FALLEN

11.

Konečně jsem došel na hotel, vysvlékl jsem si bundu, dva malé sáčky s obsahem drog jsem odložil na postel a namířil jsem si to přímo do koupelny.
Vysvlékl jsem ze sebe všechno oblečení, chvíli jsem stál opřený o staré umyvadlo a dívala jsem se na svůj obraz v zrcadle. Ptal jsem se sám sebe kdo vlastně jsem? Od doby co jsem ztratil Jungkooka tak můj život nemá smysl.
Bylo pozdě večer a všude panovalo ticho, nakonec se ticho přerušilo když jsem pustil sprchu, ty hřejivé kapky dopadaly na mé tělo a pomalu stékaly po mém těle. Na chvíli jsem zavřel oči a užíval jsem si to teplo.
Po téměř půl hodině jsem zastavil vodu a opět zavládlo hrobové ticho. Vyšel jsem ze sprchy, vzal jsem si ručník a začal jsem si jím sušit tělo.
Koupelna byla zahalena v páře z horké vody, zdi nasály vlhkost a zrcadlo které viselo nad umyvadlem bylo celé zamlžené. Přistoupil jsem k zrcadlu a rukou jsem jej otřel aby jsem se aspoň trochu viděl. I když bych byl raději kdyby jsem vůbec nebyl.
Vyšel jsem naprosto nahý z koupelny, vzal jsem tašku ve které jsem měl věci a začal jsem v ní hledat nějaké čisté oblečení. Oblékl jsem se, do tašky jsem dal špinavé oblečení které jsem měl dnes na sobě a tašku jsem odhodil stranou aby nepřekážela. Měl jsem v plánu si jít lehnout a spát, jenže najednou jsem si všiml že na posteli leží ty dva malé sáčky s bílým práškem které jsem si odložil. Seděl jsem na posteli a vedle mě byly položené sáčky s drogou, neustále jsem se na ně díval, bylo mi to odporné, sám jsem si byl odporný při vzpomínce že jsem si včera už jednu dávku dal. Chtěl jsem vstát, vzít ty sáčky a hodit je do koše ale neudělal jsem to, místo toho jsem si šel pro kreditní kartu a usadil jsem se ke stolu. Seděl jsem na židli a na stole jsem měl vše co jsem potřeboval aby jsem si mohl to svinstvo dát. Vyspal jsem půlku sáčku na stůl a kartou jsem si to urovnat do cestičky, tak aby jsem to mohl nasát. Prstem jsem si zadělal jednu nosní dírku a druhou jsem všechen obsah prášku, co byl na stole, vdechl.
Teď už jsem jen seděl a vyčkává na účinky dané látky. Při tom čekání mi bylo opravdu zle, v tu chvíli jsem se opravdu nenáviděl, proto jsem to udělal rychle aby jsem si to náhodou nerozmyslel.
Vytáhl jsem telefon aby jsem se mohl podívat kolik bylo hodin, zapnul jsem telefon a měl jsem několik zmeškaných telefonátů od Namjoona a několik zpráv. Čas mě už ani jaksi nezajímal, místo toho jsem měl špatný pocit z toho, že nikdo neví kde vůbec jsem. Přemýšlel jsem jestli mám Namjoonovi zavolat že jsem v pořádku, nebo mu aspoň napsat. Nakonec jsem vytočil Jinovo číslo, telefon chvíli vyzváněl a nakonec se z telefonu ozval Jinův ustaraný hlas.
,,Tae, jsi to ty? Jsi v pořádku?"
,,Jo Jine, jsem v pořádku neměj strach." ujistil jsem ho.
,,A kde vůbec jsi?"
,,To je jedno kde jsem." odsekl jsem mu. ,,Řekni Namjoonovi ať se o mě nestará, že jsem v pořádku a že jen potřebuji chvíli klid."
,,A kdy se vrátíš? Chybíš nám tu a všichni se o tebe strachujeme."
,,J-já vůbec nevím." řekl jsem tišším hlasem, začala mě bolet hlava a svět se okolo mě začínal točit. Drogy v mém těle začínali účinkovat a já měl pocit že jsem jak na horské dráze.
,,Budu muset končit, měj se Jine." rychle jsem se rozloučil a ani jsem Jinovi nedal tu příležitost aby mi i on řekl slova na rozloučenou. Položil jsem telefon na stůl a šel jsem si lehnout, byl jsem rád že jsem v pořádku došel až k posteli.
Ležel jsem na zádech a sledoval jsem tmavý strop, cítil jsem jak se mi v těle vaří krev a jak mi proudí žilami. Mé tělo pohltil studený pot a srdce mi bilo jako o život, měl jsem pocit že mi za chvíli praskne.
Po nepříjemném pocitu v mém těle se dostavila euforie, svaly v těle mi povolily srdce mi stále rychle tlouklo ale měl jsem pocit úlevy. Připadal jsem si tak odlehčeně, všechny mé starosti jako by byli pryč, užíval jsem si to pohodlí a nic jsem neřešil. V mé hlavě bylo prázdno, svět mi najednou připadal být hezčí. Hojnou chvíli jsem jen ležel a nad ničím nepřemýšlel, mé oči se pomalu zavírali únavou a po chvíli jsem usnul s úsměvem na tváři, úplně bez starostí v krásném světě.

