Ve dveřích stála ta stejná vysoká dívka s téměř bílými vlasy a na hrudi se jí v zapadajícím slunci leskl stříbrný odznak.
,,Za chvíli jsme v Bradavicích, převlečte se do hábitů!"
Mluvila povýšeně a její nepříjemný hlas se táhl celým kupé. Všechny čtyři jen souhlasně přikývly a když dívka opouštěla kupé zastavila se a dodala ,,A ty Alisho, nezapomeň co ti máma říkala!" pak prudce zavřela dveře a v kupé zavládlo nezvyklé ticho.,,Ona je tvoje sestra?" zeptaly se všechny tři najednou a Alisha celá zrůžověla a jenom přikývla.
,,Tak to tě upřímně lituju." prohlásila Rose, ale vzápětí rychle dodala ,,Ale nic ve zlém."
,,To je v pořádku," zamumlala Alisha a málem na sebe převrhla svůj kufr.
,,A co ti máma říkala? Kdyžtak promiň." zeptala se jí Mary, když vytahovala černý hábit.
,,Ale - ale nic. To není důležité."
Všechny tři se na sebe chmurně podívaly a pak se každá věnovala tomu svému. Lily už už chtěla vyndat kufr a obléci si svůj hábit, když si vzpomněla, že všechny své věci nechala...
,,Ale ne!" vypískla zděšeně a sesunula se na sedadlo.
,,Co se děje?" otočila se na ní Rose, když si přetahovala hábit přes hlavu.
,,Jestli s sebou nemáš čapku, mám kdyby něco u sebe ještě jednu." nabídla jí Mary a z kufru vytáhla další černou špičatou čapku.
,,Jsi moc hodná, ale já si zapomněla svůj kufr v tom kupé." zabědovala a vedle ní se posadila už oblečená Rose.
,,To nevadí, prostě tam půjdeme a kufr vezmem, nic na tom není." chlácholila ji a mezitím se dooblékly i Mary a Alisha.
,,Jste moc hodné, že tam se mnou půjdete," rozzářila se Lily ,,ale musím vás varovat, jsou tam dvě nesnesitelný paka."
Rose se rozesmála a poté se všechny čtyři vydali z kupé pro ten zapomenutý kufr. Lily se hned podívala okénkem do vedlejšího kupé. Severus i ten druhý si četli a nehli ani brvou.
,,Vypadá to dobře, Alisha starší je v kupé a dobře se baví." zašeptala Rose a tak se vydaly dál. Míjely jedno kupé za druhý až se dostaly před poslední. Rose do něj opatrně nakoukla a poté šeptem promluvila.
,,Jsou tam jenom tři kluci a vypadá to, že se náramně baví."
,,Neboj Lili, jenom tam prostě vejdeš, vezmeš kufr a zase odejdeš." povzbudila ji Mary
,,Ale já se nebojím, jenom prostě-"
,,Jsou to paka." dořekla za Lily Rose a pak prudce otevřela dveře.
,,Čau, my si jdeme jenom pro kufr," řekla energeticky a nadšeně, až ji Lily přestala chápat.
,,No jasně," odpověděl jí brýlatý kluk a znovu se začal bavit s tím naproti. Rose a Mary si stouply na sedadlo na kterém se rozvaloval dlouhovlasý chlapec, společně uchopily kufr a prudce zatáhly. Nejspíš čekaly, že kufr bude těžší a obě dvě slétly ze sedadla na podlahu. Kufr samozřejmě neotálel a praštil Rose do ramene.
Lily zděšeně vypískla a hned jim šla pomoci. Alisha zvedla z Rose kufr a oba černovlasí kluci se rozchechtali.
,,Nechte toho!" okřikla je Lily a oba dva napodobili její hlas, ale velmi pištivým způsobem. ,,Jste obě v pořádku, nestalo se vám nic?"
