Lily Evans year 1.

Nečekaná návštěva

Oba manželé Evansovi si vyměnili tázavé pohledy, nikoho přeci nezvali a tak pozdě by stejně nikdo už ani nechodil.
Pan Evans se postavil a vydal se podívat, kdo to je. Paní Evansová se za ním okamžitě vydala a v patách jí byly Lily a Petunie, které to zajímalo také.

Bouchání sílilo a pan Evans se podíval kukátkem ven. Zbytek jeho rodiny netrpělivě vyčkával. Pan Evans chvíli pozoroval venkovní dění a za chvíli se otočil.
,,Je tam nějaká žena, Carol." řekl a pak se znovu podíval do kukátka.
Zato paní Evansová na nic nečekala, trochu manžela odstrčila a otevřela vstupní dveře. Co kdyby ta žena potřebovala nějakou pomoc? Na prahu jejich domu stála drobná mladá žena, tedy spíše dívka, která se znovu chystala zaklepat, když si však všimla paní Evansové, stáhla ruku a vesele se na ni usmála.
,,Dobrý večer." pozdravila hřejivým hlasem a podala paní Evansové ruku, ta ji stiskla, ovšem stále nechápala co se děje. ,,Jmenuji se Jůlie Accipiterová, jsem tu na žádost minitsterstva kouzel, abych vám objasnila několik důležitých věcí a také předala pár informací." poté se znovu usmála a trochu si odsunula svoji modrobronzovou šálu, která jí sahala až po zem od úst.
,,Emm... a chcete jít dál?" zeptala se trochu nesměle paní Evansová.
,,Pokud mohu?" odpověděla jí stále hřejivým hlasem žena.
,,Ale jistě, jistě..." paní Evansová trochu odstoupila ode dveří a Lily se tak konečně naskytla možnost si onu osobu pořádně prohlédnout.
Kromě modrobronzové šály, měla na sobě poněkud starý a ošoupaný cestovní plášť, přes rameno měla černou brašnu, zářivě blonďáté vlasy měla zapletené do ležérního copu a celkově působila takovým podivným dojmem.

,,Čarodějnice!" vykřikla náhle Petunie a hnala se rychle do obývacího pokoje, paní Evansová se zamračila a pak se znovu otočila k nezváné návštěvě.
,,Moc se omlouvám za to neslušné chování..." ,,Ale to vůbec nevadí." zasmála se žena a svlékla si svůj plášť.
Poté se porozhlédla po předsíni a zastavila se u paní Evansové.
,,Máte to tu moc krásné." pochválila slečna Accipiterová a vesele se na všechny usmála.
,,Moc vám děkuji... a dáte si čaj něbo kafe?" zeptala se paní Evansová a podle hlasu bylo poznat, že je trochu nervózní.
,,Prosila bych jenom čaj, děkuji." odpověděla a pak se podívala na malou rudovlásku, která stála vedle svého otce a hleděla na ni, jako na svatý obrázek. ,,A ty budeš určitě Lily, viď?" Lily jen nesměle kývla a dál na nově příchozí osobu hleděla. ,,Moc ráda tě poznávám." natáhla k ní ruku a Lily nabízenou ruku stiskla.
,,Jestli chcete můžete se jít posadit." navrhl náhle pan Evans a zavedl ji do obýváku.

Slečna Accipiterová se posadila do jednoho volného křesla a poté z brašný vytáhla nažloutlý papír. Lily se posadila vedle Agnes, která vypadala úplně stejně zmateně jako celý zbytek domu. Paní Evansová po chvíli donesla rovnou celou konvici čaje a šálek.
,,Děkuji."
,,Chcete k tomu mléko, med, nebo cukr, klidně si můžete vzít sušenku, pokud budete chtít."
,,Jste moc hodná, ale ne, děkuji." znovu se usmála, z brašny vytáhla brk a kalamář a něco začala psát na první pergamen. Když dopsala dala pergamen do obálky a znovu vše uklidila do své brašny. Poté si za všudypřítomného pozorování trochu usrkla čaje a odkašlala si.

