Lily Evans year 1.

Kapitola 13. Moudrý klobouk

Před nimi stála štíhlá, vysoká dáma, ve smaragdově zeleném hábitu, brýlemi na špičce nosu a s velkým černým, špičatým kloboukem. Tvářila se velice přísně a Lily si všimla, že několik studentů hlasitě polklo.
,,Tak to jsou voni paní profesorko McGonagallová, nový prváci."
,,Děkuji vám Hagride." profesorka McGonagallová přejela přísně celou skupinu očima a zastavila se u jedné čtveřice, které z vlasů odkapávala voda. ,,Jenom, Hagride, proč jsou ti čtyři žáci celí mokří?" Hagrid se podívala na Jamese Pottera a Siriuse Blacka a poté si odkašlal.
,,Nó, víte paní profesorko McGonagallová, vona ta vobří sépie trochu šplouchla a schytali to ty čtyry tady. Estli byste nebyla tak laskavá a nedala je trochu do pucu?" vysvětlil jí to chytře Hagrid, ale profesorka McGonagallová nebyla ten typ který je nějak zvlášť důvěřivý a chvíli si Hagrida prohlížela, jako by jí měl dát nějaké znamení, že to bylo doopravdy jinak.
,,Tak dobrá, ještě jednou vám děkuji Hagride a vy, za mnou!" Vstupní síň byla obrovská a Lily ji dokázala srovnat tak maximálně se školním hřištěm. Planoucí pochodně ozařovaly kamenné stěny. Strop byl jakoby nekonečný a do hořejších pater vedlo obrovské mramorové schodiště, majestátní, stejně jako celý hrad. Podlaha z kamenných dlaždic se blýškala čistotou a ze dveří vpravo byl slyšet smích desítek, ba stovek studentů. Profesorka McGonagallová je zavedla do malé prázdné místnosti vedle vstupní síně. Byli na sobě namačkaní jako sardinky, neklidně se dívali kolem sebe a několik žáků si začalo okusovat nehty.
,,Vítejte v Bradavicích" začala profesorka McGonagallová a i ty sebemenší zvuky utichly. ,,Za chvíli začne slavnostní hostina na zahájení školního roku, ale ještě než zaujmete svá místa ve Velké síni, každého z vás zařadíme do některé koleje. Jedná se o velice důležitý obřad, poněvadž po celou dobu, kterou tu strávíte, vaše kolej v Bradavicích bude něco jako vaše rodina. Budete chodit na vyučování spolu s ostatními ze své koleje, spát v kolejní ložnici a trávit volný čas ve společenské místnosti své koleje. Čtyři koleje naší školy se jmenují Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Každá z nich má vlastní slavnou historii a ze všech vyšli vynikající kouzelníci a čarodějky. Dokud budete v Bradavicích, získáte každým svým úspěchem pro svoji kolej body, ale když porušíte školní řád, vaše kolej o body přijde. Kolej, která dosáhne nejvyšší počet bodů, získá na konci roku školní pohár, což je veliká pocta. Doufám, že každý bedete dělat své koleji čest, ať už se dostanete do kterékoliv z nich.
Ke slavnostnímu Zařazování dojde už za několik minut, před zraky všech ostatních studentů a profesorů. Doporučuji vám, abyste se do té doby pokud možno upravili." profesorka McGonagallová se podívala na dosud zmáčenou čtveřici a poté udělala hůlkou několik složitých otáček ve vzduchu. Lily ucítila teplý vítr a rázem byla suchá. I Alisha teď vypadala o moc líp a nedrkotala zuby.
,,Vrátím se až na vás budeme připravení. Počkejte prosím, chovejte se tiše a vyvarujte se vodě."
Profesorka McGonagallová se otočila na podpatku a vyšla ven z místnosti. Lily si trochu uhladila své dva copy a pak vesele zamávala Rose a Mary, které si k nim klestily cestu skrze ostatní.
,,Tak co, těšíte se?" zeptala se celá rozjařená Rose a Mary s úsměvem protočila oči.
,,Málem jste nebyli jediní kteří skončili ve vodě," Mary kývla svěrem ke dvoum chlapcům, kteří se vesele vybavovali a malý obtloustlý klučina je pozoroval a snažil se je napodobovat. ,,Tydy Rose byla tak divá, že když se dívala na hrad, loďka se několikrát nebezpečně naklonila."
,,Přiznávám se." prohlásila dramaticky Rose ,,jsem obviněna z lásky k Bradavicím a to přiznávám, jaký je rozsudek?" Dívky se rozesmály a nekteří se po nich divně dívali.
