Pýcha a předsudek

Část 52

Elizabeth však byla uspokojena. Teta odpověděla tak rychle, jak to vůbec jen šlo. Jakmile držela její dopis v ruce, odspěchala do malého hájku, kde si byla nejspíš jista, že ji nikdo nevyruší, usedla na lavičku a chystala se dosáhnout svého, neboť obálka byla tak objemná, že bylo vyloučeno, aby obsahovala jen odmítnutí.

Londýn 6. září

Drahá neteři,

právě mi byl doručen Tvůj list a hodlám věnovat celé dopoledne tomu, abych Ti jej zodpověděla, neboť co Ti chci sdělit, se nedá vypsat několika řádky. Musím se přiznat, že mě Tvá prosba překvapila. Od Tebe bych ji byla očekávala nejméně. Nespatřuj v tom však výtku, chci pouze říci, že jsem takový dotaz právě z Tvé strany nepokládala za nutný. Nepřeješ-li si mi porozumět, pak mi promiň mou vtíravost. Strýčka Tvé psaní překvapilo stejně jako mne, a kdyby byl nepředpokládal, že jsi celé věci účastná, nebyl by se zajisté zachoval tak, jak se zachoval. Avšak nejsi-li skutečně zasvěcena a nic nevíš, pak Ti musím vše vysvětlit obšírněji.

Zrovna ten den, kdy jsem se vracela z Longbournu, přišel za strýčkem velmi nečekaný host. Byl to pan Darcy a prodlel u něho několik hodin. Rozloučil se, než jsem přijela, takže moje zvědavost nepodstoupila takovou zkoušku jako asi Tvá. Přišel sdělit manželovi, že objevil Tvou sestru s Wickhamem, že je navštívil a s oběma hovořil - s Wickhamem několikrát, s Lydií jednou. Vyrozuměla jsem, že odcestoval z Derbyshiru den po nás a že přijel do Londýna jen kvůli tomu, aby je vypátral. Prý to pokládal za svou povinnost, neboť si přičítá za vinu, že málokdo věděl o Wickhamově bezcharakternosti, a jen tak se mohlo stát, že se do něho slušné děvče zamilovalo a věnovalo mu svou důvěru. Velkoryse přisoudil všechno své mylně pojaté hrdosti a přiznal se, že pokládá pod svou důstojnost své soukromé počiny nějak veřejně zdůvodňovat. Domníval se, že charakter mluví sám za sebe. Nyní prý považuje za nevyhnutelné, aby zasáhl a pokusil se napravit neštěstí, k němuž sám přispěl. I kdyby ho byly vedly nějaké jiné, nepřiznané důvody, jsem si jista, že by mu sloužily ke cti. Strávil několik dní ve městě, než se mu podařilo je objevit, ale měl nějaké vodítko, o němž jsme my nemohli vědět, a také z tohoto druhého důvodu se za námi vypravil.

Existuje nějaká žena, jistá paní Youngeová, která kdysi byla u slečny Darcyové jako vychovatelka a pak byla kvůli něčemu propuštěna, přesné důvody neuváděl. Ta se pak usadila ve velkém domě na Edwardově ulici a živí se pronajímáním pokojů. Věděl, že tato paní Youngeová je Wickhamova oddaná přítelkyně, a proto se za ní vypravil, jakmile přibyl do města. Uplynuly však dva tři dny, než z ní dostal, co potřeboval. Zřejmě nechtěla porušit dané slovo bez úplaty nebo tučného bakšiše, neboť skutečně věděla, kde se její přítel zdržuje. Nakonec však od ní náš milý návštěvník získal informace, které potřeboval. Usadili se v ulici -.

Mluvil s Wickhamem a potom trval na tom, že musí promluvit i s Lydií. Nejprve měl v úmyslu, jak říkal, přemluvit ji, aby opustila tento potupný svazek a vrátila se ke svým přátelům, jakmile by byli ochotni se jí ujmout, přičemž jí nabízel všemožnou pomoc. Zjistil však, že Lydia je pevně odhodlána setrvat, kde je. Přátelé ji nezajímali, o jeho pomoc nestála, nechtěla ani slyšet, aby opustila Wickhama, byla si jista, že si ji dříve nebo později vezme, a kdy to bude, na tom jí příliš nezáleželo.

Když se tedy věci měly takto, pak nezbývalo, jak usoudil, nic jiného než urychlená svatba, což, jak při prvním rozhovoru s Wickhamem bez obtíží zjistil, neměl tento pán vůbec v úmyslu. Přiznal se, že musel opustit pluk kvůli velmi naléhavým čestným dluhům, a neváhal svalovat veškerou odpovědnost za neblahé následky jejich útěku jen na její poblázněnost. Nepočítal s návratem k pluku, ale neměl jasnou představu, co bude dělat. Že prý musí někam odjet, ale kam, to nevěděl. Zato věděl, že nemá být z čeho živ. Pan Darcy se ho zeptal, proč si Tvou sestru bez prodlení nevzal. Ačkoli pan Bennet není patrně příliš zámožný, něco by pro ně udělat mohl a každopádně by si sňatkem polepšil. Z odpovědi na jeho otázku však vysvítalo, že Wickham dosud chová naději vyženit mnohem podstatnější věno někde v cizině. Vzhledem k okolnostem však nebyl nepřístupný pokušení okamžité pomoci.