,,Neboj, je to dobrý," odpovědela jí Rose, vyskočila na nohy a poté pomohla vstát i Mary. Rose znovu vylezla na sedadlo a už trochu opatrněji a s Lilyinou pomocí vytáhla i druhý kufr. Když dívky společně s kufry odcházely, zakřičel na ně, tedy spíše na Lily brýlatý kluk.
,,Srabus se na to necítil?"
,,Ono by to stejně vyšlo nastejno." odpověděl mu dlouhovlasý kluk a oba dva se pustili do dalšího záchvatu smíchu.
Rose pořádně praštila dveřmi kupé a pak se div nerozkřičela.
,,To jsou takový paka! No tak jsme spadly, co je na tom! Vsadím se, že ti dva se na koštěti neudrží dýl než vtřeřinu! A to jim ještě fandím!"
Lily, Mary i Alisha vyprskly smíchy, a když si Rose uvědomila co řekla, přidala se k nim také.Zbytek cesty už jenom napodobovaly ty dva z kupé a smály se tak moc, že je byla Alishina sestra pět krát okřiknout. Slunce už zapadlo a zbyl z něj jen narůžovělý pruh světla, který lemoval vrcholky hor. Rose zrovna napodobovala rozvaleného chlapce, když vlak začal zpomalovat.
,,Už jsme tady! Jsme na místě! Bradavice! Konečně!" vřeštěla a lítala po kupé jako pomatená. Přimáčka obličej ke sklu a hodnotila venkovní situaci. ,,Pane jo, je tam nějaký vysoký člověk. To bude určitě Hagrid, Lydie mi o něm moc ráda vyprávěla, když se vracela na prázdniny, prý je moc hodnej a s každým se hned spřátelí."
,,Aby jsi samou radostí nepustila do kalhot." rýpla si do ní Mary, když si kolem krku omotávala světle růžovou šálu. Rose na chvíli odlepila obličej od skla, aby jí to řádně oplatila, když někdo zabouchal na dveře a poté je prudce otevřel.
,,Už se vystupuje, pohněte si špunti a zavazadla nechte tu." hnědovasý chlapec nechal dveře kupé otevřené a za chvíli už jeho hlas slyšely zase o kousek dál, jak nějakým milým dámám oznamuje, že jsou již na místě. Dívky se na sebe povzbudivě usmály a vyšly ven na chodbu. Byl tam nepředstavitelný chaos. Tlupy starších studentů se tlačily přes malé prvňáčky a druháčky, div je neušlapali. Lily, Mary, Rose a Alisha se mezi ně vecpaly a opatrně postupovaly kupředu. Držely se přitom té druhé za hábit, aby se v té vřavě neztratily.
,,Vidím tmu na konci tunelu," zakřičela na ně Rose, která šla jako první a Lily ucítila chladný večerní vzduch. Teď zalitovala, že si nenasadila stejně jako Mary i šálu, čepici a rukavice.
Všechny čtyři vyskočily z vagónu a Lily se nepříjemně otřepala. Všude byla tma a nebylo skoro nic vidět. Několik metrů před nimi stála obrovská vousatá postava a lucernou si svítila dopředu.
,,Prváci ke mně!" No tak! Prváci ke mně!" rozezněl se po celém nástupišti hluboký hlas a všechny čtyři se vydaly k Hagridovi. Z blízka byl muž ještě větší než se zdálo. Jeho bujná kštice dávala na velikosti hlavě a obrovský kožich, který měl na sobě působil v této tmě, osvětlené pouze lucernou vypadal děsivě.
,,Hagride!" ozvalo se kousek od nich a o chvíli později si to k němu hrnulo několik studentů. Dvě dívky Hagrida pevně objaly a on jim málem rozdrtil kosti v těle. Tři chlapci, kteří stáli vedle nich se jen vesele ušklíbli, ale hned toho nechali když jim Hagrid taky pokřupal několik žeber.
,,Tak co vy chásko?" zeptal se jich vesele a maličkých prvňáčků, kteří na něho úctyhondně až nábožensky zírali si nevšímal.
,,NKÚ, Hagride. Takže letos nás moc neuvidíš." odpověděl mu chlapec, který je před chvílí vyhnal z kupé.
