Lily Evans year 1.

Kapitola 7. Nečekaná návštěva

Uběhl bezmála týden od víkendové události, která změnila celý pochod domácnosti Evansových, jakoby někdo mávl hůlkou. Paní Evansová nyní na svou dceru neustále dohlížela, (tedy ještě více než předtím) pořád se na ní usmívala a dopis, který Lily před týdnem přišel jí zarámovala a vyvěsila v pokoji. Pan Evans, který na tyhle ty kouzla a čáry moc nebyl, vedl stále tentýž dosavadní život. Tedy až na to, že už nevynechal jediný horoskop v novinách bez předčtení. Ale asi největší zvrat se uskutečnil mezi Lily a Petunii, jejichž vztah byl už tak chladný, že kdyby klesl ještě o stupeň níž, vytvořil by mezi oběma dívkami ledovou clonu. A přeci jen se to povedlo. Petunie na svou sestru od toho rána ani jednou nepromluvila, vyhýbala se jí velkým obloukem, jakoby byla Lily smrtelně nemocná a ona to mohla chytnout. Podle Lily, by se Petunie nejraději přesunula na zahradu a přebývala by jedině tam. Ale protože byla zima a rtuť na teploměru doslova vybízela k tomu, aby lidé ba ani na krok nevylezli z domu, zůstala Petunie celé dny zavřená ve svém pokoji. Vlastně svoji sestru viděla jen ráno a odpoledne, kdy odcházela a přicházela ze školy.

,,Jsem doma!" zvolala Lily, když se v pátek odpoledne vracela ze školy.
,,Ahoj zlatíčko," vyběhla paní z kuchyně a podrtila svou dceru v objetí. ,,jak jsi se měla?"
,,Ale jo dobře, jen nám dali hodně úkolů." řekla trochu smutněji a šourala se i se svou aktovkou, vahou podobné pytli cementu po schodech do svého pokoje.
Hodila aktovku k psacímu stolu a posadila se na židli. Chvíli jen unaveně seděla, ale pak se dokopala k napsání úkolů. Bylo jich opravdu hodně a natož, že pololetí už skončilo a podle všeho by si teď měli všichni chvíli oddechnout, jich bylo přepříliš. Lily škrábala plnícím perem po kusu papíru a ručičky na budíku, který stál na nočním stolu, zmírnily na rychlosti.

Po necelých dvou hodinách, měla Lily hotovo a dokonce měla i připravený referát na pátek příštího týdne, který pojednával o životě lvů v Africké savaně.
,,Lily!" slyšela jak ji někdo volá. Nečekala ani chvíli a okamžitě vyrazila dolů po schodech. Doběhla do předsíně a na Prahu dveří stál její táta a mluvil s nějakou osobou zahalenou v kožichu a s elegantním kloboučkem, který byl nyní celý od sněhu, na hlavě.
,,Jen pojďte dál," vybídl osobu pan Evans a pootevřel trochu víc dveře.
,,Děkuji ti drahoušku," odpověděla neznámá osoba a podle hlasu, Lily poznala, že se jedná o ženu.
,,Dobrý den," pozdravila Lily zdvořile a prohlížela si neznámou ženu, který nyní vcházela do jejich domu.
,,Dobrý den i tobě, Lily." odpověděla jí mile žena a Lily byl ten hlas povědomý.
,,Ach bože, to je, ale počasí," stěžovala si žena, mezitím co si svlékala kožich. ,,Gregory, drahoušku, buť tak hodný a pověs mi ten kožich."
,,Agnes! Tak ráda tě zase vidím." zvolala paní Evansová a běžela neznámou ženu obejmout.
,,Carol, děvče jak pak se ti daří?" odpověděla jí Agnes a pořádně si paní Evansovou tiskla k sobě.
,,Ale jde to, nemůžu si stěžovat,"
,,A jak se má Petunie a Lily?" ptala se stařena dál a Lily si všimla, že na sobě má zářivě červený kostýmek, rukavičky a boty se širokým podpatkem byly taktéž zářivě červené. I její elegantní klobouček byl stejné barvy a rubínové náušnice se blýskaly ve světle  lustru. Agnes měla šedivé, natočené vlasy a s její malou a velmi boubelatou postavou, věrohodně připomínala zářivou Vánoční baňku.
,,Obě se mají dobře. Nedala by sis čaj?" navrhla paní Evansová a než stačila Agnes cokoliv říct, byla už v kuchyni a nalévala do konvice na čaj vodu. Agnes se otočila na pana Evanse a pořádně mu stiskla ruku, poté se otočila i na Lily.
,,Ahojky drahoušku," řekla a také jí stiskla ruku. Natož, že tato dáma už byla poněkud postarší, měla velmi pevný stisk a než se Lily nadála, byla i ona jako předtím paní Evansová drcena v objetí.
,,A kde je Petunie?" zeptala se po chvíli a dívala se po celé předsíni.
,,Asi nahoře ve svém pokoji." odpověděla jí Lily.
,,Aha,"
,,Agnes, čaj je už hotový!" zavolala náhle paní Evansová z obývacího pokoje a všichni tři se tam okamžitě vydali.

