Lily Evans year 1.

Kapitola 3. Chlapec s havraními vlasy

Uběhl bezmála rok od doby kdy Lily jen za pomoci své vůle rozevřela poupě květiny a kdy se jí poprvé zdál sen o černovlasém chlapci.

Byl znovu květen, ptáčci nadšeně prospěvovali, děcký smích se ozýval od každičkého hřiště a sluneční paprsky dopadaly na rudovlásčinu tvář která se právě vyhřívala na nedaleké louce.

Přemýšlela co všechno se za poslední rok událo, nejen že se její vztah s Petunií značně zhoršil k tomu všemu její nadpřirozené síly značně vzrůstala a sílily.

,, Lily máš jít okamžitě domů !" Ozvalo se z podkopce a chvíly na to se před rudovláskou objevila malá blondýnka s koňským obličejem.

,, Dělej ty zrůdo, máma nás volá!"

Označení zrůdo byla nová,  Petuinina oblíbená přezdívka pro Lily.
Podle jejího nározu by Lily měli minimálně převést do ústavu pro duševně choré, ale nejraději by byla kdyby tu zrůdu nechali potulnému cirkusu, který se v jejich vesnici objevuje jednou do roka.
Principál by Lily prý klidně do jejich obludária s potěšením přijal.

Lily se posadila a utrhla květinu která se stejně jako ona vyhřívala ve slunečních paprscích.

Poté natáhla dlaň k Petunii a květina se malinko vznesla.

Lily ji nechala ať pomalu dopluje k Petunii a vklouzne jí do jejích zlatavých kadeří.

Než se to však kytičce podařilo Petunie ji rychlým mávnutím ruky poslala zpátky k zemi.

,, Co to zas děláš ty zrůdo, copak ti máma neříkala ať tyhle pitomosti neděláš " Vykřikla na ni zlostně Petunie a obličej ji začal velmi rychle rudnout.

Asi před čtyřmi měsíci kdy dívky slavily své deváté narozeniny, Petunie donutila Lily za stálého vyhrožování, že jí roztrhá její šesti stránkovou esej s kterou se Lily pachtila nejméně pět hodin, ukázat rodičům tu její zvláštní schopnost.
S tichým povzdychem tedy vzala květinu kterou dostala k narozeninám od strýce.
Modlila se ať to tentokrát nevyjde a kytička se nevznese.
K její smůle se ale opak stal pravdou a kytička se mírně vznášela nad jejími dlaněmi.

Paní Evansová vyděšeně vypískla a pan Evans asi třik-krát zkontroloval zda ona levitující kytička není jen pouhý trik s provázkem.
Ovšem kytička se vznášela bez opory.
Lily sklesl pohled k podlaze, koutky jí vysely dolů a vyčkávala co se bude dít dál.

Pan Evans poslal obě dívky nahoru do pokoje se slovi ,, Musíme s maminkou něco probrat "
Dívky vyšly nahoru po schodech, přičemž Lily měla strašně zlý pocit a Petunie se jen vítězoslavně tlemila.
Přibouchly dveře od pokoje a obě přilepily ucho na dveře v naději , že uslyší alespoň jednu smysluplnou větu.

Ovšem přes tlusté dubové dveře nebylo slyšet ani hlásku a Petunie to po chvilce usilovného odposlouchávání nevydržela a otevřela dveře.
Na špičkách se přikradla ke schodišti a odposlouchávala od tama.

Lily se k ní po chvilce váhání také přidala.

,, Myslíš si... myslíš si, že bychom ji měli dát do nějakého ústavu" ozvalo se z obývacího pokoje , podle toho jak byl hlas dotyčného hluboký dívky usoudily, že to bude jejich táta. Lily si  ještě po zaznění věty všimla jemného šdobilého úsměvu Petunie a malých jiskřiček v jejích očí.

,, Jak tě tohle mohlo vůbec napadnout!? Já svoji holčičku nikam dávat nebudu, to si pamatuj!" Vykřikla vyplašeně paní Evansová

,,Ale co sní budeme teda podle tebe dělat, co když značně čarovat uprostřed vyučování "