Lily Evans year 1.

I jeden dopis dokáže divy

,,Né, né, né,..." Křičela Lily ze spánku, až se najednou probudila; křečovitě svírala přikrývku a hlasitě jí bušilo srdce.
Lily rychle pustila peřinu a chytla se za hlavu, měla pocit, že jí co nevidět vybouchne. Hlava jí ohromně bolela a před očima se jí dělaly mžitky.
Rudovláska se podívala na malý noční stolek, kde stál plechový budík a ručičky na něm ukazovaly půl jedné ráno.
Lily se znovu svalila do postele a bolest malinko ustála, zavřela pevně oči a snažila se znovu usnout.
Když je ale zavřela, byla znovu na opuštěném hřišti, všude létaly blesky a řev hromů stále sílil; bolest hlavy se rázem začala rychle stupňovat.
Lily měla stále křečovitě sevřená víčka, a když je povolila, bolest nabírala na síle rychleji.
Rudovlasá dívka znovu otevřela oči; ručičkový budík teď ukazoval něco lehce po půl jedné a venku za závěsi hřměla sněhová vánice.
Dívka se otočila na druhý bok, tváří ke stěně a sledovala malou prasklinku na zdi. Z nějakého divného důvodu ji prasklinka odvedla myšlenky jinam a nesnesitelná bolest pomalu odeznívala, až nakonec dovolila Lily, znovu usnout.

Když se Lily po druhé probudila, přepadla ji znovu ta nesnesitelná bolest hlavy.
Sedla si na kraj postele; venku už bylo po vánici a nyní se z nebe jen lehce snášely vločky.
Lily se pokusila vstát; jako na povel se jí zatočila hlava a nohy jí nechtěly poslouchat a okamžitě se posadila zpátky na postel.
Skusila to ještě jednou, ale znovu se jí začala točit hlava, Lily udělala několik kroků, ale pak se zhroutila a kecla si na tvrdou studenou podlahu.
Dívka se doplazila k posteli a ze všech sil se vyškrábala na postel, zalezla pod peřinu a jen tak hleděla do bílého stropu.

Zatím neslyšela žádné šramocení, cinkáni, či někoho mluvit, což znamenalo, že ještě nikdo není vzhůru. Ano mohla sice někoho vzbudit, ale nedokázala se udržet na nohou a jak po chvilce zjistila nemohla ani mluvit, ale jen slabounce šeptat.

Rudovláska v posteli ležela neskutečně dlouho a když už se budíkové ručičky blížily ke třičtvrtě na devět, náhle se otevřely dveře; byla to paní Evansová, která v ruce držela dva květované hrníčky ze kterých stoupala pára a jeden z nich postavila na noční stolek.
,, Tak jak pak si se vyspinkala." Řekla a posadila se vedle Lilyiných noh na postel.
,, Jo dobře." Zašeptala Lily a vzala si hrníček a začala do něj foukat.
,, Lily je ti dobře?" Zeptala a položila svou dlaň na rudovlásčino čelo.
Než Lily stačila cokoliv odpovědět paní Evansová vykřikla: ,,Bože, Lily, vždyť ty úplně hoříš! Dneska ven nepůjdeš a zůstaneš pěkně v posteli." A s těmito slovi se vytratila z jejího pokoje nejspíš zanést druhý hrneček s čajem Petunii.
Lily bylo jedno zda celý den proleží, a i kdyby stejně si nemůže ani stoupnout.

Zanedlouho se paní Evansová vrátila; v jedné ruce držela teploměr a mokrý hadr a v druhé paletku s nějakými prášky.
,, Tohle pěkně sněz," A podala Lily jeden bílý prášek a hrneček ,,a já ti změřím teplotu"  Dala teploměr Lily pod paži, ještě jí položila mokrý hadr na čelo a zase někam zmizela.
Lily prášek poslušně zapila, hrneček vrátila zpátky na noční stolek a zavrtala se do peřiny. Sice nevěděla co, to bylo za prášek, ale po chvilce se jí začaly klížit oči a ona chtě nechtě usnula.