,,Takže, aby nedošlo k nějakým nepříjemnostem a neshodám, chci se vás prosím zeptat, zda se tady nacházejí pouze přilslušníci rodiny, ale vzhledem k tomu, že tu vidím pouze rodiče sestru a nejspíš babičku, tak není podle-" ,,Emm... já nejsem rodinná příslušnice, jsem pouze známá, ale snad to nebude vadit." přerušila slečnu, Agnes a posunula si svoji zářivě červenou kabelku blíže k sobě.
,,Ach tak, no, nechci vás nějak urazit, ale v zájmu bezpečnosti bych vás ráda požádala abyste se přesunula do jiné místnosti." trochu rozpačitě se na ni usmála a v ruce začala žmoulat svou šálu.
,,Ale jiště, já už jsem stejně byla na odchodu, Gregory, drahoušku, byl by jsi tak hodný a pomohl mi s kožichem.
Pan Evans, Agnes pomohl a následně ji vyprovodil a když se znovu vrátil do obývacího pokoje, něco si pro sebe mumlal.
,,Dobře, můžeme tedy pokračovat. Chci se vám všem ještě jednou představit. Jmenuji se Jůlie Accipiterová, jsem tu na žádost ministerstva kouzel, které mne sem poslalo, abych vám zdělila a vyjasnila několik důležitých informací." znovu si usrkla čaje a usmála se na Lily a Petunii, které nejspíš nevědomky seděly vedle sebe a mlčky ji pozorovaly. Lily hodně zajímalo, co jim přišla zdělit a byla na to hodně zvědavá.
,,Takže, za prvé se chci zeptat jestli jsi to Lily vše tak nějak pochopila? Vím je to pro tebe jistě šok, ale musím se tě na to zeptat."
Lily jen kývla a žena pokračovala dál.
,,Také se chci zeptat vás, jestli souhlasíte s tím, aby Lily po sedm let navštěvovala kouzelnickou školu v Bradavicích?"
,,Nó..." chopila se slova paní Evansová a trochu pomrkávala po své mladší dceři. ,,Měli jsme sice už pro Lily jednu školu vybranou, ale já s tím souhlasím. Co ty Gregu?" pan Evans vypadal, že nad tím velmi přemýšlí, ale poté jenom kývl.
,,Výborně," řekla šlečna, znovu z brašny vytáhla nějaký kus papíru a psací potřeby. ,,Tady se mi prosím jenom podepište. Je to váš souhlas s její školní docházkou."
Paní Evansová se podepsala jako první a vedle jejího úhledného krasopisu násleďně přibyl ještě škrabopis pana Evanse.
,,Děkuji. Dále bych vás chtěla požádat, abyste se zavázali k absolutní mlčenlivosti a nikomu nepověřenému neprozrazovali, kam vaše dcera chodí do školy, co je tam tématem výuky a také neprozrazovaly informace, které vám budou nyní a následující roky poskytovány..."

Slečna Accipiterová vylíčila celkový průběh přepravy do Bradavic a také zpátky, mnohokrát vysvětlovala cestu a také pokyny k dostání se například na nástupiště 9 a 3/4, na Příčnou ulici, ale také zpaměti odvykládala skoro celý školní řád a pan a paní Evansovi si div neupsali ruku.
Co Lily, ale přišlo divné, bylo to, že vynechala všechny zvyklosti v Bradavicích, které Lily měly čekat, tedy až na zkoušky NKÚ a OVCE, které zmínila hned několikrát. Měla k tomu nejspíš nějaký důvod, třeba o to Lily nechtěla připravit, i když je pravda, že ona ve většině věcí měla už docela jasno.

,,...ještě se chci ale zeptat," začal najednou pan Evans. ,,jak se máme na tu Příčnou ulici dostat, když já, ani Carol hůlky nemáme a ani Lily ji nemá?" slečna se jen usmála, složila všechny podepsané papíry a psací potřeby zpět do brašny.
,,Já bych vás tam samozřejmě poprvé doprovodila a vše vám ukázala a případně i poradila."
,,A to tam i já, jako mudla můžu?" zeptal se pan Evans nevěřícně a založil si ruce na prsou.
,,Ale ano, jistě," odpověděla mu klidně slečna ,,klidně tam s Lily můžete jít všichni tři."
,,No se mnou teda nepočítejte." ozvala se Petunie, hodila na všechny okolo ošklivý pohled a stejně jako její otec si založila ruce na prsou.
,,Petunie! Chovej se slušně!" napomenula ji její matka a poté se znovu otočila k blonďaté slečně. ,,Budeme moc rádi. Ale jenom, kdy bychom tam měli jít?"
,,Mohla bych se tu stavit začátkem prázdnin a nebo bych vám mohla navrhnout zítřejší odpoledne."
Pan Evans se zatvářil, že nad tím uvažuje a pak pomalu promluvil. ,,Carol, nebude ti vadit když tam s Lily půjdeš sama, já mám přeci zítra tu důležitou schůzi." paní Evansová si jen povzdechla a nad nepovedenou lží svého manžela jen kývla hlavou.
,,Dobře, takže zítra v jedenáct dopoledne budete mít čas?" zeptala se slečna a podívala se nejprve na paní Evansovou a poté na Lily.
,, Ano, to budeme mít čas." souhlasila paní Evansová.

Slečna si tedy stoupla, rozloučila se a za vyprovození všech kromě Petunie, zmizela do chladné noci.

,,To byl tedy zážitek." podotkla paní Evansová, když sklízela ze stolku v obývacím pokoji.
,,To tedy ano, opravdu silnej zážitek, myslím, že dnes v noci asi neusnu." souhlasil pan Evans, uhasil oheň v krbu a sedl si do svého oblíbeného křesla.
Lily stále seděla na sedačce a nemohla tomu co se stalo uvěřit. Sotva před týdnem dostala svůj vysněný dopis, ale až teprve dnes si to všechno pořádně uvědomila. Uvědomila si, že je čarodějka a že celých sedm let stráví někde, kde to už z pouhého vyprávění všechno znělo tak neuvěřitelně úžasně.

Hodiny nad krbovou římsou ukazovaly něco málo po desáté večer a Lily, která se už nemohla dočkat následujícího dne usoudila, že už je nejvyšší čas spát.
Oblečená do noční košile si zalezla do postele a po krátkém přemýšlení o jedné kouzelnické škole usnula.

——————————————————
Po dlouhé době se znovu hlásím do služby. Snad se vám kapitola líbila a už to začíná být alespoň trochu zaživný. Omlouvám se za všudypřítomné chyby, které i přes důkladné prodčtení nebyly objeveny.

Vaše Lily