,,Lily!" zavolal někdo ze zadního hloučku studentů ,,Hledal jsme tě." z hloučku vyběhl Severus a zamířil rovnou k nim. Rose s Mary si vyměnili podledy a Alisha se k nim přidala. ,,Nemohl jsme tě nikde najít." dorazil k nim a trochu se zarazil a zamračil, Lily se ohlédla a věděla přesně na co se kouká.
,,Prostě si jich nevšímej." řekla Lily a postavila se přímo před něj, aby mu zabránila výhledu na ty dva. ,,jinak Rose, Mary, Alisho, tohle je Severus můj nejlepší kamarád. Severusi, Rose, Mary a Alisha.
,,Ahoj." pozdravil je Severus a dál už mluvil jenom s Lily.
,,Byl jsem v kupé s takovým divným klukem. Za celou dobu se skoro nepohnul, pořád si zakrýval obličej knížkou."
,,S tou knížkou mi to někoho připomíná."
,,Ale jdi, měl celou obvázanou ruku a na té druhé hodně škrábanců, bylo to divný. Abych se přiznal chvilku jsme z něj měl i strach."
,,Možná se jenom stydí." pokrčila rameny Lily. Byla už zvyklá, že Severus nad vším jen trochu podivným, hledal okamžitě něco nekalého, nebo zákeřného.
,,Ale za co?" opáčil jí okamžitě Severus a díval se všude kolem, jakoby se ten podivný chlapec mohl najednou zjevit a napadnout ho.
,,Všichni okamžitě sem!" zavelel ostrý hlas a někteří žáci div leknutím nenadskočili. ,,Zařazování začne za okamžik." 
Profesorka McGonagallová stála ve dveřích, ruce měla založené na prsou a přes hranaté brýle na ně přísně koukala.
,,Seřaďte se," všichni se okamžitě seřadili. Někteří se neustálým pošťuchováním dostali až nakonec. Lily se vecpala mezi Mary a nějakou blonďatou dívku a za ní se ještě vecpal Severus ,,a následujte mne."
Lily hlasitě polkla a když se zástup rozešel směrem kupředu, měla velmi nepříjemný a palčivý pocit v žaludku.
Pomalu vyšli z malé komnaty a znovu se objevili ve Vstupní hale. Lily si ji už neprohlížela tak, jako předtím, nyní se plně věnovala sledování Maryiných vlasů, které se mírně natřásaly, jak Mary šla.
Došli až k obrovským dvoukřídlým dveřím téměř navlas stejným jako byla vstupní brána a prošli jimy.
Lily div nevypadly oči z důlků, jak se snažila probrat tu nesmírnou krásu celé té velké místnosti. Čtyři podlouhlé stoly a u nich nespočet studentů, kteří jim mávali. Na stolech se blýskaly zlaté talíře i číše. V čele celé této velkolepé místnosti vévodil podlouhlý stůl na vyvýšeném pódiu, kde seděli všichni učitelé. Lily si všimla, že na kraji sedí Hagrid a na všechny se vesele usmívá, vedle něj seděla nějaká malá profesorka s kulatými tvářemi, záplatovaným kloboukem a s veselým úsměvem na tváři. Dál v řadě sedělo ještě několik profesorů a profesorek a přesně uprostřed stolu seděl na židli podobné trůnu velmi vousatý muž, s dlouhým křivým nosem, s brýlemi na nose, ale i přes to nevypadal jako stařecká zrovna si povídal s maličkým profesorem, který seděl vedle něj. Lily se dál dívala po rozmanitém profesorském sboru, když se zastavila u ženy se světlými vlasy spletenými do copu, velmi drobnou postavou a vyčnělými lícními kosti. U slečny Accipiterové. Lily na ni zírala tak dlouho, dokud její pohled slečna nezachytila a vesele jí nezamávala. Lily jí zamávala také a mávala by dál kdyby jí Severus nepoklepal na rameno a neukázal na strop. Tedy, skoro na strop, protože místo očekávané omítky, se všude nad nimi blýskaly zářivé hvězdy a dorůstající měsíc. Pokud se astronomický časopis nemýlil, měl úplněk nastat už pátého a  Lily tušila, že z bradavického hradu na něj bude překrásný pohled.
Celá skupinka došla před čtyři stoly, profesorka je zastavila a na vyvýšené pódium před ně postavila rozviklanou čtyřnohou stoličku. Na ni položila starý, záplatovaný kouzelnický klobouk, ze kterého se trochu zaprášilo.
Všichni čekali, co se bude dít, Lily zatajila dech a čekala spolu s ostatními. Najednou se klobouk trochu zatřásl a vedle krempy se rozevřela, trhlina jako nějaká ústa a klobouk začal zpívat.