul pusu na tvář. Ani jeden z nich nevěděl, jak daleko můžou zajít a proto šli na vše raději pomalu, což se Rosamund líbilo. Připadala si jako z porcelánu, jako kdyby potřebovala opatrovávat a byla pro něj jako nějaký klenot. Jako kdyby byla jeho drahokam - diamant.
Na hodině dějepise zaslechla v průběhu spánku, že dostali dobrovolný úkol, díky kterého by se ji průměr o míru zlepšil a tak se vydala do školní knihovny, kde by si vypůjčila nějaké dílo o Marii Tudorovně.
Šla dlouhou bílomodrošedou chodbou plnou skřínek až ke schodům, které vedly do další chodby, na jejímž konci byla knihovna.
Tato knihovna sloužila jen pro studenty. Byla větší, plná knih ke studiu a počítačů. Tady trávilo spousta studentů volné hodiny nebo víkendy. Celá knihovna byla dost dobře osvětlená a proto tady proudila dobrá pozitivná energie, která pomáhala studentům se soustředit. Tohle bylo dokonalé útočiště.
„Dobrý den," pozdravila Rose paní knihovnici. „Mohu se zeptat, kde bych sehnala knihy o dějinách?" Byla tady asi jen dvakrát.
Paní knihovnice se vřele usmála a vedla ji mezi plnými regály úplně až dozadu, kde nebylo žádné okno. Jen pár rožnutých lampiček. Vypadalo to tady jako koutek na spaní, přesně tohle místo bylo opakem celé knihovny a to byla Rose stále v jedné místnosti.
„Tady je všechno. Knihy jsou rozděleny podle abecedy a podle příjmení."
Zničehonic vykoukla zpoza jedné knihovny hnědovlasá hlava. „Podle příjmení?" Byl to Seanův hlas. „Přerovnával jsem to podle názvu knihy."
Paní knihovnice začala na něj nadávat nějakými italskými nadávkami a okamžitě k němu přišla a začala si stěžovat na jeho neschopnost.
Rosamund nevěděla, co dělat, ale chtěla být co nejrychleji pryč a tak začala v tom zmateném chaosu hledat něco, co by ji pomohlo vylepšit známku.
„Okamžitě tam jdi a pomož té nebohé dívce s tou knihou a pak všechno uložíš správně. Správně!" křikla na něj frustrovaně a odšourala se na druhý konec místnosti chodbičkou mezi regály s knihama.
Rose slyšela jeho šouravé kroky směrem k ní a snažila se ho ignorovat, když se opřel pár centimetrů od ní o knihovnu. Díkybohu, že ne celou svou váhou, jinak by se celá knihovna zbořila jako domino.
„Co hledáš?" zeptal se odměřeně a dal si ruce zakříženě přes prsa.
Rosamund se na něj ani nepodívala. Hodlal být chladný, tak ona také.
„Nepředstírej zájem, dík."
„Mám ti pomoct."
„Nestojím o tvou rádoby pomoc."
Sean pozvedl obočí a narovnal záda. Díval se na ni zpříma a Rosamund předstírala, že si prohlíží stránky o druhé světové válce, i když to vůbec nesouviselo s královnou skotskou. Vadilo mu, že ho ignoruje a tak se postavil těsně za ní, že cítila jeho látkové triko na tom svém.
Přiblížil hlavu k jejímu ramenu a řekl ji: „Pokud tě zajímá nacismus, tak dobrý výběr. Je tam obsáhlý popis událostí."
Ani neposlouchala, co říkal. Vnímala jen jeho dech, který ji rozbrněl na krku jako elektřina. Tak moc si přála, aby se přiblížil a přiložil své rty na její krk. Tak moc to chtěla a zároveň ne.
Otevřela pusu, aby něco řekla, ale vůbec ji nenapadlo co a tak mlčela.
Sean natáhnul ruku dopředu a vytáhnul knihu, přičemž se prsty dotkl jejího boku.
Panebože, zaprosila, ať se mne dotýká.
„Myslím, že si chceš napsat ten dobrovolný úkol. Slyšel jsem Katiu, jak se o tom bavila s Kim. Vím, že máš v dějepise špatný průměr a nacismem si ho nevylepšíš."
Nabídl ji knihu a když si ji chtěla vzít do rukou, vypadla ji ta, co držela. Automaticky se pro ni ohla. Nedošlo ji, že se otře kalhotama o ty jeho. Sean neodolal a chytil ji za boky, Rose strnula a narovnala se. V rukou držela obě knihy a přitom se opírala o jeho hruď, která se zrychleně zvedala.
Rozhodně musel být ve stejném stavu jako ona.
Sean přejel svýma rukama po jejích bocích a následně, když dala vlasy na jednu stranu, aby měl volné místo na polibky, odtáhnul se stejně rychle, jako byl tento okamžik a odešel od ní bez dalšího jediného slova.
Rose na tom místě stála ještě patnáct minut než se vzpamatovala, pak se sebrala a odešla z knihovny bez toho, aby se podívala do jediné z uliček.

—

Lidičky, omlouvám se, ale o víkendu jsem neměla čas.