***

Otevřel jsem oči, kolem mě byla tma nic jsem neviděl ale příšerně mě bolela hlava. Ležel jsem na zádech ale nebyl jsem v posteli, ležel jsem na studené zemi. Prudce jsem se posadil a rozhlížel jsem se okolo sebe aby jsem zjistil kde jsem.
Seděl jsem uprostřed silnice která neměla konce a nedaleko mě byla jen jedna lampa která silnici osvětlovala. Postavil jsem se na vlastní nohy a rozešel jsem se k jediné pouliční lampě která tu stála.
Najednou jsem se zastavil, pod světlem kdosi stál, snažil jsem se rozpoznat jeho tvář ale neviděl jsem mu do ni.
,,K-kookie, j-jsi to ty." nevěděl jsem jestli mám halucinace nebo je to zase jeden z mých zlých snů.
,,Proč to děláš? Něco si mi slíbil." promluvil a hlas se mu třásl. Podle toho tlumeného hlasu jsem hned věděl že je to on, můj milovaný Kookie.
,,J-já nevím proč. Ale bolí to když tě stále vidívám, chtěl jsem zapomenout ale nejde to." vím že jsem udělal špatnou věc, teď jsem měl z toho výčitky svědomí.
,,Tae, nenič se kvůli mě."
,,Zmiz! Vypadni mi ze života! Nedávám to, nemůžu stále trpět. Neskutečně to bolí když tě vidím stále umírat, tak proto vypadni z mých snů!" začal jsem křičet, pevně jsem zavřel oči aby jsem ho nemusel vidět jak umírá a ruce jsem si pevně přitiskl na uši aby jsem nemusel slyšet jeho hlas který mi trhá srdce na kusy.
I přes to že jsem měl zadělané uši tak jsem slyšel jak kolo mě projelo auto, ovanul mě studený vítr a projel mi mráz po zádech. Pak jsem zaslechl troubení auta a tupý naráz.
,,Kookie." vydechl jsem tiše, určitě ho to auto srazilo, chtěl jsem otevřít oči ale bál jsem se.

***

Nakonec jsem otevřel oči a podíval jsem se okolo sebe a byl jsem ve svém hotelovém pokoji. Ale nebyl jsem v posteli, ležel jsem vedle postele na studené zemi, projela mnou zima, podíval jsem se a všimnul jsem si že mám pootevřené okno.
Tak jsem vstal a šel jsem zavřít okno, venku už svítalo. Stál jsem chvíli u okna a přemýšlel co budu dělat, bylo toho tolik ale nevěděl jsem kde začít.
Rozhodl jsem se že se dnes vrátím domů, protože mi kluci chyběli i když mi lezli na nervy.

***