FALLEN

20.

Zico sundal nohy ze stolu, pohodlně se posadil na kancelářském křesle a upřeně se na mě díval.
Svou zbraní jsem mířil chvíli na Zica a pak chvíli na Felixe. Chtěl jsem Zica hned zastřelit ale nešlo to, mé tělo vůbec nespolupracovalo.
,,Byl jsi tak blízko, ten večer co si poprvé přišel jsem tě sledoval z povzdálí. Myslel jsem že si mě všimněš ale byl jsi myšlenkami vedle. Chtěl jsem tě prve zabít ale nemohl jsem si přece nechat ujít takovou zábavnou podívanou jak se ničíš sám." vysmíval se mi přímo do obličeje.
Někdo mi položil ruku na rameno, v zápětí jsem se lekl a chtěl jsem se podívat kdo to je. Ale než jsem stihl něco udělat, někdo mi nečekaným chvatem dal ruky za zadá, tak aby jsem se nemohl hýbat. Upustil jsem svou zbraň a dotyčný ji odkopl k Felixovi.
,,Tu hračku už nebudeš potřebovat." řekl mi dotyčný a podle hrubého hlasu jsem poznal že to je Zicův otec.
Najednou jsem měl strach, byl jsem tu úplně sám, nevěděl jsem co Zico zamýšlí mi udělat, možná jsou tohle poslední minuty v mém životě.
Zico vzal do ruky zbraň, kterou měl položenou na stole a namířil s ní na mě. Srdce se mi rozbušilo, zalil mě pot a mé tělo se začalo celé chvět.
,,Nějaká poslední slova?" optal se mě ironicky a na tváři měl slizký úšklebek.
Do očí se mi začali hrnout slzy, sklopil jsem hlavu a nechal jsem slzám volný průběh. V hlavě se mi vybavil obrázek Jungkooka jak mi umřel před očima, jak to ten zmetek Zico zabil přímo předemnou. Slíbil jsem něco Jungkookovi ale nebyl jsem schopen ten slib dodržet, teď se aspoň s ním setkám v nebi a budeme konečně spolu.
,,Promiň Kookie." šeptl jsem tak že mě někdo sotva slyšel.
Najednou jsem uslyšel výstřel a hned i druhý výstřel. Otevřel jsem oči a uviděl jsem Yoongiho jak vtrhl do místnosti, na zemi se válelo tělo v kaluži krve, byl to Felix kterého Yoongi zastřelil. Zico se schovával za stolem a já jsem stále byl v sevření toho staříka, nejednou jsem sebral odhodláni a nečekaným chmatem jsem se ze sevření toho starého muže vyprostit.
Yoongi mi hodil zbraň a začal jsem s ní mířit na Zica, Yoongi mířil na starého muže, konečně to mohl být vyrovnaný souboj, dva proti dvoum.
,,Vylez ty zmetku, tak vstaň a nech tu zbraň ležet na zemi!" křičel jsem na Zica který se stále schovával za stolem.
Nakonec pomalu vstal, ruce měl zvednuté nad hlavou a pomalu se otáček čelem ke mě, na tváři měl stále posměšný úšklebek který mě dost znervózňoval.
,,Náš maličký Yoongi, celkem jsi za tu dobu vyrostl. To s tvými rodiči mě opravdu mrzí." mluvil na Yoongiho stařík. Yoongi trochu ta slova rozčílila.
,,Jestli chceš Yoongi můžeš se zase s nimi vidět. Chtěl bys je zase vidět?" pokračoval starý muž. Dřív než jsem já nebo Yoongi zbystřil, tak Zico odkopl zbraň ke svému otci, ten se pro ni hbitě ohnul a vystřelil po Yoongim.
Viděl jsem Yoongiho jak padá k zemi, najednou jsem zpanikařil nevěděl jsem co mám dřív udělat.
Viděl jsem jak Zicův otec míří zbraní na mě, neváhal jsem a vystřelil jsem po něm. Zico té příležitosti využil a vrhl se na mě, začal mě mlátit pěstí, bušil do mě vší silou, vypadalo to že tohle vážně bude můj konec, protože jsem neměl sílu se bránit.
Opět jsem uslyšel výstřel, otevřel jsem oči a viděl jsem Zica jak se sklání nade mnou a má prostřelený hrudník. Přichytil si postřelené místo a odtáhl se ode mě, seděl na zemi, byl opřený o zeď a těžce dýchal. Chvíli jsem Zica šokovaně sledoval a pak mě z myšlenek vytrhl další výstřel, lekl jsem se, a najednou jsem si vzpomněl na Yoongiho.
Když jsem se otočil tak jsem uviděl Yoongiho jak drží v ruce zbraň, pomalu ji pokládal na zem a hrudník se mu nepravidelně zvedal. Podíval jsem se směrem kde se nacházel Zicův otec a viděl ho s prostřelenou hlavou, udělalo se mi zle a svůj pohled jsem okamžitě odvrátil jinam. Pak jsme se s Yoongim podívali na sebe, s bolestí mi podal zbraň a řekl.
,,Teď ty, skoncuj s tím konečně."
,,A co ty jak ti je, kam tě střelil?" optal jsem se Yoongiho a hlas se mi třásl.
,,To nic není trefil mě jen do ruky." ujistil mě že je v pořádku a chytil si postřelenou paži.
Vzal jsem si od Yoongiho zbraň a otočil jsem se zpátky k Zicovi, seděl tam, těžce dýchal a s nechutí se na mě díval, odjistit jsem zbraň a namířil jsem mu ji přímo na hlavu.
,,Tohle je za Jungkooka, slíbil jsem mu že se za něho pomstím a já své sliby dodržuji." dořekl jsem a zmáčkl spoušť.
Místností se rozezněl výstřel a kulka Zicovi proletěla hlavou, na místě byl mrtvý. Yoongi mě celou dobu sledoval, po výstřelu jsem si úlevně oddychl a připlazil jsem se k Yoongimu.
,,Co ruka?" optal jsem se ho.
,,Není to tak hrozný." ujišťoval mě, ale když jsem mu chtěl podívat na ránu tak zaskučel bolestí a naznačil ať na to raději nesahám.
Seděli jsme mlčky na zemi vedle sebe a nabírali jsme sílu abychom jsme se mohli postavit na vlastní nohy a odejít z toho hrozného místa.
,,T-Tae." uslyšel jsem tlumený hlas Yoongiho. Podíval jsem se na něho a viděl jsem jak se mu po tváři kutálejí slzy.
Naklonil jsem se k němu vzal jsem mu tvář do dlaní a naše rty jsem spojil, věnoval jsem mu jemný polibek na uklidnění, pak jsem se od něj odtáhl a začal jsem mu utírat slzy z tváře a konejšit ho.
,,Už je po všem, neplakej už bude jenom dobře."
Najednou vběhl do místnosti Namjoon, zarazil ho pohled na tři mrtvá těla, chvíli si je prohlížel a pak na nás promluvil.
,,Ach tady jste, mysleli jsme že jste mrtví. Vidím že je po všem, tak půjdeme domů, tady naše práce skončila."
Stěží jsem se postavil na nohy a pak jsme s Namjoonem pomohli vstát Yoongimu. Vyšli jsme z baru který byl teď vzhůru nohama a zamířili jsme si to rovnou k autům, ostatní už na nás čekali.
Všichni byli vyčerpání ale naštěstí byli v pořádku, nikomu se nic nestalo až na Yoongiho který měl postřelenou ruku, ale ta se časem zpraví.

***