FALLEN

10.

Seděl jsem už nějakou tu chvíli na baru, během té doby jsem si stačil dát tři panáky a teď jsem měl před sebou sklenici s drinkem. Stále jsem se ohlížet po baru jestli náhodou nezahlédnu toho týpka co mi dal včera ty drogy ale nikde jsem ho neviděl. Už jsem si myslel že se po něm slehla zem, že ho už neuvidím a najednou když jsem to nejméně čekal mi poklepal na rameno.
,,Tak co, přišel sis pro další dávku?" zeptal se mě, v jeho hlase bylo slyšet pobavení, jako by si taky dal trochu toho svinstva.
Projel mi mráz po zádech když na mě promluvil a sedl si vedle mě, nakonec jsem ze sebe dostal pár slov. ,,Zřejmě ano."
Vůbec jsem si nebyl sám sebou jistý, stále jsem váhal jestli si mám od něho vzít drogy, nebo raději ne.
,,A jaká byla včerejší dávka? Viděl jsem tě jak sis včera vzal ten sáček, trochu tě to složilo."
,,N-no, já... nejsem na to zvyklý. Nikdy dřív jsem drogy nebral." byl jsem z něho trochu nesvůj, jak mě neustále probodával pohledem.
Najednou mu smích na tváři pominul, vstal ze židle a pokynul mi. ,,Pojď."
,,K-kam?" zeptal jsem se.
,,Nebudeme obchodní věci řešit na veřejnosti, tak se tak blbě neptej a pojď."
Dál už jsem se raději na nic nevyptával a následoval jsem ho. Šli jsme chodbou někam do ústraní, chodba byla celkem dlouhá a úzká a na konci chodby se nacházeli dveře do kterých jsme vešli. Za dveřmi se nacházela celkem noblesní místnost. Místnost byla tmavá, stěny byly vínově červené a na stěnách byli obrazy ve zlatých rámech, na levé i pravé straně u stěny se nacházely dvě kožené sedačky, na zemi ležel velký, světle šedý koberec který celou místnost zdobil. A hlavní součástí této místnosti byl velký stůl který stál uprostřed místnosti s křeslem v němž seděl postarší muž s doutníkem v ruce.
,,Pane mám tu zákazníka." najednou promluvil na staršího muže týpek který se mnou seděl na baru.
V ten moment nám straší muž věnoval pozornost, popotáhl si z doutníku a upřeně se na mě podíval, připadal mi podvědomě, jako bych ho už někde viděl.
,,Zdravím." najednou muž na mě promluvil, hlas měl hrubý a tak klidný až z něho šel strach.
,,D-dobrý den." pozdravil jsem ho také, ale můj hlas nebyl skoro slyšet. Stál jsem tam u dveří jako socha, nemohl jsem z toho muže spustit oči. Najednou ten týpek z baru prolomil ticho které chvíli panovalo.
,,Pane, tady tento mladík včera ode mě dostal malý sáček jen na zkoušku našeho nového zboží a dnes se vrátil pro další. No není to úžasné? Náš obchod s novou dodávkou se pěkně rozjíždí..." radoval se jako šílenec ale do řeči mu skočil postarší muž.
,,Felixi," oslovil ho. ,,můžeš mě tu nechat na chvíli s mladým pánem o samotě? Místo toho tvého poskakovaní tady raději zajdi pro zboží."
Nakázal mu, Felix přikývl a jako poslušný pes odešel pro zboží.
,,Posaď se." pokynul mi a já se usadil na jednu z kožených sedaček.
Delší dobu panovalo trapné ticho, seděl jsem na pohovce se založenýma rukama na hrudi a přemýšlel jsem. Vím že dělám špatnou věc, Jungkook mě za to bude nenávidět, tohle mi neodpustí, ale já si nemůžu pomoct, potřebuji si chvíli odpočinout, na chvíli na všechno zapomenout a drogy mi s tím pomůžou. Jenže co když se na nich stanu závislý? A co Zico, pod vlivem drog nebudu schopný ho najít a zabít, a tak ani nepomstím Jungkooka. Však si dám jen pár dávek, to mě snad nezabije, pak se vrátím k hledání Zica.
Z myšlenek mě vytrhl Felix který se vrátil s malými sáčky, naplněné bílým práškem. Držel je v ruce a hravě s nimi pohupoval ze strany na stranu.
,,Kolik jich máš?" zeptal se najednou postarší muž Felixe.
,,Teď jich držím v ruce celkem šest." řekl pobaveně a podal tomu muži všech šest sáčků.
,,Tak kolik jich chceš?" zeptal se mě muž. Díval se na ty sáčky před sebou a pak svůj pohled přesměroval na mě. Trochu mě při jeho pohledu zamrazilo na zádech a nejistě jsem odpověděl.
,,D-dva."
,,Dva?" díval se na mě překvapeně muž, zřejmě si myslel že si toho vezmu víc.
,,Ano, dva. Kdyžtak bych si přišel pro další." řekl jsem teď už trochu jistěji, ale stále jsem měl špatný pocit z toho že jsem si teď koupil drogy.
Zaplatil jsem částku kterou po mě chtěl za grogy, sice to bylo drahé ale na chvíli mi to pomůže na všechno zapomenout. Rozloučil jsem se s mužem a odešel jsem z jeho pracovny a Felix mě doprovázel.
,,Jsem si myslel že si toho vezmeš více, i šéf byl z toho překvapený." začal mi to jako by vyčítat.
,,Já nejsem žádný feťák!" sykl jsem po něm.
,,Okey, hlavně klídek. A nechceš moje číslo kdyby sis to náhodou rozmyslel a chtěl větší dávku?"
Najednou jsem se zastavil, těsně před vchodem, otočil jsem se k němu a on se na mě šibalsky usmál. Ten jeho úsměv se mi vůbec nelíbil, šel z něho strach. Chvíli jsem si rozmýšlel jestli si mám od něho vzít jeho telefonní číslo nebo raději ne.
,,Ne, ale díky. Kdyby jsem chtěl další dávku tak zase přijdu." odmítl jsem ho, otočil jsem se na patě a odešel jsem z klubu. Ještě než se dveře zavřeli tak jsem viděl jeho jedovatý pohled ze kterého šel opravdu velký strach, bylo to jako bych se zrovna podíval vrahovi do očí.
Když jsem stál ve večerních hodinách před klubem, teď už i s drogami v kapse, tak jsem se chtěl rozejít domů, jenže jsem si uvědomil že teď už to není můj domov, že teď bydlím v hotelu.
Ještě hojnou chvíli jsem tam stál se špatným svědomím a sledoval jsem dění na ulici, pak jsem se konečně rozešel k hotelu a těšil jsem se až si dám sprchu a lehnu si do postele. Procházel jsem nočními ulicemi a stále jsem přemýšlel nad mužem který mi před chvíli prodal drogy, neznám ho ale jeho tvář mi je povědomá, jenže nevím kde jsem ho už viděl, dnes má hlava vůbec nespolupracuje.

***