''only roommate'' [yoonseok]

Kapitola 31.

Chtěl jsem na Hoseoka zapomenout, ale i nechtěl. Nešlo to, všechny ty krásné vzpomínky, jak jsem se probouzel vedle něj. Nezapomenutelné. Když jsme chodili na zkoušky, maximálně jsme se jen pozdravili. Vypadal, že je šťastný. Já si to každý den vyčítal. V plánu jsem měl i sebevraždu, ale kvůli němu, i když mě ignoruje, jsem to neudělal.

***

Seděl jsem na lavičce a popíjel kafe. V tu chvíli kolem mě prošel Hoseok, a já automaticky sklopil hlavu dolů. Ale cítil jsem ho, cítil jsem jeho pohled. Bylo to zvláštní.
,,Yoongi hyung.." ozvalo se.
Byl to jeho hlas, poznal bych ho všude.
Teď je to jako zatmění slunce. Měsíc stojí před sluncem.

Sedl si vedle mě a sáhl mi na s ruku. Upustil jsem kafe, byl jsem nervózní co se stane.

,,Yoongi, děje se něco?" Zeptal se.
,,N-ne Hoseokie, v pořádku." Fňukl jsem.
,,Yoongi, proč mi lžeš, záleží mi na tobě."

Když tohle řekl, zaskočil jsem se.

,,Yoongi, víš, já-". Než to stihl doříct, předběhl jsem ho.

Nevím co se stalo, nezvládl jsem to.
,,Promiň Hoseokie, promiň." Rozplakal jsem se. Ignoroval mě, pak ke mě přijde a miluje mě. Takhle to nešlo.

Začal jsem utíkat. Utíkal jsem domů, pryč od něj. Ale stále jsem ho miloval.

Zamkl jsem dverme, opřel se o ně a sedl si. Brečel jsem jako o život, Mang ke mně přišla a lísala se.

Přestal jsem jíst.

Oukej, předposledni kapitola. :(( uživejte si tuhle kratši, dneska ješte možna napíšu posledni:(