Lily Evans year 1.

Kapitola 1. Onen osudný den

Bylo krásné sobotní ráno, ptáčci nadšeně cvrdlikali a venku pofukoval jemný květnový vánek.
Jen z domu Evansových byl slyšet hádavý jekot.

,,To je moje panenka" Vkřikla malinká ale rázná blondýnka s koňským obličejem a vytrhla zmiňovanou hračku drobunké rudovlásce z rukou.

Ta se na ni velkými smaragdovými kukadli podívala a jen tiše šeptla ,,Ale...ale maminka říkala, že se o ni máme starat obě dvě" Řekla  tak jemně a nevině jak jen dokázala, doufajíc že blondýnka povolí. 

To se ovšem nestalo a blondýnka si panenku přitiskla na hruď a vkřikla ,, Máš tady spoustu jiných panenek."

Rudovláska se tedy ohlédla po malinkém pokoji kde stála palanda,jedna skříň a větší psací stůl, nikde však zmiňované panenky neviděla, pro jistotu se ještě ohlédla dvakrát, jestli třeba nejsou někde schované, ale nic nenašla.

Po namáhavém hledání kdy několikrát prohledala palandu a všechny kouty a koutky pokoje nenašla jedinou zmiňovanou hračku.

Svůj pohled tedy upřela zpátky na blondýnku která stále bránila hračku celým svím tělem a lehce udýchaným hlasem se jí zeptala. ,, Ale Petunie tady ale žádné jiné panenky nejsou, prosím, prosím můžu si alespoň na chvíli pochovat." Doléhala na ni.

Rudovláska sepjala ruce a vykulila prosebně oči, jako kočka.

Petunie chvíli přemýšlela  ,, NE!! nepůjčím ti tu panenku, je totiž moje". Odvětila jí a k tomu na ni nepěkně vyplázla jazyk.

Rudovláska se i přes to přiblížila k její starší sestře a natáhla se pro panenku aby si ji mohla alespoň pochovat.

Petunie si toho ovšem všimla a vší silou do rudovlásky bouchla aby už ji nechala na pokoji s její panenkou.

Petunie to ovšem přehnala a rudovláska spadla na zem a nepěkně se bouchla do hlavy, když se posadila, nemohla si odpustit slzy které se teť jako proudem valily z těch dvou smaragdů.

Vyplašená Petunie se na ni jen dívala a v rukou stále pevně držela onu hračku.

Nevěděla co má dělat, a tak vyplašeně seběhla schody dolů, kde si momentálně v křesle hověl pan Evans a v rukou třímal noviny, zrovna ho zaujala nedávná letecká havárie,když ho z určitě zajímavé četby vyrušila jeho dcera. ,,Tatí,tatí" křičela na celé kolo když právě sbíhala poslední schod schodiště.

Pan Evans se na ni trochu vyplašeně a zároveň vlídně podíval a zeptal se jí ,, Copak se děje sluníčko."

,, Lily...Lily se něco stalo sedí na zemi a hrozně...hrozně brečí." Vyhrkla ze sebe Petunie na jeden nádech a sledovala co se bude dít.

Panu Evansovi sklouzl úsměv dolů a vyplašeně se postavil z jeho oblíbeného křesla, rychle se sklonil k Petunii a chytil ji za ramena ,, Co se stalo Lily?Co jste dělaly?"

Petunie ze sebe jen narychlo vyhrkla,, My...my jsme si hezky hrály s panenkou a najednou se Lily postavila , že se jde napít a zakopla a spadla a ošklivě se bouchla do hlavy a teť... teť sedí na zemi a hrozně pláče"

Přitom Petunie ukázala na schodiště

Pan Evans se jen podíval na paní Evansovou, která to také slyšela a celá stuhlá se opírala o kuchyňskou linku.

Náhle jako by se probrala, hned běžela ke schodišti a co nejrychleji vyběhla schody, okamžiťe zamířila do pokoje.

Už z chodby byly slyšet vzliky které měly patřit Lily.