Pýcha a předsudek

Část 30

Sir William se zdržel v Hunsfordu pouze týden, ale to stačilo, aby odjížděl přesvědčen, že jeho dcera udělala skvělou partii a že takový manžel a takoví sousedé se hned tak nenajdou. Dokud tu měl pan Collins sira Williama, trávil každé dopoledne s ním, vozil ho na projížďky ve dvoukolce, aby ho obeznámil s okolím, ale po jeho odjezdu se život v rodině vrátil do všedních kolejí. K Elizabethině úlevě tato změna neznamenala, že by dlela častěji v bratránkově společnosti, neboť věnoval většinu času od snídaně do večeře práci na zahradě nebo četbě a psaní ve své pracovně, která měla okna na cestu před domem. Dámy vysedávaly v zadní místnosti. Elizabeth zprvu udivovalo, že Charlottě nedává přednost velkému salónu, neboť byl prostornější i pěkněji zařízený, ale brzy pochopila, že přítelkyně k tomu má moc dobré důvody, neboť pan Collins by se byl zdržoval mnohem méně ve svém pokoji, kdyby si byly zvolily přitažlivější prostředí, a velebila Charlottu, jak to moudře zařídila.

Z tohoto salónku neviděly na cestu a vděčily jen panu Collinsovi za zprávy, které povozy projely kolem a hlavně kolikrát byl mezi nimi lehký kočárek slečny de Bourghové, což jim nikdy neopomněl hlásit, ač se to stávalo téměř denně. Dost často zastavila před farou a bavila se pár minut s Charlottou, třebaže se málokdy dala přemluvit, aby šla dál. Sotva kdy uplynul den, aby pan Collins nezaběhl na Rosings, a zhusta považovala jeho choť za nutné, aby jej doprovázela; dokud si Elizabeth neuvědomila, že na panství lady Catherine by se našla ještě jiná teplá místečka, nechápala, proč jí obětují tolik času.

Občas je i Její Jasnost poctila návštěvou a při této příležitosti jí neušlo ani to nejmenší, co se odehrávalo v místnosti. Prozkoumala, čím se zabývají, prohlédla si jejich ruční práce a poradila jim, aby to dělaly jinak, pohaněla rozmístění nábytku, nachytala služku, jak lelkuje, a přijala-li nějaké občerstvení, pak zřejmě jen proto, aby se ujistila, že paní Collinsová kupuje příliš velké kusy masa pro tak málo lidí. Elizabeth brzy postřehla, že tato vznešená dáma sice nemá na starosti veřejné blaho v celém hrabství, nicméně že suverénně kraluje ve své farnosti, kde ji o každé sebenepatrnější těžkosti informuje pan Collins. A kdykoli dal některý chalupník najevo přílišné kverulantství, nespokojenost nebo chudobu, vplula do vesnice, urovnala spory, umlčela stížnosti a hubováním je dohnala k spokojenosti a blahobytu.

Radovánky na Rosingsu se opakovaly asi dvakrát týdně, a až na to, že nyní postrádali sira Williama a že se tedy karty hrály pouze u jediného stolku, probíhaly všechny tyto návštěvy přesně jako první. Jiných společenských událostí bylo pramálo, neboť většina sousedních rodin se pohybovala ve sféře nad poměry manželů Collinsových. To však Elizabeth příliš nevadilo a celkem trávila čas dost příjemně: těšila se z chvilek, kdy si mohla nerušené povídat se Charlottou, a počasí bylo na tuto roční dobu nadobyčej pěkné, takže si užila i přírody. Zatímco ostatní odešli na audienci k lady Catherine, vydávala se nejraději na procházku do aleje z jedné strany ohraničující park; byla tam pěkná chráněná stezka, kterou si zřejmě neoblíbil nikdo kromě jí a kde se cítila v bezpečí před zvídavostí lady Catherine.

Prvních čtrnáct dní jejího pobytu uběhlo v klidu a míru jako voda. Blížily se velikonoce a po Květné neděli očekávali na zámku návštěvu, což byla v tak malém rodinném kruhu významná událost. Elizabeth se doslechla krátce po svém příjezdu, že za pár neděl má přibýt pan Darcy, a třebaže by byla dala přednost komukoli jinému z okruhu svých známých, přece uvítala, že přibude nová tvář na zámeckých večírcích, a hodlala se pobavit tím, že bude pátrat, jsou-li úklady slečny Bingleyové skutečně beznadějné, což musí vysvitnout z jeho chování k sestřence, kterou mu lady Catherine zřejmě určila, neboť hovořila o jeho nastávající návštěvě s velikým zadostiučiněním, vylíčila jim ho v nejlepším světle a dočista ji popudilo, když zvěděla, že se s ním jak Elizabeth, tak slečna Lucasová už mnohokrát setkaly.

Na faře byli o jeho příjezdu okamžitě zpraveni, neboť pan Collins se procházel celé dopoledne kolem vrátnice na hunsfordské cestě, aby mu nic neušlo, a jakmile jim vysekl poklonu, když povoz zatáčel do parku, hned odspěchal sdělit tuto velezajímavou novinku doma. Nazítří se vydal bez prodlení na zámek přivítat návštěvu. A tam musel pozdravit synovce dva, neboť pan Darcy s sebou přivezl ještě plukovníka Fitzwilliama, mladšího syna svého strýce lorda Fitzwilliama, a k údivu celé společnosti ho oba pánové doprovodili až domů.

Charlotte zahlédla z okna manželovy pracovny, jak přecházejí přes cestu, okamžitě letěla do druhé místnosti, aby oznámila děvčatům, jaká pocta je čeká a dodala: „Za tuto pozornost mohu poděkovat tobě, Elizo. Mne by pan Darcy tak rychle nevyhledal."

Elizabeth měla sotva čas ji tuto lichotivou domněnku vyvrátit, a už oznamoval zvonek jejich příchod a krátce nato vstoupili všichni tři pánové do pokoje. Plukovník Fitzwilliam, který překročil práh první, byl asi třicetiletý muž, žádný krasavec, avšak postavou i vystupováním skutečný šlechtic. Pan Darcy byl stejný jako předtím v Hertfordshiru - pozdravil rezervovaně jako vždy paní Collinsovou, a ať už v něm její přítelkyně vyvolávala jakékoli pocity, stanul jí tváří v tvář zřejmě s naprostým klidem. Elizabeth mu beze slova udělala pukrlátko.

Plukovník Fitzwilliam se okamžitě rozhovořil s duchaplností a lehkostí světáckého kavalíra a bavil příjemně celou společnost; jeho bratranec prohodil něco o domě a o zahradě k paní Collinsové a pak seděl hezkou chvíli, aniž na někoho promluvil. Teprve pak v něm slušné způsoby převládly natolik, že se dotázal Elizabeth, jak se daří její rodině.

Odpověděla mu případným způsobem a po chvilkovém odmlčení dodala: „Moje nejstarší sestra je teď už tři měsíce v Londýně. Nepotkal jste ji tam náhodou?"

Věděla moc dobře, že ne, ale byla zvědavá, jestli dá najevo, že je mu známo, jak se Bingleyovi zachovali k Jane, a měla dojem, že se zatvářil trochu rozpačitě, když jí odpovídal, že bohužel neměl to štěstí a se slečnou Bennetovou se nesetkal. Víc o tom nehovořili a pánové se krátce nato rozloučili.