FALLEN

7.

Přijel jsem pozdě večer, neměl jsem důvod spěchat domů. Projížděl jsem nočními ulicemi města a přemýšlel jsem kde mám začít s hledáním Zica.
Zaparkoval jsem před domem a nějakou chvíli jsem jen tak seděl a přemýšlel jestli má cenu chodit domů, nakonec jsem vystoupil z auta a šel dovnitř. Bylo ticho, což mě překvapilo, ale to ticho netrvalo dlouho, jakmile jsem zavřel vchodové dveře tak vyběhl Yoongi z kuchyně, zastavil se kousek předemnou a nevěřícně si mě prohlížel. Naše pohledy se střetly, ale ne na dlouho, otočil se zády zády ke mě a utekl po schodech nahoru do svého pokoje. Chtěl jsem si jít sednout do obýváku ale zastavil mě naštvaný hlas Namjoona.
,,Kde si byl? Ráno se vypaříš jako pára nad hrncem, nenechal si ani vzkaz, nebereš telefony, neodpovídáš na zprávy a pak se pozdě večer objevíš!? Mysleli jsme si že si mrtvý, tohle už nikdy nedělej!"
,,Namjoone, mě to taky přestává bavit." Začal jsem klidně a šel pomalým krokem k němu. ,,Ale já jsem několikrát říkal že nejsem malé dětsko a nepotřebuji aby mi někdo dělal chůvu, co na tom sakra nechápeš. Taky mi neříkáš kam jdeš, s kým jdeš a v kolik se vrátíš. Proč by jsem ti to já měl říkat?" Strkal jsem do něho tak dlouho dokud nestál opřený o zeď, pak jsem se od něho trochu odtáhl, zadíval jsem se na zem a mnul jsem si pěst.
,,Protože všichni máme o tebe strach."
Bouchl jsem pěstí do zdi, hned vedle jeho hlavy, na zdi bylo několik prasklin, musel jsem asi sebrat hodně síly aby se mi tohle povedlo. Odtáhl jsem ruku od jeho hlavy a viděl jsem jak mám krvavé kluby, bolelo to ale snažil jsem se bolest nevnímat, vnímal jsem jen slova která mi říkal Namjoon.
,,Máte o mě strach!?" Začal jsem na něho řvát. ,,Nikdy dřív jste se o mě nezajímali a najednou vám na mě náleží. Běžte všichni do prdele, chci mít chvíli soukromí ale někoho mám neustále za zádama. Nemáte strach o mě, ale o sebe, bojíte se Zica a to kvůli tobě ty kreténe, kdyby si ho ten den zabil nic z toho by se teď nedělo. Jdi do hajzlu Namjoone." Poslední větu jsem řekl tiše, vzal jsem si bundu a odešel jsem pryč z domu, nechtěl jsem tam strávit už ani minutu.
Procházel jsem nočními ulicemi města a přemýšlel jsem kam mám jít a pak jsem si uvědomil že nedaleko je bordel, nic lepšího mě nenapadlo, prostě jsem tam šel.
Vešel jsem do tmavého klubu, byl osvětlený červenými a modrými světly. Vyhrávala hudba a všude byli děvky, nechtěl jsem s žádnou nic mít, přišel jsem jen na drink. Sedl jsem si k baru a objednal jsem si.
,,Něco silného prosím." Poprosil jsem barmana a čekal jsem až mi dá drink na bar.
,,Tak něco silného?" Uslyšel jsem za sebou hlas, otočil jsem se a uviděl jsem nějakého muže v černém, snažil jsem se ho ignorovat, znovu jsem se otočil k baru a čekal.
,,Kdyby si chtěl něco opravdu silného, tak ti klidně dám, mám teď nový model a je opravdu silný." Přisedl si ke mě, dal mi ruku na rameno a začal na mě mluvit.
,,Dík ale drogy neberu." Odmítl jsem mu, protože vím jak na tom byl Jimin když bral drogy.
,,Opravdu ne? Dal bych ti slevu." Lákal mě, chtěl aby jsem si to vzal, vytáhl z kapsy malý sáček s bílým práškem a mával mi s ním před obličejem.
,,Ne." Řekl jsem a v tu chvíli mi barman podal můj drink a přidal skleni s vodkou kterou jsem okamžitě vypil.
,,Myslím že by jsme se domluvili, dal bych ti první dávku zdarma."
,,Řekl jsem že nechci." Neustále jsem ho odmítal, nedal se dobýt, začínal mě celkem štvát.
,,No jak myslíš, popřemýšlej nad tím." Vstal ze židle, položil sáček s drogou na bar a odešel. Vzal jsem sáček do ruky a prohlížel jsem si jeho obsah, přemýšlel jsem nad tím jestli to mám zkusit nebo ne. Co by mi mohla udělat trocha bílého prášku? Vypil jsem svůj drink, dal jsem si sáček s práškem do kapsy a šel jsem na toalety.
Stál jsem před zrcadlem, díval jsem se na zem, nechtěl jsem se raději ani vidět, pak jsem vytáhl prášek z kapsy a dlouho jsem se na něj díval. Zvedl jsem svůj zrak na zrcadlo a viděl jsem sebe, naprosto zničeného, úplnou nulu, na mém srdci se podepsala jedna obrovská rána která se nikdy nezahojí.
Vysypal jsem tedy prášek na mou platební kartu a srovnal jsem ho do podlouhlé cestičky kterou jsem nosem vdechl. Byl to nepříjemný pocit, nos mě pálil a štípal, začali mi slzet oči, myslel jsem si že každou chvíli umřu. Nakonec bolet přestala, cítil jsem jak mi v žilách proudí horká krev, srdeční tep se mi zrychlil, podíval jsem se na sebe do zrcadla, mé zorničky se zvětšily a na čele mi vyrazil studený pot. Zamotala se mi hlava, podlomily se mi nohy, svezl jsem se po zdi až na zem, chtěl jsem se znovu postavit ale mé tělo neposlouchalo. Opřel jsem hlavu o zeď, zavřel oči a vnímal účinky návykové látky. Na všechny problémy jsem zapomněl, všechno se mi zdálo mnohem snazší. Po asi dvou hodinách jsem se postavil na nohy a šel jsem zpátky k baru kde jsem si objednal další drink který jsem rychle vypil a snažil jsem se najít cestu z baru. Bylo velmi obtížné najít východ pod vlivem drog, celý svět se mi točil před očima. Když jsem konečně našel východové dveře, zastavila mě u nic jedna z těch prostitutek.
,,Nechtěl by sis užít?"
Zastavil jsem se, podíval jsem se na ni a jen jsem se nad její otázkou usmál.
,,Zlato," Řekl jsem s klidem a přistoupil k ní blíž. ,,Já si sex nekupuju."
Konečně jsem se dostal na čerstvý vzduch, teď mě ještě čekala zdlouhavá cesta domů, byl jsem velice unavený a nejraději bych teď přivítal měkkou, teplou postel.

***