Dance With Star [Martinus Gunnarsen]

•10•

Jen co jsem ho po 30 minutách konečně dostala do mého bytu, se svalil na pohovku a ve vteřině se ozvalo hlasité chrápání.

No výborný.Takže teď ho budu muset svléknout aspoň z té bundy a trička, protože ten fakt smrdí až do koupelny.

Hned co jsem se trochu vydýchala z té náročné cesty sem nahoru, i když jsme jeli výtahem, jsem k němu došla a prohlídla si ho.

Ležel na pohovce jak široký tak dlouhý, že tam nezbylo ani kousíček místa.Fajn teď ho budu muset nějak svléknout.To je můj životní sen, fakt že jo.

Pomalu jsem mu tedy sundala džínovou bundu a nebylo divu že to s ním vůbec nic neudělalo.Ten teď lítá někde mezi muffinama.

Sundala jsem mu ještě boty a pak se vrhla na jeho tričko.To už bylo trochu obtížnější.

,,Ale já tě mám rád" zamumlal Tinus a já sebou polekaně škubla a podívala se na jeho ruku, která se chytla té mé.Nepopřela jsem malý úsměv a hned na to jsem se mu podívala na místo, kde by měly být jeho tmavé čokoládky, ale naštěstí je pořád zakrývaly oční víčka.

Opatrně jsem vymanila svojí ruku z jeho sevření a pokračovala v sundavání jeho trika.

Konečně jsem mu ho po patnácti minutách přetáhla přes hlavu.Udýchaně jsem se svalila na podlahu a chvilku hluboce oddychovala.Ježiši ten je těžkej!Ale tuky nikde nevidim, tak co je na něm tak těžkého?No odpověď se dostavila okamžitě.

Můj zrak totiž sklouzl k jeho odhalenému břichu.Tak proto je tak těžký, on si tam ten pacholek nosí pěkný buchtičky.

Pořád jsem bez dechu koukala na to tělo, které patřilo snad samotnému bohu a odolávala nutkání mu po té vypracované hrudi přejet prsty.

Už jsem se skláněla.Už jsem natahovala ruku.Byla jsem jím naprosto hypnotizovaná a moje prsty byly jen několik centimetrů od jeho kůže.

Nevydržela jsem to a prostě se jí dotkla.Hned jsem ale ucukla, protože byl hrozně horký a moje prsty jsou jak dva rampouchy.

Hned jsem zatřepala hlavou a odešla dát ty smradlavé věci do koupelny.
Sundat mu kalhoty to jsem se fakt neodvážila, ale on měl stejně tepláky, tak mu to snad nebude vadit.

Když jsem se i s kýblem a sklenkou vody vracela do obýváku, pohled mi opět sklouzl k jeho hrudi.Sakra nekoukej se tam!

K čemu kýbl a voda?Ten magor je nasáklý alkoholem jak houba ve třídě, takže to z něj určitě půjde ven.

A měla jsem pravdu.Hned po hodině jeho klidného spánku, najednou vystřelil do sedu a já mu pod hlavu jen tak tak stihla dát kýbl.

Nesnáším když předemnou někdo zvrací, protože mě samotné se z toho zvedá žaludek.Ale u Martinuse to bylo jiné.

Soucitně jsem ho hladila po zádech a vůbec mi nevadilo že si tu předemnou vyprazdňuje žaludek.

Když skončil, podala jsem mu sklenici a odešla kýbl vyprázdnit do záchoda.Když jsem se vrátila už zase spinkal jak miminko a sklenice byla prázdná.

Věděla jsem že tohle zdaleka není konec a měla jsem zase pravdu.Tohle se opakovalo ještě šestkrát.

Pokaždé jsem Martinuse hladila po zádech a šeptala mu utěšovací slova.Vím jak moc to v téhle situaci pomáhá.

Ani jednou nepromluvil ani slovo.Ani nevypadal že mě vnímá, asi měl v krvi pořád moc alkoholu.

•••

Každopádně kolem páté ráno mě probudily něčí vlasy, které mě šimraly na krku.

Cukla jsem sebou a zprudka otevřela oči.Ležela jsem ve svém bytě.Na pohovce.Ale nejsem tu sama.Opatrně jsem zvedla hlavu a uviděla Martinuse jak se ke mně tulí.Jako fakt?!

