FALLEN

17.

Uplynul necelý týden, přesněji řečeno šest dní od doby co Namjoon poslal vzorky na porovnání do laboratoře.
Celý týden se nic nedělo, většinu času jsme trávily doma a každý si hleděl svého.
Já a Yoongi jsme byli předevčírem ve městě, šli jsme do kina a pak na večeři do restaurace kde jsme byli minule. Cestou domů jsme šli pěšky, tak jsme si udělali krásnou procházku nočním městem a měsíc nám při tom svítil na cestu. Když jsme došli domů tak jsme spolu skončili v posteli ale nic mezi námi nebylo, jen jsme si společně lehli do postele a usnuli jsme v objetí toho druhého.
Za tu dobu mě i nadále doprovázeli vzpomínky na Jungkooka. A právě dnes mě opět chytl smutek.

Sedím na sedačce a dívám se na televizi, jenže televize je vypnutá a já v černé obrazovce vidím jen svůj odraz.
Dívám se sám na sebe a mé myšlenky směřují k Jungkookovi, už delší dobu mě nenavštívil v mých snech. Udělal jsem snad něco špatně?
A pak mi to došlo, chovám se tak surově, bezohledně, jako bych úplně zapomněl na citové pouto které bylo mezi mnou a Jungkookem.
Najednou se mi můj odraz začal hnusit, celou tu dobu se chovám jak sobec, myslím jen na sebe a na mého milovaného Jungkooka jsem úplně zapomněl.
Opět žiju tak jako dřív, dělám jako by se nic nestalo. Jak jsem jen mohl zapomenou?
,,Kookie promiň mi to." řeknu tlumeným hlasem do ticha a sklopím svůj zrak, tak aby jsem se nemusel na sebe dívat v černé obrazovce.
,,Tae." uslyším jak někdo řekl mé jméno ale zřejmě se mi to jen zdálo. Na zlomek vteřiny jsem pohlédl zpátky na svůj odraz a lekl jsem se. V odrazu jsem viděl jak někdo stojí za mnou, na první pohled jsem si myslel že je to Jungkook, ohlédl jsem se za sebe a zjistil jsem že je to Hoseok.
,,Jsem se tě lekl." řekl jsem stěží a ruku jsem měl přitisknutou na srdci které mi zběsile bušilo.
,,Jsi v pořádku?" optal se mě a já jsem jen přikývl.
Přisedl si vedle mě, položil mi ruku na rameno a začal na mě mluvit.
,,Vím že to čekání je pro tebe těžké, ještě včera si vypadal v pořádku ale dnes jsi duchem nepřítomen."
,,Já vím, promiň ale nevím co mám dělat a to čekání mě zabijí, nemůžu nic dělat pokud nevím jaké jsou ty výsledky." řekl jsem mu úplně bez nálady.
,,Nechtěl by si třeba zajed se podívat za Jungkookem, jel bych s tebou, aspoň by jsme zabily čas."
,,Ne, tam se mi teď nechce." odsekl jsem, měl jsem své důvody proč tam nechci jet.
,,Tak objednáme pizzu a pustíme si nějaký film." poplácal mě po rameni a šel volat do pizzerie.
Slyšel jsem ho z kuchyně jak telefonuje a objednává čtyři pizzy, pak zavěsil telefon a přiběhl ke mě.
,,Tak vstávej, pojedeme pro ně společně, za půl hodinky to budou mít hotové, to tam tak akorát dojedeme."
,,Mě se nechce." začal jsem protestovat ale Hoseoka to neodradilo a tak mě vzal do náruče a odnesl mě do chodby kde jsem si neochotně musel obout boty.
Nasedli jsme do auta a jeli jsme do pizzerie pro naši předem objednanou pizzu. Když jsme dojeli k pizzerii tak Hoseok šel pro objednávku a já mezitím počkal v autě, nečekal jsem moc dlouho, jen pár minut, během té krátké doby se Hoseok vrátil s pizzou a dal mi ji do rukou aby měl volné ruce na řízení.
,,Dokonale voní, asi ji sním dřív než dojedeme domů." řekl jsem když mi vůně čerstvě udělané pizzy zavanula přímo pod nosem.
,,To ani náhodou. Jsem ji měl dát na zadní sedačky aby si mi to nesnědl za jízdy." vykulil na mě oči ale pak jsme se společně začali smát.

Když jsme přijeli domů položil jsem pizzu na stůl a zakřičel jsem přes celý dům tak aby mě všichni slyšeli.
,,Pojďte se najíst, dovezli jsme pizzu."
S Hoseokem jsme se posadily ke stolu a pustily jsme se do jídla, jako první přišel do kuchyně Namjoon.
,,No kde jste vy dva, všude jsem vás hledat, zrovna když vás nejvíce potřebuji tak se vypaříte jak pára nad hrncem. A obzvláště ty Tae, až to sníme tak půjdeš se mnou do pracovny." posadil se ke stolu a začal jist první kousek pizzy.
,,Už ti přišli výsledky v laboratoře?" optal jsem se ho s plnou pusou.
,,Jo." odpověděl mi strze.
,,A jak to dopadlo, shodují se?" byl jsem zvědavý, něco se ve mě vzbudilo potřeboval jsem vědět víc a potřeboval jsem to vědět hned, byl jsem až moc neklidný.
,,Mužů se v klidu najíst?" okřikl mě Namjoon.
,,No tak Joone, nekřič tu s plnou pusou." napomenul ho Jin který zrovna přicházel.
Všichni u stolu se začali chichotat, Namjoon rozhodil ruce v protestné gesto a naznačoval že za to nemůže.

