Lily Evans year 1.

Kapitola 15. Profesorka Jůlie Accipiterová

Lily probudila hlasitá rána. Rychle se vyhoupla do sedu a s ještě slepenýma očima a v polospánku se snažila zjistit co se stalo. Všude byla tma a zpoza rudých rolet do pokoje pronikalo jen několik paprsků zlatavého světla. Poslepu kolem sebe začala šmátrat, až nakonec nahmatala plechový budík. Protřela si oči a podívala se na tento pekelný stroječek. Ručičky ukazovaly něco málo po páté hodině ranní. Lily budík vrátila na jeho původní místo, protáhla se a šla se podívat, co se to stalo.

Nikde nikoho neviděla a když se ozvala další rána, Lily poplašeně nadskočila. Když se otočila a rána se ozvala ještě jednou, šlo to od okna. Lily se opatrně přiblížila a odhrnula rudou záclonu. Venku bylo nádherné brzké ráno, kdy slunce začalo vycházet zpoza hor a temné mraky začaly ustupovat. Lily se povala na okenní římsu a poté rychle otevřela okno.
Do pokoje vletěla sova pálená a za stálého pištění se usadila na posteli, kde se popuzeně rozhlížela Aurora a v ruce držela polštář, kterým se chystala dotyčného narušitele udusit.

,,Co se to tady děje?" Zamumlala rozespale Mary a vytáhla z pusy několik pramenů. ,,Proč tady tak pištíte?"
,,Promiňte, to Will." omluvila se rychle Lily, zavřela okno a zamířila k posteli, kde William pištěl.
,,Jáký Will, já tady nikoho nevidím?" zeptala se Mary a s tupým výrazem na tváři mžourala po pokoji.
,,Will je moje sova." uchechtla se Lily a pohladila naštvanou sovu po křídle. ,,Je totiž zvyklí, že se vždycky ráno vrací ke mě, ale jak věděl, že jsem zrovna tady, to netuším."
,,To je sice super, ale byl by tak laskavej a nechal nás ještě chvíli spát?" zeptala se Aurora. Odpovědí se jí stalo nepříjemné zavrčení, které vycházelo od postele, kde spala Rose.

Bílý kocour se protáhl na své majitelce a poté zlověstně zasyčel na sovu pálenou. William ještě jednou pořádně zapištel a pak odlétl na velkou skříň, kde se usadil a pozoroval tak dění v celém pokoji.
Lily si jen povzdechla, vzala Williamovu klec a postavila ji na menší skříňku, hned vedle té, na které seděl William.
,,Hlavně už nepišti!" napomenula ho šeptem a odebrala se do své postele. William mezitím přelétl do klece a chystal se ke spánku.

Na brzký budíček si pamatovali všichni, kromě Rose, která okolo šesté hodiny vstala plná energie a o žádném sovím narušiteli vůbec nevěděla.
,,No tak, přece nechcete hned první den přijít pozdě?" říkala Rose, když pochodovala po pokoji a zabavovala jednotlivé věci. ,,Dej mi tu peřinu, Lily."
,,Ne, nedám ti nic." zamumlala Lily a přikrývku si natáhla až ke rtům.
,,Tak polštář." prohlásila Rose a sebrala protestující rudovlásce polštář, který následně hodila na hromádku, která se skládala ze dvou přikrývek a jednoho polštáře.
Mary a Aurora absenci svých přikrývek vyřešily, tak, že se přikryly polštáři a spokojeně dřímaly dál.
,,Nedáváte mi na vybranou." pokrčila rameny Rose a popadla džbán s vodou. ,,Enyky, benyky... třeba ty."
Rose zamířila k Mary, která si momentálně nechávala zdát poslední vteřinky svého snu. Rose se jen škodolibě usmála a pak Mary polila ledovou vodou. Mary poplašeně zapištěla, odhodila polštář stranou a vyskočila z postele. Její noční košile i vlasy byly promočené a mezitím co ji Mary proklínala, vylila Rose vodu i na Lily a Auroru.
Všechny tři dívky se tak nenávistně odebraly do koupelny, kde se pokusily trochu vysušit.

Když vycházely, Rose spokojeně seděla už ve svém hábitu na posteli a drbala bílého kocoura za uchem.
,,Vypadáte přímo pohádkově." prohlásila, když si Mary v zrcadle prohlížela své dlouhé zachumlané vlasy.
Zbylé tři dívky se řádně upravily a poté všechny zamířily na jejich první snídani v Bradavicích.

V Nebelvírské společenské místnosti bylo ticho a klid, v krbu jen tiše praskal oheň. Rose odklopila obraz Buclaté dámy a všechny prolezly kruhovitým otvorem na chodbu. Lily si až teprve teď uvědomila, že je zde absolutně ztracená a že nebýt Rose, která má o Bradavicích nastudované snad vše co se dá, tak by zůstala ležet někde pod schodištěm a čekala na záchranu.
Když procházeli kolem obrazů, některé postavy v nich ještě podřimovaly a některé se přes ostatní obrazy plížily z návštěv vracely zpět. Netrvalo dlouho a stály před dvoukřídlými dveřmi do Velké síně. Rose okamžitě odtančila k místu, kde seděly při slavnostní hostině a na talíř si okamžitě nabrala vajíčka. Lily se posadila vedle Mary a Aurora, která se s nimi už normálně bavila, začala vyprávět o svých třech bratrech.
,,Takže vás je doma šest?" zeptala se s údivem Rose a ukousla si pořádný kus housky.
,,Sedm," odpověděla jí klidně Aurora ,,máma, táta, Dylan, Peter, Matt, já a malá Olivia."
,,Páni, to bych nezvládla, já mám doma jenom Lydii a i tak je to někdy k nevydržení. A to jí je osmnáct."
,,Tak to tě upřímně lituju. Jenom jeden sourozenec." odpověděla jí Aurora a pak se s Rose tak hlasitě rozesmály, že se na ně otočilo všech deset lidí a několik duchů, co ve Velké síni bylo.