Noční můra se jí nezdála už naštěstí žádná, objevila se na rozkvetlém paloučku plném všemožných květin a stromů, zůzných barev a velikostí a Lily si připadala jako Alenka v říši divů.
Bloudila nekonečnou loukou a tu a tam zahlédla zajce, či veverku jak pobíhají kolem, vedle louky byl les, slunný,listnatý les a ze všech stran se ozýval hlasitý zpěv ptáčků a ševelení větru.
Najednou se ze všech stran začaly ozývat dunivé rány, zvěrstvo se vyplašilo a začalo utíkat pryč, daleko od místa kde stála Lily a zase BUM! BUM! rány sílily a Lily přestávala snít.
Otevřela oči a zase BUM! rány jako by vycházely z venku, Lily chvíli váhala, No, tak buď to rysknu a kdyžtak spadnu, a nebo to nechám být a ono to časem přestane. Lily se rozhodla pro možnost B a zůstala ležet, zabalená do přikrývky. Dunivé rány však nepřestávaly a Lily to po pár minutách začalo lézt na mozek.
Sedla si proto na kraj postele, hlava už tak nebolela a tak se Lily postavila, chvíli se jen tak kymácela, ale pak se vzchopila a pomalu došla k oknu, odhrnula závěs a otevřela jej, přesně v tu chvíli do jejího pokoje vletěla sněhová koule a přistála přímo doprostřed místnosti, kde byl malý koberec.
,, Co to..." A podívala se z okna, dole tam byl Severus a připravoval si další munici v podobě sněhových koulí.
Lily na něj chtěla hlasitě zavolat, ale místo toho jen slabounce zapískla ,, Ahoj."
Severus se už chystal, že znovu hodí, když si všiml rudovlásky ,,Ahoj Lily!" Zavolal a zamával jí.
Lily mu jen zamávala a trochu víc se vyklonila z okna.
,, Kde jsi, vždyť už je skoro dvanáct a ty nikde, myslel jsem si, že jsi zaspala, ale to by bylo u tebe divný." Pokračoval Severus ,,Půjdeš dnes ven?"
,,Nemůžu" Zartikulovala a poté se trochu otřepala, poněvadž venku byla zima a ona byla jen v noční košili.
Severus vypadal, že nad něčím přemýšlí, a poté jen na Lily zavolal: ,, A tak, když nemůžeš jít ven, tak bych mohl jít za tebou, ne."
Lily se to zdálo jako úžasný nápad, přeci jen Lily už u něj doma byla a bylo by, podle jejího názoru nezdvořilé, kdyby on nikdy nemohl zavítat do jejího domu.
Lily už už chtěla na jeho návrh kývnout když se z opačného konce pokoje ozval hlas paní Evansové a nezněl věru nijak přátelsky, jak bylo u této ženy zvykem.
,,Lilyan Evansová!" Zahřměla, až by Lily přísahala, že to musel slyšet i Severus venku.
,, Proč je to okno otevřené! Proč nejsi v posteli!..."
,, Okamžitě zpátky do postele!" Zaječela a rázným krokem šla zavřít okno, ze kterého se do pokoje dostával mrazivý vzduch.
,,Mami," Začala Lily šeptem, i když odpověď znala už dávno do předu ,, nemohl by tu Severus chvíli být?"
Paní Evansová se už, už nadechovala pro její očekávanou odpověď, když Lily náhle hlasitěji dodala, až jí z toho přeskočil hlas ,, On má dneska narozeniny a já pro něj mám dárek."
Paní Evansová zavřela pusu, byla pořád ještě naštvaná, ale nakonec řekla: ,, No tak dobře," A v Lilyiných očích se znovu objevily ty maličké jiskřičky ,, ale jen na chvíli, pak budeš odpočívat, jasné!" Dodala, otočila se a rázně odkráčela z pokoje.