''only roommate'' [yoonseok]

Kapitola 30.

Zpět do pohledu Yoongiho:
Hoseok často odcházel k Jinovi a Namjoonovi, i přes to, že mu bylo nepříjemné že se spolu cicmaj na gauči.
Chyběli mi ty chvíle s ním. Dal bych cokoliv za to, abych s ním zase mohl být.

Ale jednoho dne nastal ten okamžik.

Hoseok za mnou přišel a svolal mě ke stolu.
,,Yoongi?" smutně povzdechl.
,,Už jdu.." byl jsem ve stresu.
,,Hele, víš Yoongi, já.." řekl nervózně.
,,Co Hoseoku?.."
,,Víš. Prostě bude lepší když si dáme chvíli pauzu.." sklopil hlavu.
,,C-co?" zakoktal jsem a do očí mi vhrkly slzy.
,,Neboj se." objal mě.
,,A-ale já tě miluju Hoseoku." utíral jsem si slzy.
,,Já tebe taky, nikdy tě neopustím, nikdy. Jen to tak bude chvíli lepší." uklidňoval mě.

Zarýval jsem se do jeho zad a šíleně brečel.
Bude mi chybět. Opět v tomhle bytě nastane ticho. Hoseok odešel k Jinovi a Namjoonovi. Já si jen seděl s rukama zarytýma ve vlasech a obličejem zalitým slzami.

Najednou mi napsal Taehyung. Skoro nic jsem neviděl přes ty slzy.
Zapl jsem mobil a přečetl si jeho zprávy.

@taetae:
Yoongi? Mohl bych přijít? Jungkook šel zase do fitka a já zas nemám co dělat a nejblíž jsi ty.

@agust_d
No tak dobře, ale pak si pujdeš hezky Jungkookovi naproti.

@taetae
Jojo, neboj.<3

Taehyung za chvíli přišel. Vše jsem mu začal vysvětlovat. Taehyung poslouchal, ale to by nebyl on kdyby mu to nebylo líto.
Vrhl se na mě a začal mě objímat. Já se bránil, ale to nepomáhalo. Taehyung mě málem rozmačkal.

Když konečně odešel, oddechl jsem si. Šel si se svojim Jungkookem hezky domů, a já trčel  doma a sám. Bylo tu až odporné ticho. Hoseok tenhle byt vždycky rozzářil. Prohlížel jsem si všechny fotky a vybavoval si vzpomínky.
Brečel jsem, chtěl jsem přestat, ale nešlo to.

Na Hoseoka se nedalo zapomenout, nikdy.

💞Lasky jsem tady opet<3 a zase kratší kapitolka💕