A já nepřeháním.Byl schoulený ke mně, hlavu u mého krku a nos zabořený do prohlubně mezi krkem a ramenem.Jednu ruku měl propletenou s tou mojí a tu druhou měl pod hlavou.Nohy jsme měli nějak zvláštně zapletené do sebe.

Jen jsem na to překvapeně koukala.Pak jsem konečně dokázala udělat nějaký pohyb a opatrně se vymanila z jeho sevření.

Ne že by to byla klidná noc.Ale Tinus se poslední dvě hodiny neprobudil a já je očividně prospala vedle něho.Ale jedno se musí nechat.Je skvělý topení.A pohodlný topení.

Šla jsem do koupelny abych si dala rychlou sprchu a všechnu tu únavu ze sebe aspoň trochu smyla.Cítila jsem se hrozně vyčerpaná, ale bylo mi jasný že to jedno kafe rychle spraví.

V ložnici jsem na sebe hodila nějaké legíny a crop-top.Vlasy si svázala do volného drdolu a s líčením se fakt neobtěžovala.Nepotřebuju před Martinusem vypadat kdo ví jak skvěle.

Potom jsem zamířila do kuchyně a cestou zkontrolovala Tinuse jestli spí.No jasně spal jak nemluvně, jen ten dudlík mu tam chyběl.

S úsměvem jsem si udělala kafe a hodila ho do sebe na několik loků.Tak jsem si udělala ještě jedno a k tomu si nezapomněla dát moje oblíbené cereálie.

Najednou jsem z obýváku uslyšela tlumné zaskučení a mě bylo hned jasné že se Martinus probudil.

,,Ale!Šípková Růženka se nám probudila!" vešla jsem do obýváku a naschvál to řekla víc nahlas.

Škubl sebou a se zmučeným výrazem se na mě otočil.

,,Nekřič tak" zaskučel a chytil se za hlavu.Jen jsem se uchechtla a šla najít nějaký ten přášek aby se tomu mamlasovi aspoň trochu ulevilo.

Okamžitě si to růžové "štěstí" ode mně vzal a spolkl ho.Jen jsem nad tím pobaveně kroutila hlavou.

,,Kde to jsem?" zamumlal Tinus a rozhlédl se po pokoji.

,,U mě doma, konkrétně v obýváku" ušklíbla jsem se když překvapeně vykulil oči.

,,Ty jsi mě vzala k sobě domů?!" zeptal se mě nevěřícně a já přikývla.

,,Co jiného mi zbývalo?Našla jsem tě na ulici, jak si povídáš s růžovými sloníky a měla jsem k dispozici tvoje auto" pokrčila jsem rameny a sedla si k němu na druhou stranu pohovky, takže k jeho nohám.

,,Mohla jsi mě vzít ke mně domů, tam mě vysadit a jít se vyspat k sobě" namítl.Protočila jsem očima a schovala si svoje bosé nohy pod deku.

,,Slyšel jsi mě co jsem teď řekla?Povídal jsi si s růžovými sloníky, dokonce jsem je i kvůli tobě musela "vzít" do kabelky aby jsme se odtamtud dostali" uchechtla jsem a pobaveně sledovala jeho rekaci.

Švihem ke mně otočil hlavu a naprosto zoufale se mě zeptal.

,,To to se mnou bylo tak hrozný?"

,,Ne-li horší.Furt si mlel o růžových slonech a asi 6x jsi zvracel" podotkla jsem a on si jen složil hlavu do dlaní.

,,Hrozně se ti omlouvám, asi jsem to s tím pitím trochu přehnal" zvedl ke mně ty svoje kouzelné čokoládky a zabodl je přímo do těch mých.To mě donutilo k úsměvu.

,,V pohodě.Přece bych tě tam nenechala v takovém stavu.A s tím pitím máš pravdu no" řekla jsem a on mi úsměv oplatil.

,,Já bych řekl, že ty by jsi byla schopná mě tam i nechat.Ale děkuju" ušklíbl se a já s ním.Ten si prostě neodpustí nějakou rejpavou poznámku.

,,Ale buď zticha" odsekla jsem se smíchem a praštila ho polštářem.Co se to se mnou děje?

Hi baes>3
Já nevim mně to furt přijde hrozně nudný☹️Jak to můžete číst?
Proto taky nechápu že už to má 2k přečtení asi 400 hvězdiček🤯
Každopádně vám mocinky děkuju, jste úžasní čtenáři💞💞💞
bye💋
maggie_gnrsn