Pýcha a předsudek

Část 61

Mateřské srdce paní Bennetové překypovalo blažeností v onen den, kdy se zbavila svých dvou nejvyvedenějších dcer. S jakou rozkoší a hrdostí potom navštěvovala paní Bingleyovou a vykládala o paní Darcyové, lze si snadno domyslet. Kéž by se - v zájmu její rodiny - dalo říct, že když se splnilo její vroucí přání a tolik jejích děvčat bylo dobře zaopatřeno, mělo to na ni ten žádoucí účinek, že se z ní stala nadosmrti rozumná, laskavá a vzdělaná paní, ale kdopak ví, třeba by si byl její manžel nezvykl, kdyby bylo rodinné štěstí na sebe vzalo tak neobvyklou podobu, a tak bylo dobře, že i nadále podléhala občas nervozitě a pošetilostem napořád.

Panu Bennetovi se po druhé dceři nesmírně stýskalo. Náklonnost k ní ho vylákala z domova častěji, než by co jiného bylo dokázalo. Rád jezdil do Pemberley, a zvlášť tehdy, když ho vůbec nečekali.

Bingley s Jane setrvali na Netherfieldu pouze rok. Ukázalo se, že její matka a merytonské příbuzenstvo jsou takto příliš blízko i pro jeho dobromyslnou povahu a její laskavé srdce. Splnil pak nejvroucnější přání svých sester: koupil si panství v hrabství hned za Derbyshirem, takže Jane a Elizabeth krom jiných šťastných okolností ještě sídlily pouhých třicet mil od sebe.

Kitty měla nyní tu velkou výhodu, že pobývala většinou u jedné nebo druhé starší sestry. Prostředí, které zdaleka předčilo to, jež dosud znala, jí nesmírně prospělo. Nebyla tak nepoddajná jako Lydia, a když se vymanila z Lydiina vlivu a sestry se jí věnovaly a dohlížely na ni, zbavila se do jisté míry své ufňukanosti, hloupých nápadů a nepěkných zvyků. Samozřejmě že byla pečlivě chráněna dalšího neblahého Lydiina působení, a třebaže ji paní Wickhamová často zvala na návštěvu a slibovala jí bály a mládence, nepřipustil otec nikdy, aby jela.

Doma už teď zůstala jediná Mary, a ta byla nutně rozptylována ve své honbě za vzděláním tím, že paní Bennetová nedokázala být chvilku sama. Mary už nemohla tak utíkat před světskými zájmy, ale stále ještě horlila o mravnosti po každé návštěvě. Jelikož ji však už netrýznilo srovnávání s půvabem jejích sester, podezíral ji otec, že se těm změnám podvoluje docela ráda. Zato Wickhama s Lydií se svatby jejích sester příliš nedotkly. On snášel se stoickým klidem vědomí, že Elizabeth musí nyní zvědět o jeho falši a nevděku vše, co jí snad až dosud zůstávalo skryto, a přese všechno, co se stalo, neztrácel naději, že by se Darcy dal pohnout k tomu, aby mu pomohl udělat kariéru a finančně ho zabezpečil. Z blahopřání, které poslala Lydia Elizabeth ke svatbě, vysvítalo, že alespoň jeho choť se takové naděje nevzdává. Dopis zněl:

Drahá Lízinko,

přeji Ti všechno nejlepší. Miluješ-li pana Darcyho aspoň zpola tak jako já svého drahouška Wickhama, musíš být velmi šťastná. Těší mne, že budeš tak bohatá, a až nebudeš mít co na práci, doufám, že si na nás vzpomeneš. Wickham by se určité moc rád dostal ke dvoru, a já mám dojem, že na tom nebudeme finančně tak, abychom se obešli bez výpomoci. Přijal by jakékoli postavení, jen aby vynášelo aspoň tři čtyři stovky ročně. Ale nezmiňuj se o tom panu Darcymu, je-li Ti to proti mysli.

Tvá atd.

Shodou okolností to bylo Elizabeth velice proti mysli, a proto stylizovala svou odpověď tak, aby se podobné žádosti a nároky už neopakovaly. Podporovala je však, pokud mohla, a z toho, co ušetřila na svých osobních výdajích, pokud se to dalo tak nazvat, jim často něco poslala. Že příjmy, jaké mají ti dva, nevystačí při jejich marnotratnosti a bezstarostnosti o budoucnost na živobytí, to věděla od prvopočátku, a také kdykoli se stěhovali, obrátili se vždy na Jane nebo na ni, aby jim trochu vypomohly vyrovnat dluhy. Ani když nadešlo období míru a důstojníci byli propuštěni domů, nedokázali se nikde natrvalo usadit. Stále se stěhovali z místa na místo a hledali, kde by se dalo lacině žít, ale vždy utráceli víc, než měli. Jeho náklonnost k ní se brzy změnila v lhostejnost, její přetrvala trochu déle a přes své mládí a vychování byla Lydia i nadále práva pověsti, kterou si vydobyla svými vdavkami. Třebaže ho Darcy nemohl přijmout na Pemberley, přesto mu kvůli Elizabeth i nadále pomáhal v kariéře. Lydia je občas navštívila, když si její manžel odjel vyhodit z kopýtka do Londýna nebo do Bathu, a u Bingleyových se oba často zabydleli na takovou dobu, že to bylo moc i na Bingleyho slunnou bezelstnost a časem zauvažoval, jak by se jim mělo naznačit, aby se už rozloučili.

Slečnu Bingleyovou Darcy svým sňatkem hluboce ranil, jelikož však pokládala za moudré nevzdávat se možnosti být zvána na Pemberley, překonala svůj odpor, hořela pro Georgianu ještě víc než dřív, obskakovala Darcyho téměř stejně oddaně jako předtím a prokazovala Elizabeth veškerou povinnou úctu.

Georgiana měla nyní na Pemberley trvalý domov a s novou švagrovou se sžily právě tak, jak si to Darcy přál a představoval. Dokázaly se mít navzájem tolik rády, jak se snažily. Georgiana Elizabeth hluboce obdivovala, třebaže zpočátku pozorovala s úžasem, ba i se zděšením, jak čtveračivě škádlí jejího bratra. V ní vzbuzoval odjakživa takový respekt, že to téměř utlumilo její sesterský cit, a nyní viděla, že se s ním dá i nepokrytě žertovat. Dostalo se jí ponaučení, které jí dosud nikdo neudělil. Díky Elizabeth počala chápat, že žena si může k svému manželovi dovolit věci, které by bratr u sestry téměř o deset let mladší nikdy nepřipustil.

Lady Catherine synovec svou ženitbou nesmírně pobouřil, popustila uzdu své vrozené otevřenosti a v odpovědi na dopis, jímž jí své záměry oznámil, použila tak silných výrazů, zvlášť na adresu Elizabeth, že veškeré styky na čas ustaly. Ale nakonec ho Elizabeth přemluvila, aby její urážky pominul a usmířil se s ní. Teta ještě chvíli vzdorovala, ale pak svůj odpor překonala, buď z lásky k němu, nebo ze zvědavosti, jak si jeho žena vede, a milostivě přislíbila, že jim vykoná návštěvu na Pemberley, třebaže jeho háje byly pokáleny nejen přítomností takové paní, nýbrž i návštěvami jejího londýnského strýce a tety. S Gardinerovými se i nadále důvěrně stýkali. Darcy je měl stejně rád jako Elizabeth a oba si vždy s vřelou vděčností uvědomovali, jak jsou jim zavázáni za to, že ji přivezli do Derbyshiru a tím způsobili, že se našli.