,,To je škoda," řekl mrzutě Hagrid a pak si posvítil na svou družinu malých capartů. ,,Ale roky dou, vždyť já si ještě pamatuju, jako by to bylo včera, když jsem vás poprvý vedl do Bradavic. Ale slibte mi, a všichni jak ste tady, že budete porádně študovat a alespoň jednou mně navštívíte."
,,Ano Hagride, generále!" zasalutoval mu druhý chlapec.
,,A teď už běžte, ať to nemusíte šlapat pěšky." řekl Hagrid a pětice mu zamávala a prchala, někam dál.
Hagrid se znovu otočil ke všem prvňákům a pořádně si na ně posvítil lucernou.
,,Dneska poprvý uvidíte Bradavice, je to krásnej okamžik na kterej nikdy nezapomenete a teď všichni za mnou! A dávejte pozor ať někde nezabloudíte! Ať vás nemusím nahánět po celým lese." Hagrid se vydal úzkou pěšinou a kolem byla obrovská tma, že nebylo vidět ani o píď víc než úzkou pěšinu a vcelku početná družina poslušně cupitala za ním. Byla docela zima Lily se trochu třásla zimou a Alisha, která šla těsně za ní drkotala zubama. Lily se pokusila zabalit se trochu do hábitu, ale nebylo to nic platné.
,,Hlavu vzhůru caparti! Za chvíli poprvý uvidíte Bradavice. Lily se podívala kupředu, ale nic než jen dorůstající měsíc tam neviděla. Hagrid zabočil a celá skupinka za ním a pak se ozvalo hlasité zalápání po dechu. Před nimi, na obrovské skále a pod rozlehlým tmavým jezerem se tyčil obrovský hrad, jehož stovky věži se tyčily do ohromných výšek a okna, osvícena žlutým světlem téměř splívala s hvězdnatou oblohou.
,,Do každýho člunu jenom čtyry!" Houkl na ně Hagrid, který už seděl ve své loďce a čekal až si nasedne i zbytek. Lily a Alisha si krásu hradu vychutnávaly příliž dlouho. Mezitím ostatní studenti obsadili všechny loďky. Lily si všimla, že se Rose a Mary snaží z loďky vyhnat nějaké dvě dívky. Bylo to v uvozovkách milé, ale na druhé straně ničemu platné, protože dívky skálopevně seděli na místě, nezbývalo nic jiného, než se přidat k jediné volné loďce.
Lily a Alisha se posadily naproti dvoum černovlasým klukům, kteří obdivně zírali na výjev před nimi.
,,Jste všichni! Nechybí někdo!" houkl znovu Hagrid lucernou si posvítil na břeh. ,,Tak teda-JEDEM!" Flotila naráz vyrazila kupředu, všichni mlčeli a zírali na majestátní hrad. Tedy, skoro všichni, ti dva chlapci, kteří seděli za Lily a za Alishou už zřejmě výhled na hrad omrzel, něco si šeptali a pak začali prudce hýbat loďkou. Lily hlasitě vypískla a Alisha hned za ní, to už se ale loďka převrátila a všichni čtyři byli ve studené vodě. Lily zrudla vzteky, Alisha začala hlasitě drkotat zubama a ti dva se začali hlasitě smát.
Hagrid jediným hlasitým STÁT zastavil celou flotilku loděk a pak sám na loďce zamířil rovnou k těm čtyřem. Převrácenou loďku vrátil zpět dnem dolů a poté postupně každého vytáhl z ledové vody.