Agnes se ztěžka posadila na pohovku a paní Evansová jí pohotově nalila čaj. Poté na chvíli odešla a za chvíli se vracela s celou krabicí různých sušenek k čaji a kávě.
Agnes trochu upila čaje a zářivě se na Lily, která stala naproti ní, usmála.
,,Notak děvče, pojď si taky sednout." vybídla jí a Lily se posadila přímo vedle postarší dámy.
,,A kdo vy vlastně jste?" vyklouzla jí najednou dlouho zadržovaná otázka z pusy. Agnes se jen pousmála a postavila hrníček i s podšálkem zpět na konferenční stolek.
,,Já jsem kamarádka tvé babičky," řekla a vzala si jednu oplatku ,,Když byla tvoje máma malá, tak jsem byla jejich sousedka, ale před patnácti lety jsem se odstěhovala do Tkalcovské ulice. Tvoje babička mě pořád navštěvuje a já ji a včera jsem si říkala, že bych zase ráda viděla tu moji Carol." zářivě se usmála na paní Evansovou a ta jí úsměv oplatila. ,,Už jsem tvou maminku neviděla... nó... vlastně od chvíle kdy jsi se narodila. Byla jsem se na tebe podívat a potom už jsem ani jednoho z vás neviděla. Tedy vlastně tebe jsem viděla a to docela nedávno," vzala si další sušenku a poté si uskrla čaje ,,hledala jsi přeci cestu, ke Snapeovým, věděla jsem, že ty mě určitě nepoznáš, ale já tě poznala ihned, vypadáš přesně jako tvoje babička, tedy až na ty oči, které máš nejspíš po tátovi." dokončila vyprávění Agnes a znovu si usrkla čaje.
,,Takže to vy jste byla ta paní v těch žlutých šatech, do které jsem omilem vrazila?"
Agnes jen přikývla a prohlížela si celý obývací pokoj. ,,Máš to tady moc pěkně zářízené," pochvalovala Agnes. ,,Ale kde je Petunie?" zeptala se najednou a podívala se na paní Evansovou. Ta jen pokrčila rameny a poté svému manželovi naznačila, aby se po ní šel podívat. Ten kývl, vstal a odešel do druhého patra.
,,A co škola?" ptala se Agnes dál a stále usrkávala čaj.
,,Jo dobrý," odpověděla Lily. Právě vtu chvíli dorazil zpět dolů pan Evans a a ním se naštvaně šourala Petunie.
,,Drahoušku!" zvolala Agnes, ztěžka vstala a šla obejmout i Petunii.
,,Jak pak se máš?" zeptala se, když přestala drtit Petunii.

Petunie se jen usmála potom něco řekla, což Lily vtom momentě nevnímala a pak se na Agnes usmála. Sedla si daleko od Lily a opřela si hlavu o rameno paní Evansové.
,,A jak se máš ty, Agnes?" zeptala se paní Evansová.
Agnes jim postupně vylíčila snad vše co si jen pamatovala, od toho co našla v novinách předminulý týden, až po měsíční zájezd do Francie, kterého se zůčasni minulý rok. Postupně jim povykládala o všech jejich vnoučatech, že si Lily za chvíli pamatovala všechna jejich jména, byli to: Sophie, Tom, Olivia, Marie, Alice, Denis a Carol. O nich za chvíli věděla víc, než o její nejlepší kamarádce: Claře a to pouze z vyprávění. Dozvěděla se, Sophie a Denis, společně s jejich rodiči se budou stěhovat do Irska a Tom, že pojede se školou v květnu na týdení zájezd do Německa. Za chvíli Lily věděla, že Carol má nejraději palačinky a že Marie a Alice dostaly letos pod stromeček malé štěně.
V domě vládla opravdu příjemná atmosféra, všichni se vesele bavili, ale najednou někdo zabouchal na dveře.

————————————————————————————
Kdo asi bude ten neznámý, který bouchá na dveře? A co bude ta osoba za dveřmi stojící potřebovat? To se dozvíte již brzy... možná (a kdyby ne, děkujte mé prokrastinující dušičce)