Pýcha a předsudek

Část 45

Nyní už byla Elizabeth přesvědčena, že žárlivost je pravým důvodem, proč ji slečna Bingleyová neměla v lásce. Správně tušila, že ani její návštěva na Pemberley jí nebude vhod, a zvědavě očekávala, jakými roztomilostmi ji ona dáma při opětovném setkání zahrne. Když přijely, uvedl je sloužící vstupní síní do salónu, jenž byl obrácen na sever a vytvářel v létě příjemné prostředí. Otevřená okna vedla do parku a skýtala osvěžující pohled na zalesněné vršky za domem a nádherné duby a španělské kaštany, roztroušené na přilehlém trávníku.

Zde je uvítala slečna Darcyová, která dlela ve společnosti paní Hurstové, slečny Bingleyové a vychovatelky, s níž žila v Londýně. Georgiana je přijala velmi příznivě, avšak s rozpačitostí, jež sice pramenila z plachosti a ze strachu, aby se nedopustila něčeho nevhodného, avšak snadno mohla vzbudit v lidech, kteří měli pocit nižšího společenského postavení, dojem, že je pyšná a zachovává si odstup. Paní Gardinerová s neteří ji však chápaly a litovaly. Paní Hurstová a slečna Bingleyová je vzaly na vědomí jen zběžnou úklonou. A když se usadily, zavládlo mlčení, trapné, jak taková mlčení nevyhnutelně bývají. První je přerušila paní Annesleyová, jemná, na první pohled příjemná paní, jež svou snahou udržet rozhovor jakžtakž v chodu dokázala, že má lepší vychování než ostatní přítomné. Díky ní a paní Gardinerové a za občasného Elizabethina přispění hovor plynul. Slečna Darcyová se tvářila, jako by si přála mít tolik kuráže, aby se jej zúčastnila, a tu a tam se odvážila prohodit kratičkou větu, když hrozilo nejméně nebezpečí, že ji někdo uslyší.

Elizabeth brzy seznala, že ji slečna Bingleyová nespouští z očí a že nemůže říci slůvko - a zvlášť slečně Darcyové - aby nebyla bedlivě sledována. Toto vědomí by jí nebylo zabránilo v pokusech navázat rozhovor, jenže byly usazeny nepohodlně daleko od sebe. Na druhé straně jí však nebylo proti mysli, že na ní nespočívá povinnost udržovat zábavu. Byla cele ponořena do vlastních myšlenek. Očekávala, že každou chvíli vejde některý, z pánů. Přála si a obávala se, že to bude pán domu, a je-li mocnější její obava nebo její přání, sama nevěděla. Seděla takto dobré čtvrt hodiny, aniž zaslechla hlas slečny Bingleyové, až ji náhle vyrušil chladný dotaz, jak se daří rodičům a sestrám. Odvětila stejně lhostejně a krátce a druhá se už neozvala.

Další rozptýlení se jim na této návštěvě naskytlo, když vstoupili sloužící se studenou pečení, zákusky a nejvybranějšími druhy ovoce tohoto ročního období, avšak dříve musela paní Annesleyová vrhnout četné výmluvné pohledy a úsměvy na slečnu Darcyovou, aby jí připomněla její hostitelské povinnosti. Nyní měla společnost zaneprázdnění - a třebaže se nedokázaly rozhovořit, jíst mohly všechny a krásné pyramidy hroznů, nektarinek a broskví je brzy přilákaly ke stolu.

Zatímco se takto zaměstnávaly, měla Elizabeth příležitost poznat, zda si spíš přeje, aby se pan Darcy objevil, anebo se toho obává, neboť vešel do pokoje. A třebaže ještě před chvilkou uvěřila, že by jí to spíš bylo milé, začala litovat, že se objevil. Strávil právě hezkou chvíli s panem Gardinerem, jenž se spolu s dvěma nebo třemi pány ze zámku zabavoval u řeky, ale opustil je, jakmile se dověděl, že jeho dámy hodlají to dopoledne oplatit Georgianě návštěvu. Jakmile vstoupil, umiňovala si Elizabeth moudře, že se bude chovat úplně přirozeně a volně - což bylo lehké si umínit, ale těžší dodržet, neboť viděla, že je všichni mají v podezření, a nebylo snad páru očí, které by ho při jeho příchodu zvědavě nesledovaly. Na nikom se však nezračila upřená pozornost tak nezastřeně jako na tváři slečny Bingleyové, ač se celá zalévala úsměvy, kdykoli promluvila k původci toho všeho, neboť žárlivost ji ještě nedohnala na pokraj zoufalství a její boj o pana Darcyho zdaleka neskončil. Slečna Darcyová se po bratrově příchodu nutila mnohem víc do řeči, a když Elizabeth viděla, jak mu na tom záleží, aby se s jeho sestrou sblížily, podporovala všechny konverzační pokusy, které k tomu směřovaly.