Když jsme dojedli pizzu tak mě Namjoon gestem ruky vybídl k tomu aby jsem ho následoval. Šli jsme do jeho temné pracovny kterou jako vždy osvětlovala jen jedna lampa, posadil jsem se na jednu ze dvou židli které stály před jeho pracovním stolem a Namjoon se usadil na své místo za stolem.
Podal mi papíry z laboratoře abych si je pročetl, a začal se mnou diskutovat.
,,Ty vzorky jsou naprosto stejné, pokud má Zico nějaký nový materiál na kterém chce vydělat spoustu peněz, tak si myslím že je to právě tohle. Při větší dávce může mít člověk i trvalé následky a nebo taky rychlou smrt, teď to tu nebudeme rozebírat. Je to tak silná droga která je naprosto všude zakázána, nechci ani domýšlet co všechno s tím svinstvem má Zico v plánu, každopádně to také může použit jako smrtelnou zbraň. Ale konec kecání, teď chci vědět kde jsi to sehnal a od koho jsi to koupil."
Mé srdce se rozbušilo tak rychle až jsem si myslel že mi každou chvíli praskne, na čele mi vyrašily krůpěje potu, byl jsem jako by v transu, pohltil mě strach. Nikdy jsem se ničeho nebál ale teď ten strach nešel překonat, vždyť jsem to svinstvo ochutnal, první dávku jsem měl velkou, mohlo mě to zabít, měl jsem krůček od smrti.
,,Tae?" promluvil na mě Namjoon, trochu jsem sebou leknutím škubnul.
,,Tae jsi v pořádku?" optal se mě znovu ale více starostlivěji.
,,Jo jsem, j-já si jen skočím pro vodu, to bude dobrý." ujišťoval jsem ho, když jsem vstal ze židle tak se mi trochu zatočila hlava a malátnou chůzi jsem se vydal do kuchyně pro vodu.
Došel jsem do kuchyně a do sklenky jsem si nalil studenou vodu, obsah vody ve sklenici jsem celý vypil. Pak jsem se oběma rukama opřel o kuchyňskou linku, hlavu jsem měl sklopenou a těžce jsem oddechoval.
,,Tae stalo se něco?" pomluvil na mě Yoongi a já sebou trochu ucukl když mi položil ruku na rameno.
,,Jsem v pořádku, právě teď s Namjoonem probírané nějaké věci a trochu mě to rozhodilo." vysvětlil jsem mu a pomalou chůzí jsem se vydal zpátky za Namjoonem. Když jsem šel po chodech nahoru tak se mi trochu opět zamotala hlava a malém jsem upadl na schodech, naštěstí mě Yoongi sledoval a když viděl že se mnou není něco v pořádku tak ke mě přiskočil a pomohl mi udržet se na nohou.
,,Já tě tam doprovodím, ať si ještě něco neuděláš a donesu ti nějaký prášek aby se ti ulevilo." řekl mi Yoongi starostlivě.
,,Nechci žádný prášek, je mi dobře."
,,No dobře ale doprovodím tě." řekl neůstupně.
Tak jsme tedy společně došli do Namjoonové pracovny a společně jsme se usadily na židle které se zde nacházely.
,,Můžeme pokračovat, je ti líp?" optal se mě Namjoon a já jen přikývl.
Začal jsem Namjoonovi popisovat kde jsem se k těm drogám dostal a od koho jsem je dostal, Namjoon mě pozorně poslouchal a Yoongi který mlčky seděl vedle mě také naslouchal všemu co říkám.
,,A nepamatuješ si jak se ten kluk jmenoval?" optal se mě najednou Yoongi.
,,Myslím že to začínalo na písmeno F. F-Fénix? Ne, f-fe..." dumal jsem nad tím jménem.
,,Felix?" řekl Yoongi a mě naskočila na těle husí kůže.
,,Jo, Felix. Jmenoval se Felix." souhlasil jsem.
Yoongi a Namjoon se na sebe vzájemně podívali a vypadali že něco předemnou tají.
,,Tak mi se na to místo podíváme a naplánujeme akci pokud to bude možné. Zatím můžeš jít." řekl Namjoon.
,,Kdo mi? A jak jestli to bude možné? A proč mám odejít!?" byl jsem zmatený. Vědí snad něco víc než já? A jestli ano proč mi to dávno neřekli, proč to tají?
,,Taehyungu jdi už prosím, myslím že si řekl dost, nech mě chvíli přemýšlet třeba něco vymyslíme." Namjoon stále trval na tom abych odešel.
Zvedl jsem se ze židle, podíval jsem se na Yoongiho, naše pohledy se střetly ale v mém pohledu bylo ublížení a hněv. Pak jsem se ještě znepokojeně podíval na Namjoona, odešel jsem z jeho pracovny a za sebou jsem hlasitě prásknul dveřmi.

***