FALLEN

13.

,,Zastav." nařídil jsem Yoongimu když jsme projížděli kolem květinářství. Letmo se na mě nechápavě podíval ale pak zastavil auto na kraji silnice.
,,Jdeš se mnou nebo tu počkáš?" zeptal jsem se ho s klidným hlasem.
,,Půjdu s tebou." odpověděl naprosto neslyšně.
Vypnul motor a společně jsme vystoupily z auta, obešel jsem auto aby jsem se dostal k němu, pevně jsem sevřel zápěstí až Yoongi syknul bolestí.
,,Žádné hlouposti. Zajdeme do krámu a budeme pokračovat v jízdě. Rozuměl jsi?"
Yoongi jen přikývl na souhlas, ještě jsem poklepal na svou zbraň, kterou jsem měl schovanou pod bundou, bylo to jen výstražné gesto.
Byli jsme na okraji města, v ulicích panoval klid, moc lidí tu nebylo. Přešli jsme přes silnici, na druhé straně ulice bylo malé květinářství, s Yoongim jsme vešli dovnitř, za pultem byla starší paní a vázala kytice.
,,Dobrý den pánové. Co by jste si rádi přáli?" optala se nás paní, měla velice milý hlas a šlo vidět že ji práce s květinami náramně baví.
,,Rád bych nějaké růže jestli máte." odpověděl jsem.
,,Tak to máte štěstí, mám tu poslední kytici růží. Dnes už mám skoro vyprodáno, za chvíli totiž zavírám."
Paní mi podala menší kytici s růžemi, prohlédl jsem si ji ze všech stran, vypadala krásně, snad se bude Jungkookovi líbit.
,,Je krásná, mile rád si ji vezmu." řekl jsem s úsměvem prodavačce a ona mi úsměv oplatila. Zaplatil jsem, vzal jsem si kytici a odešli jsme z obchodu.
Chvíli jsme mlčky stáli na ulici a já si prohlížel rudé květy, při vzpomínce na Jungkooka se mi začínaly lesknout slzy v očích.
,,Dej ji na zadní sedadlo a nastartuj auto." řekl jsem Yoongimu a podal jsem mu růže. Yoongi se rozešel směrem k autu a já jsem se ještě zastavil ve vedlejším obchodě pro nějaké menší pití, pro nás pro oba.
Jakmile jsem došel k autu tak už bylo nastartované, posadil jsem se na místo spolujezdce a podal jsem Yoongimu láhev s pitím.
,,D-děkuji." řekl ze zdvořilosti.
Otevřel jsem si láhev a napil jsem se, Yoongi udělal totéž aby zahnal žízeň.
,,Mám jet k hrobu Jungkooka?" optal se a já jen přikývl. Seděl vedle mě a chvíli si mě prohlížel, bylo mi to celkem nepříjemné ale pohled jsem mu neoplatil, mlčky jsem seděl a sledoval lidi na ulici.
,,Tak jeď už kurva!" okřikl jsem ho když se na mě díval příliš dlouho.
Yoongi se rozjel směrem z města, oba jsme seděli mlčky v autě a jeli jsme směrem k Jungkookovu hrobu. Čím víc jsme se přibližovali k místu tím větší smutek a zoufalství jsem pociťoval.

Konečně jsme dojeli na místo, hojnou chvíli jsem seděl mlčky v autě a prohlížel jsem si osamocenou lípu na kopci, nakonec Yoongi prolomil ticho.
,,Jdeš blíž?" optal se mě, letmo jsem se na něj podíval a pak jsem přikývnul. Oba jsme vystoupily z auta, já jsem jsi vzal kytici růži která ležela na zadním sedadle, stoupnul jsem si před auto a z dálky jsem si prohlížel hrob který byl pod opuštěno lípou.
,,Půjdu tam s tebou jestli chceš?"
,,Ne, zůstaň tady." odsekl jsem Yoongimu a pomalým krokem jsem se rozešel ke stromu. Do tváří se mi opřel teplý vánek, slunce začalo zapadat za obzor a na nebi se tvořily červánky. Obloha měla růžový až fialový nádech, bylo to nádherné. Zastavil jsem se před hrobem, položil jsem kytici růží a šeptem jsem dodal.
,,Ty jsou pro tebe, snad se ti líbí."
Hojnou chvíli jsem si to místo prohlížel, vzpomínal jsem a vyčítal si že jsem pro něj nebyl dost dobrý. Po chvíli jsem zvednul tvář k slunci a nechal jsem poslední sluneční paprsky dopadat na můj obličej. Po tváři se mi kutálela slza která se na slunci nádherně třpytila a pak se mi podlomily kolena a já klečel před Jungkookovým hrobem a začal jsem hlasitě vzlykat.
,,Kookie, odpust. Nechtěl jsem tě od sebe odehnat, já to tak nemyslel. Prosím, promiň mi to." omlouval jsem se mu, vím že když mě navštívil ve snu nebyl jsem k němu zrovna milý. Doufám že mě slyší, protože já jsem k němu mluvil jako by byl právě teď se mnou, a já vím že je někde poblíž a slyší mě. ,,Kookie j-já," odmlčel jsem se na chvíli a pak jsem šeptem dodal. ,,miluji tě."
Sebral jsem sílu aby jsem mohl postavit na vlastní nohy a pak jsem si stíral slzy z tváře.
,,Tae?" promluvil na mě Yoongi a položil mi ruku na rameno. Cuknul jsem sebou při jeho doteku, vůbec jsem ho neslyšel ke mě přijít.
,,Nech mě být." řekl jsem tlumeným hlasem a shodil jsem jeho ruku z mého ramene.
,,Tae jsi v pořádku?" optal se a zase mi položil ruku na rameno.
,,Vidíš že nejsem a nesahej na mě!" okřikl jsem ho a ucukl jsem před jeho dotykem.
,,Taehyungu!" začal mě držet za bundu a nechtěl pustit.
,,Nech mě kurva být!"
Začali jsme se hádat a on mě začal i objímat, jenže mě to bylo velice nepříjemné a tak jsem se snažil z jeho objetí vymanit.
,,Pust mě!" křikl na něj, jenže jeho stisk ještě zpevnil.
Mé tělo jako by v tu chvíli přestalo spolupracovat, podlomil se mi hlas, nebyl jsem schopen slov, místo toho jsem začal opět vzlykat a z očí se mi kutálely slzy.
,,To bude dobrý, jsem tu s tebou." slyšel jsem Yoongiho konejšivý hlas, byl jsem rád že je tu se mnou, protože právě teď jsem byl za jeho objetí vděčný.
,,Pojď, půjdeme si sednout do auta, slunce už zapadlo a začíná se ochlazovat." vzal mě za ruku a šli jsme si sednout do auta.

***