Lily Evans year 1.

Kapitola 2. Zase ten sen

Ono Pondělní ráno již nebylo tak slunné jako to nedělní, venku bylo zamračeno a pofukoval silný vítr, dokonce i ptáčci kteří to včerejší ráno tak nadšeně prospěvoli drželi své zobáčky a nevydali ani hlásek, natož nějaký šťastný.

Rudovlaská si sedla na kraj postele a promnula si oči.

Když svá kukadla otevřela a podívala se na kulatý ručičkový budík, zjistila že je půl sedmé ráno a tudíž čas vstávat.

Postavila se tedy na nohy, které se jí ještě mírně klimbaly ze spánku a pořádně se protáhla.

Zakoukala se směrem k většímu dřevěnému oknu s nadějí že ji alespoň trochu rozveselí pohled na prosluněnou ulici která se výjímala před jejich domem.

Ovšem v zápětí se jí koutky protáhly dolů když zjistila, že to venku vypadá jako před sněhovou bouří.

Zamířila proto bez většího otáleni do koupelny, tam si pořádně vyčistila zoubky a prokartáčovala své rudé kadeře.

Ještě v noční košili zamířila dolů na snídani.

Petunie byla již převlečená do školního úboru a zlatavé vlasy měla úhledně sčesané do velkého drdolu.

Momentálně si pochutnávala na cereáliích když vtom spatřila rudovláska, najednou jako by se jí vybavilo vše co se v ten včerejší podvečer přihodilo: Lily čarovala.

Jen se na ni mírným ušklebkem pouspalá a dál se jí už nevěnovala, poněvadž měla plné ruce práce se svou snídaní.

Lily pozdravila rodiče a také usedla ke stolu kde už stál vychládající čaj a cereálie zalité mlékem.

Posnídala a šla se nahorů převléct, oblékla si bílou košili kterou pečlivě zastrkala do červené sukně, poté si navlékla podkolenky a na ně si nazulala botky.

Ještě popadla tašku ve které měla uloženy veškeré školní potřeby a už s trochu lepší náladou seběhla schody.

Pod nimi již netrpělivě podupávala Petunie a čekala na Lily aby mohly jít společně do školy.

Rozloučily se s rodiči a paní Evansová ještě dala každé pořádnou pusu na tvář.

Obě dívky vyšly ze vstupních dveří a zamířily do školy.

Na příjezdové cestě již dávno nestálo jejich béžové rodinné auto a to znamenalo že pan Evans je nejspíš už v práci.

Pan Evans pracoval v jedné firmě ve vedlejším městě nedaleko jejich vesnice, vždy vstával velmi časně a tak ho dívky jen zřídka viděly odcházet.

Šly asi deset minut a obě si začaly vzpomínat na ony včerejší podvečerní události.

Petunii to nedalo a tak se Lily po chvíly zeptala ,, A Lily už si přišla na to co se to včera dělo"

Lily si sice moc dobře vzpomínala na to co se včera dělo, ale nechtěla to nijak rozebírat a tak ji jenom odpověděla ,, Co se by se mělo stát, nic se přece nestalo, a-a co říkáš na tu novou učebnu ve druhém patře ?" K tomu se jen jemně pousmála a v duchu se modlila za to ať to Petunie dál nerozebírá.

Opak se však stal pravdou a Petunie se nedala jen tak rychle odbít.

,, No, Lily přece to jak se ti pod rukou rozevřelo to poupě."

Lily se však s tím odbíváním jen tak nevzdala a pokračovala dál ,, No, já si myslím, že ta učebna je dostatečně prostorná, ale zároveň útulná."