FALLEN

6.

Když jsem se probudil bylo brzké ráno, usoudil jsem že by bylo nejlepší odejít, nechtěl jsem aby mě někdo z kluků viděl jak vycházím z Yoongiho pokoje. Vzal jsem si své věci a tiše jsem odešel i když jsem odcházet nechtěl. Zamířil jsem si to přímo do koupelny kde jsem se oblékl a udělal ranní higienu, sešel jsem schody, šel jsem do kuchyně kde jsem hledal něco malého k jídlu, ale nikde nic. Lednička byla prázdná, prohledal i další skříně a doufal jsem že někde najdu aspoň nějaké ovoce ale všechno bylo prázdné. Naprosto jsem se na jídlo vykašlal, zapl jsem telefon aby jsem se podíval kolik je hodin a pak jsem si vzpomněl že musím jít za Jungkookem, chtěl aby jsem za ním přišel. V tu dobu jsem měl výčitky svědomí. Jak jsem mohl Jungkooka podvést? Vůbec se mi tam nechtělo jet ale musel jsem.
Nasedl jsem tedy do auta a vyjel jsem z města, jel jsem na ten kopec kde stojí opuštěná lípa.

Jel jsem dlouho, cesta mi připadala nekonečná, když jsem konečně dojel na místo, vypnul jsem motor auta a z povzdálí jsem sledoval ten hrob který patřil mému milovanému Jungkookovi. Pak jsem sebral odvahu a vystoupil jsem z auta, šel jsem pomalým krokem k tomu stromu, když jsem došel k hrobu tak jsem si sedl vedle něj. Díval jsem se na fotku Jungkooka, pohladil jsem tu fotku, vypadá na ni tak šťastně. Do očí se mi draly slzy už jsem déle nevydržel a můj žal šel na povrch, seděl jsem na kopci pod tím stromem a brečel jsem.
,,Tae neplakej."
Slyšel jsem jeho hlas, zněl tak skutečně, najednou mi někdo sáhl na rameno, lekl jsem se, rychle jsem se otočil na osobu ale neviděl jsem mu do tváře, stál proti slunci, to slunce mě úplně oslepilo. Dotyčný si sedl vedle mě, až když si sedl tak jsem rozeznal jeho tvář.
,,To není možné." Vzdychl jsem, seděl vedle mě, byl to Jungkook, vypadal tak opravdově, myslel jsem si že jsem ve snu.
,,Chtěl jsem tě vidět a ty si přišel. Mužů být zase s tebou."
,,Kookie a-ale..." Opět jsem popadl histerický pláč. ,,Nechci tě vidět jak mi mizíš každý den před očima. Nechci tě vidět jak trpíš."
,,Psst, pokud zabiješ Zica, dodržíš svůj slib tak mě nebudeš vidět každý den jak trpím. Ale musíš to udělat." Přitáhl si mě k sobě a konejšil mě.
,,Já se Kookie snažím, ale Joon ho pustil, nechal ho utéct a já teď nevím kde je, nevím co mám dělat."
,,Ty ho najdeš, já ti věřím a netrap se tím co se stalo večer."
Na chvíli mě to zaskočilo, jak o se o tom mohl dozvědět?
,,Tea, nemůžeš žít v minulosti, musíš jít dál. Všechno brzy přebolí, nepřeji si aby si byl nešťastný jen kvůli mě, chci aby si byl šťastný."
,,Já na tebe Kookie nikdy nezapomenu, budu tě hluboko v srdci milovat a nezapomenu na tebe." Po dořeknutí věty jsem se k němu přitáhl a políbil jsem ho na ústa, byla tak opravdová a tak sladká, viděl jsem jak se mu do očí derou slzy a pak mu začali stékat po tváři. Dlouho bylo ticho, mlčky jsme seděli v obětí, na kopci a dívali jsme se na město.
,,Je tady krásně." Prolomil dlouhé ticho Jungkook. ,,Tae, za chvíli budu muset odejít."
,,Kam?" Začal jsem se ho vyptávat, dostal jsem strach, zase tu budu sám. Za chvíli odejde a já ho zase neuvidím, nemám rád loučení.
,,Jsem mrtvý, jen ty mě vidíš, mrtví nemůžou být napořád ve světě smrtelníků."
Zase jsem začal brečet a nebe se mnou, na obličej mi padaly studené dešťové kapky a Jungkook začal taky plakat. Couvl dva kroky ode mě, osvětlovaly ho poslední paprsky slunce, podíval se na nebe a pak se mi zadíval hluboko do očí.
,,Miluji tě." Bylo poslední co řekl, viděl jsem černá andělská křídla která ho opět pohltila. Slunce zapadlo za horizont, nad městem se panovala velká, dešťová mračna, začal jsem plakat a nebe se mnou. Město zaplavila tma, dopadali na mě deštové kapky, přál jsem si aby se Jungkook vrátil ale nešlo to. Musel jsem se vrátit domů déšť neustále sílil, asi přijde bouřka. Šel jsem k autu, celý promočený jsem nasedl do auta, sundal jsem si mokrou mikinu, kterou jsem měl na sobě a hodil jsem ji na sedadlo spolujezdce. Chvíli jsem jen tak seděl v autě, poslouchal jsem jak dešťové kapky dopadají na auto a sledoval jsem jak stékají po oknech auta. Rozjel jsem se směrem k městu, celou cestu jsem myslel jen na Jungkooka a přemýšlel jsem kam asi by mohl Zico jít, musím ho najít.

***