,,Co si myslíte, že děláte, holomci!" zahřímal, že se jeho hlas táhl celým jezerem a Lily sklopila hlavu. ,,Ještě nejsme ani u brány a vy už by ste chtěli problémy? Kdo to byl? Kdo to začal?" Lily měla sto chutí ukázat na ty dva lotry, kvůli kterým je ona i Alisha promrzlá až na kost, ale nechtěla žalovat, takže jen nechala hlavu sklopenou a vrhala na dva chlapce nerudné pohledy. Ti dva taky nevypadali nějak nadšeně, hlavu měli oba sklopenou, jako na porážku. ,,Tak vy se nepřiznáte, jak chcete povim to paní profesorce jen co se dostaneme k bráně a ta už si to s váma vyřídí. Lily si najednou uvědomila hořkou pravdu. Co když jí i Alishu kvůli těm dvoum vyloučí bude všemu konec. Znovu zaváhala. ,,A nebo se přiznejte teď a já si to nechám pro sebe, páč takovýhle věci se v Bradavicích netrpěj."
Má to říct? Přeci jen, když to řekne teď nikomu se nic nestane a vše bude zapomenuto. Trochu si povzdechla a pak najednou chlapec, který seděl naproti ní nahlas vyjekl.
,,Byl jsem to já." přiznal se brýlatý chlapec a opovážil se Hagridovi podívat do obličeje. Lily překvapilo jeho přiznání, prve se podívala na něj a pak se i ona podívala na Hagrida. Usmíval se.
,,A i já," přiznal se jeho kamarád, který si hrál s cípem svého hábitu.
,,Tak je to správně. Je lepší to přiznat, než to ututlávat a pak z teho mít ještě větší průšvih." Chlapci mu jenom horlivě přikývli, byli rádi, že z toho vyšli bez postihu.
,,Jenom, jak se vy dva vejlůpci jmenujete?" zeptal se jich Hagrid, který jakoby na všechno co se v posledních minutách událo zapomněl.
,,Já jsem James Potter." řekl hrdě ten s brýlemi a vesele se na Hagrida ušklíbl.
,,A já jsem Sirius Black." představil se dlouhovlasý kluk a podobně jako jeho kamarád se na Hagrida vesele zazubil.
,,Na vás dva si dám majzla." zasmál se Hagrid ,,Aby ste nelezli do lesa." Pak Hagrid odplul a celé loďstvo se dalo do pohybu. Lily se k nim otočila mokrými zády a když si všimla, že Alisha na chlapce nevědomě zírá, několikrát jí zamávala rukou před obličejem, aby se probrala. Zbytek cesty probíhal v klidu, jak se blížili k útesu na kterém tato majestátní stavba stala zdál se hrad větší a větší.
,,Sehnout hlavy!" zařval na ně Hagrid, jak se blížili k cloně z břečťanu. První loďky zmizely, a pak další a další. Lily se přikrčila a když se znovu narovnala silný proud je unášel temným jeskynním tunelem, pluli chvíli když dorazili k něčemu co se podobalo podzemnímu přístavu. Loďky přistály na břehu a všichni se z nich snažili dostat co nejrychleji.
,,Máte všechno? Nezapomněli jste si nic? Zkontrolujte jestli máte souseda vedle kterého jste seděli! Lily se podívala na Alishu, která se stále drkotala a Lily měla pocit, že si Alisha první týden školy asi moc neužije.
Hagrid popadl svoji lampu a už všichni šplhali strmou pěšinou ve skalách, až se konečně objevili na zeleném oroseném trávníku pod hradem.
Všichni za Hagridem pracně šlapali po kamenném schodišti, přímo k mohutné vstupní bráně, která se tyčila před nimi. Hagrid se ještě podíval po své skupince zda někdo někoho neztratil, pár krát se podíval po těch dvou chlapcích a pak obrovskou pěstí několikrát zabušil na dubovou bránu a ta se okamžitě otevřela.—————————————
Po dlouhé době jsem zpět, trochu kratší kapitola na rozjezd, ale už teď se připravuje další. Tahle kapitola je pro tebe GryffindorPrincess00 ❤️
ČTEŠ
Lily Evans year 1.
FanfictionKdo by tuto milou rudovlásku s přenádherným smaragdovým pohledem neznal. Jak, ale Lily trávila celé ty roky v Bradavicích, to už ví jen málo kdo. UPOZORNĚNÍ: Tento příběh bude mít lehce odlišný průběh děje než jak je psáno v knize. (Ale zas tak velk...