FALLEN

4.

Večer kdy jsme se vrátily z letiště, nebyl nějak výjimečný, Taehyung seděl mlčky na schodech a díval se na to místo kde byl Jungkook zabit. Ostatní se jen tak povalovali a hleděli si svých věcí, ale kolem Taehyunga chodily po špičkách.
,,Tae. Já se bojím."
,,Kookie." Taehyung prudce sebou trhl, byl to hlas Jungkooka který slyšel.
,,Ne Tae, to jsem já Jin. Ptal jsem se tě jestli budeš jíst."
,,Promiň, na chvíli jsem zavřel oči a asi jsem usnul." Řekl a mnul si oči.
,,A budeš něco jíst?" Optal je Taeho nejmíň po třetí.
,,Ne dík, ale můžeš mi sehnat nějaký prášek na hlavu."
Jin odešel zpátky do kuchyně, za chvíli se vrátil s práškem a slklenkou vody.
,,Dík." Řekl Tae, dal si prášek do úst a zapil jej vodou. Jinovi vrátil prázdnou sklenici a ten se s ní klidil zpátky do kuchyně.
Taehyung ještě nějakou chvíli mlčky seděl na schodech, dům byl téměř tichý, jediné co bylo slyšet byly tlumené zvuky rádia a tichý rozhovor mezi Jinem a Hoseokem, kteří byli v kuchyni. Ticho pak prolomila rána a tu následoval Namjoonův zvýšený hlas.
,,Jak tě něco takového mohlo napadnout, dopřej mu soukromí, on se do toho chlapce zamiloval ale on umřel. Víš jaká to je pro něho rána?"
Z Namjoonové pracovny vyšel Yoongi, hlasitě za sebou prásknul dveřmi a mířil si to do svého pokoje. Joon vyběhl hned za ním a snažil se ho zastavit, chytil jej za zápěstí a pevně ho držel.
,,Pust, to bolí." Sykl Yoongi bolestí a do očí se mu draly slzy. Snažil se mu ze sevření vyprostit, ale Joon ho chitil i za druhé zápěstí a přitiskl ho ke zdi.
,,Yoongi, musíš s tím přestat, jestli nepřestaneš tak mu tím mnohem víc ublížíš." Snažil se mluvit tiše.
,,Prosím, to bolí."
,,Pss, nebo nás někdo uslyší." Snažil se Yoongiho utěšit. ,,Jsi tak krásný." Zavrněl mu do ucha a setřel mu slzu z tváře. Díval se mu do tváře, sledoval každý jeho detail, vzrušovalo ho když mohl být u něho tak blízko. Jenom že Yoongi v tu chvíli nedokázal nic udělat, ucítil Namjoonovu teplou ruku na svém boku a rty se k němu přibližoval.
,,J-joonie, p-prosím přestaň."
,,Tobě se to snad nelíbí?" Zavrněl mu do ucha a své rty přiložil na jeho krk. Yoongi se celý zachvěl, celou dobu měl zavřené oči, snažil se vyhnout jeho pohledu, zvedl zrak aby se podíval jestli jsou opravdu sami. V tu chvíli viděl Taehyunga jak sedí na schodech a nevěřícně na ně kouká, jejich pohledy se střetly, jako by se na chvíli zastavil čas. Yoongi na chvíli strnul a pak si uvědomil v jak trapné situaci je, prudce Namjoona od sebe odstrčil.
Joon vůbec nečekal že něco takového udělá, leknutím upadl na zem. Chvíli tam tak seděl, Yoongi se na Joona díval z výšky, těžce oddechoval, srdce mu prudce bušilo, podíval se na Taeho a utekl do svého pokoje, jako malé dítě, kde se mohl zamknout a být sám.
Namjoon vstal ze zeme a podíval se na Taehyunga který si to kráčel přímo k němu.
,,Asi si slyšel všechno, co?" Optal se znechuceně Taehyunga.
,,Jo. Drž se od něho dál, a neříkej všem co mají a nemají dělat, bylo to jeho rozhodnutí, jet za mnou."
,,Nechci přijít o dva členy týmu, pokud ty si blázen a chceš se honit za tým vražedným maniakem, tak prosím, jdi, ale ostatní do toho natahej." Křik na Taehyunga a ukázal směrem ke dveřím. To Taehung už nevydržel a chytil Namjoona pod krk a přitiskl ho ke zdi.
,,Tak poslouchej, já nikoho do ničeho netahám. A kdyby si nebyl takový kretén a tu krysu nepustil, tak by jsem se za ním nemusel honit. Byl by klid, splnil bych slib který jsem dal Jungkookovi, neměl bych noční můry. Nemusel by jsem Jungkooka ve svých snech vidět jak umírá, pořád se mi to vrací. Kdyby si Zica nepustil, mohl jsem klidně spát, mi všichni by jsme mohli klidně spát a nebát se zítřka. Protože že Zico je velice nepředvídatelný nikdy nevíš co ho napadne. Všechno je tvoje vina Namjoone, všechno si posral!" Když Taehyung domluvil tak ho pustil a odešel do svého pokoje. Lehl si do postele a z únavy velmi rychle usnul.

***

Probudili mě pouliční psi, zase tu slídí, byla temná noc, měl jsem sucho v ústech. Nechtělo se mi vstávat, ale nakonec žízeň zvítězila, sešel jsem schody, v kuchyni jsem si nalil studenou vodu. Vypil jsem ji až do dna, odložil jsem sklenku a vracel jsem se do pokoje, v tom mě ale zastavil hlas.
,,Tae."
Zastavil jsem se na s schodech a otočil jsem se, v tmavé místnosti, kterou osvětlovala jen pouliční lampa, jsem viděl nějakou postavu. Bál jsem se k ní jít, byla tma, neviděl jsem mu do tváře, třeba je ta osoba nebezpečná.
,,Tae, já se bojím."
Rozeznal jsem jeho hlas, byl to Jungkook, dostal jsem strach, sjel jsem po zdi až na podlahu, propadl jsem v histerický pláč. Teď ho opět uvidím jak umírá.
,,Tae neplakej prosím."
Nedokázal jsem se na něho podívat.
,,Přijdi prosím za mnou."
,,K-kam?" Optal jsem se ho, byl jsem zmatený.
,,Ty víš kam, za městem, tam na kopci."
Cosi mě pošimralo na tváři, zvedl jsem oči a opět jsem viděl ta velká černá křídla. Stál na tom místě kde ho Zico zabil, stál tam v kaluži krve a z očí se mu draly slzy.
,,Ne!"

***

,,Ne!" Křikl jsem, posadil jsem se na posteli a utíral jsem si studený pot z čela. Podíval jsem se směrem ke dveřím, dveře byli pootevřené, na chodbě se svítilo, někdo šel po schodech nahoru, chtěl jsem vědět kdo. Byl to Yoongi, na chvíli se zastavil u mých dveří, naše pohledy se střetly, oči měl zarudlé, asi celou dobu vzlykal ve svém pokoji. Zklonil hlavu a šel do svého pokoje. Byla hluboká noc, snažil jsem se opět usnout ale něco mě vyrušilo. Byli to opět Yoongiho vzlyky, a slyšel jsem dopadat kapky vody na zem, usoudil jsem že se šel osprchovat, chtěl jsem jít za ním a ukonejšit ho, ale asi by nebyl dobrý nápad jít za ním do sprchy, tak jsem chvíli počkal.

***