FALLEN

9.

Když jsem se ráno vzbudil, nesnesitelně mě bolela hlava. Ze včerejší noci jsem si pamatoval málo ale stačilo to k tomu aby jsem věděl že to bylo jak noční můra. Když jsem konečně vstal z postele, oblékl jsem na sebe boxerky a šel do koupelny.
Slyšel jsem několik hlasů ozívajících se z kuchyně, určitě o mě nevěděli že jsem se vrátil domů, jediný kdo věděl že jsem doma byl Jimin. Už jsem sahal rukou po dveřích od koupelny, když v tom se dveře otevřeli a vyšel z nich Yoongi. Lekl jsem se, kdyby jsem rychle neustoupil tak bych schytal pěknou facku od dveří.
,,Vyděsil si mě, myslel jsem že se nevrátíš." Byl zklamaný, vzpomněl jsem si na včerejší ráno, asi by jsem se mu měl omluvit.
,,Chci se ti omluvit."
,,Za co? Za to jak si zdrhl? Já jsem si myslel že... To je už jedno." Nedokončil větu a chtěl odejít, jenže jsem ho chytil za zápěstí a zadržel jsem ho.
,,Yoongi, mě to je strašně líto."
,,Co ti je líto? To že si mě tam nechal, nebo že si se mnou spal?"
,,Já jen nechtěl aby nás někdo viděl spolu, nechtěl jsem aby někdo věděl že jsme spolu spali." Do očí se mi draly slzy, snažil jsem se je zadržet, povolil jsem stisk a Yoongi se okamžitě vysmykl z mé ruky. Neměl jsem odvahu se na něho podívat pak jsem se otočil a bezeslov vešel do koupelny. Zamknul jsem za sebou dveře, vysvlékl jsem si oblečení, pustil sprchu a nechal jsem na své tělo dopadat kapky vody, které stékali po celém mém těle. Nedokázal jsem zabránit slzám a nechal jsem je volně stékat po tváři. Uhladil jsem si mokré vlasy dozadu aby mi nepadali do obličeje a začal jsem ze sebe smývat nečistoty ze včerejška.
Když jsem vyšel z koupelny, mířil jsem si to do kuchyně se nasnídat, ale hned mě chuť k jídlu přešla.
,,Ty kreténe, co si mu zase udělal?" Zakřičel na mě Namjoon. Nechápal jsem, jen jsem stál a tupě zíral. ,,Yoongi zase přišel se slzami v očích a zavřel se dole, ve sklepě, se svým piánem."
,,Já jsem mu nic neudělal."
,,Lžeš! Od doby co odešel Jungkook jde všechno do prdele, to všechno jen kvůli tobě. Kdyby jsi Jungkooka nebral k nám domů, nic by teď nebylo v prdeli. Kdyby jsem ho zabil v ten den kdy jsi ho přivedl tak..." To už jsem nevydržel a chytil jsem Namjoona pod krkem a přitiskl ho ke zdi.
,,Nebudeš takhle mluvit o Jungkookovi, už nikdy nevyslovuj jeho jméno! Rozuměl jsi!?" Řekl jsem mu výhružně a povolil svůj stisk. Kluci seděli u snídaně a nevěřícně se na nás dívali. Podíval jsem se na tři kluky u stolu a pak na Namjoona jak si mnul krk od mého stisku. ,,Jdu si sbalit věci." Řekl jsem a odešel do svého pokoje.
Když jsem scházel schody s velkou taškou mých věcí tak opět na mě začal Namjoon řvát.
,,Co to děláš, kam si myslíš že jdeš!?"
,,Jdu pryč, odcházím! Už mám zamluvený pokoj na hotelu, když já dělám ty problémy tak bude nejlepší když prostě odejdu. Aspoň tu bude klid, nebude se tu muset nikdo hádat. Sbohem." Řekl jsem, odstrčil jsem Namjoona stranou a odešel jsem.

Když jsem došel do hotelu zamířil jsem si to přímo na recepci.
,,Dobrý den, mám tu objednaný pokoj na jméno Kim Taehyung."
Slečna na recepci se podívala do počítače a v mžiku mi podávala klíče od mého pokoje.
,,Druhé patro, pokoj číslo dvacet. Kdyby jste chtěl, mohla bych jít s vámi a váš pokoj vám ukázat." Tak mile se usmívala, ale nechtěl jsem ji dělat falešné naděje.
,,Ne díky." Odsekl jsem ji, slečno pardon ale jsem na kluky. Vzal jsem si své klíče, svou tašku a šel do pokoje číslo dvacet.
Moc luxusní hotel to nebyl, pokoje podle toho tak vypadali. Nebo spíž nevypadali, zdi byli špinavé, vypadalo to tu jako kdyby si tento hotel prošel požárem, tapety byli strhané a na některých místech byli zdi popsané různými větami. Byl tu opotřebovaný nábytek i okna a dveře na tom nebyli nejlíp. Okna byla poškrábaná a místy i prasknutá, ve dveřích do ložnice byla promáčklá díra, jako by do dveří někdo vrazil pěstí.
Aspoň jsem tu měl postel pro dva, takže jsem se mohl rozvalovat na velké posteli a naštěstí jsem měl i koupelnu, takže jsem se nemusel dělit s cizími lidmi co byli na hotelu. Trochu jsem se zabydlel, prohlédl jsem si celý svůj apartmán a pak si lehl na postel. Ležel jsem na zádech a sledoval bílý strop, přemýšlel jsem a tak trochu litoval toho že jsem odešel od kluků. Jenže už je pozdě na to aby jsem se vrátil, teď se budu muset naučit žít sám.
,,Yoongi promiň mi to." Zašeptal jsem a tak na chvíli prolomil ticho v pokoji. Teď jsem litoval toho co jsem udělal, litoval jsem toho, že jsem se s Yoongim vyspal a beze slov odešel. Musel jsem mu tím zlomit srdce, určitě ho to bolelo, bolelo ho to víc než mě. Dřív nedostupný a hrubý teď tak citlivý a lehce zranitelný. Nemůžu, nemůžu takhle žít, nemůžu žít v minulosti, musím začít nový život, ale jak? Chtěl jsem zlé myšlenky zahnat ale nevěděl jsem jak, pak mě napadlo že by jsem se mohl jít někam opít, zahnat vzpomínky chlastem. Ale nechtěl jsem někde sedět na baru a pak se snažit dostat se domů opilý, ale taky jsem se nechtěl tahat s taškou plnou chlastu, stejně by toho alkoholu v té tašce bylo málo. Najednou jsem si vzpomněl na týpka z bordelu, co mi nechal drogy na stole a odešel. Přemýšlel jsem hodně dlouho jestli se mám zvednout z postele a jít za ním, třeba by jsem ho tam potkal, třeba by mi mohl dát nějaké ty drogy. Vážně drogy, tak tohle je můj nový život? Nemůžu si pomoct, aspoň dneska bych chtěl na chvíli zapomenout a myslím si, že drogy mi s tím pomůžou.
Najednou jsem se zvedl z postele, oblékl jsem si bundu, vzal jsem si klíče a šel jsem do bordelu.

***