FALLEN

16.

Ráno jsem se vzbudil dřív než Yoongi, ležel vedle mě a vypadl jako bezbranné koťátko, vstal jsem z postele tak aby jsem ho nevzbudil. Vzal jsem si své oblečení a odešel jsem do koupelny se osprchovat.
Když jsem se vrátil ze sprchy tak Yoongi už byl vzhůru, seděl na posteli jako hromádka neštěstí ale jakmile mě spatřil tak se mu rozzářil úsměv na tváři.
,,Myslel jsem že se nevrátíš." řekl mi trochu vyčítavě.
,,Šel jsem se jen osprchovat a ty by si měl jít taky."
Strhl jsem z Yoongiho deku kterou měl omotanou kolem sebe a povalil jsem ho na postel, tak že podemnou zase ležel naprosto nahý. Jeho mužství se začalo zvětšovat, tvář si schoval do dlaní aby jsem neviděl jeho stydlivé tvářičky.
,,Jdi se osprchovat stydlivko a udělej něco se svým kamarádem." odkryl jsem jeho tvář a dal jsem mu letmý polibek, pak jsem se od něho odtáhl a chtěl jsem odejít z jeho pokoje.
,,Počkej, ty mě tu takhle necháš?" zastavil mě ještě než jsem stihl otevřít dveře, ublíženě se na mě díval a poukazoval na svůj problém mezi nohama.
,,Moc rád bych tě udělal ale musím jít." podíval jsem se mu omluvně do očí.
,,A kam jdeš?"
,,Za Namjoonem, musím s ním něco probrat, třeba mě nezabije." vysvětlil jsem a odešel jsem z Yoongiho pokoje.
Slyšel jsem hlasy kluků které vycházeli z kuchyně, zřejmě nikdo nepostřehl že jsme s Yoongim doma.
Stál jsem před Namjoonovou pracovnou a hojnou dobu jsem sbíral odvahu, nakonec jsem zaklepal na dveře a Namjoon mě pobýdl abych vstoupil.
Pomalu jsem otevřel dveře a vstoupil jsem do jeho pracovny, následně jsem za sebou zavřel. Jeho pohled spočinul na mě, byl to pohled plný nenávisti ale také strachu, vytáhl zbraň kterou měl schovanou ve stole a začal s ní na mě mířit.
,,Namjoone uklidni se. Vše je dobrý, za ten včerejší večer se omlouvám." zvedl jsem ruce v obranné gesto, hlas se mi neskutečně třásl a srdce mi bušilo jako o život.
,,Kde je kurva Yoongi, co si mu udělal?"
,,Je ve svém pokoji a nic mu není. Joonie uklidni se, sedneme si a promluvíme si."
Joon přikývl a pomalu odkládal zbraň.
,,Tak se tedy posaď." pokynul mi a já se usadil na židli.
,,Mám tu něco co by nám možná mohlo pomoct. Koupil jsem to od jednoho chlapa, neustále mi to nabízel, prý to je nějaký nový materiál. A tak mě napadlo jestli to není ta novinka kterou tehdy dostal Zico." sáhl jsem si do kapsy a vytáhl jsem malý sáček který byl naplněný bílým práškem.
Namjoon si vzal sáček do ruky, mnul ho mezi prsty a prohlížel si ho.
,,Dám ho do laborky a nechám to porovnat s těmi vzorky co se nám podařilo sebrat při předávání Zicovi zásilky."
,,Jak se vám podařilo to ukrást?"
,,Tak doslova jsme to neukradli, když Zico nakládal svou zásilku do auta tak se mu trochu vysypalo a my jsme dostali jedinečnou možnost si vzít pár vzorků." Namjoon se pousmát nad štěstím které měli.
,,To je dokonalý, když se to bude shodovat tak pak bude stačit jen dopadnout Zica, možná tuším kde by se mohl nacházet. A jak dlouho bude trvat než budou výsledky?" byl jsem šťastný, možná budu moci najít Zica a tak pomstít Jungkooka.
,,Nejspíše týden. Taehyungu? Vážně ho chceš zabít, bude to obtížné." optal se mě a v jeho hlase byli slyšet obavy a starost.
,,Joone, slíbil jsem to Jungkookovi, já to prostě musím udělat." řekl jsem, zvedl jsem se ze židle a měl jsem se na odchodu.
,,Tae, pomůžeme ti ho zabít, tenkrát jsem vážně udělal blbost když jsem ho pustil, byla to kravina, promiň." v jeho hlase byla slyšet lítost a výčitky svědomí.
,,Děkuji." hlesl jsem a odešel z jeho pracovny, ještě než jsem odešel tak jsem mu opětovat malý úsměv a byl jsem rád že je zase na mé straně a že vše bude tak jak má být.
Šel jsem rovnou do kuchyně kde byli ostatní kluci, Yoongi seděl s nimi u stolu a snídal.
,,Ahoj." pozdravil jsem a jediný kdo můj pozdrav opětovat byl Jimin.
,,Yoongi nám řekl co jste spolu večer dělali, jak jste byli spolu na večeři. Ale tohle už Taehyungu nedělej, měli jsme strach." vyčítal mi Jin.
,,Já se všem omlouvám, nevím co to do mě včera vjelo." omluvil jsem se za své činy, vím že jsem to se svým hrubým chováním včera přehnal.
Najednou se vedle mě objevil Namjoon, velice jsem se lekl když se z ničeho nic jako duch zjevil po mém boku.
,,Jedu do laboratoře musím tam zanést nějaké vzorky, jede někdo se mnou?" optal se Namjoon a všichni na něj nevěřícně koukali. Zřejmě si mysleli že když mi dva budeme v jedné místnosti že budeme na sebe štěkat jak dva psi ale naštěstí tomu tak nebylo, přece teď je Namjoon na mé straně.
,,Rozhodl jsem se že zastavíme Zica abychom nemuseli žít v ústraní a ve strachu. S Taehyungem jsme vše vyřešily a teď zase budeme pracovat jako tým. Takže ptám se vás znovu, jede někdo se mnou?" vysvětlil rychle všem klukům a čekal na odpovědi.
,,Já jedu, po cestě se stavíme v obchodě." řekl Jin a zvedl se od stolu.
Během chvilky byl Namjoon a Jin pryč, já jsem si udělal snídani a pak jsem si šel sednout k televizi a čekal jsem na jejich návrat. Všechno se najednou vrátilo do starých kolejí, doma byl klid a příjemná atmosféra.
,,Tohle je přepadení, vzdej se nebo tě ulechtám k smrti." křik na mě Hoseok a povalil mě na gauč.
,,Hey, dívám se na televizi." protestoval jsem.
,,To mě nezajímá, stejně tam nic zajímavého nedávají." vůbec ho mé protesty nezajímaly, začal mě lechtat a já jsem se hlasitě smál a svíjel jsem se v jeho lechtivém sevření. Nakonec jsem se z jeho sevření vyprostit, popadl jsem polštář a začali jsme polštářovou bitvu. Hoseok to dělal vždycky když jsem seděl u televize, vždy se mě snažil rozesmát protože jsem se, podle jeho názoru, málo usmíval.
Yoongi byl opět se svým piánem a Jimin většinou byl ve svém pokoji.
A až se vrátí Jin tak určitě začne vařit něco dobrého k obědu a Namjoon se zavře ve své pracovně a bude se věnovat práci.
Vše bylo tak jak má být, zase jsme jedna velká rodina.

***