Lily Evans year 1.

Kapitola 11. Tři dívky

Dlouhou ztemělou uličkou se pod rouškou noci vláčely tři postavy zahalené v kápí. Ulička byla prázdná a poslední světla z domů už dávno zhasla. Jediné světlo, která tak nyní uličku ozařovalo byla vzdálená pouliční lampa, která stála před úzkým domkem, který se ztrácel v těch ostatních.
Všechny tři postavy zamířily jako můry k domu lehce ozářeném matným, žlutým světlem a ulice, kterou procházeli se stále zužuvala.

Najednou se ozval nepříjemný rachot od nedalekých plechových popelnic. Dvě ze tří postav vytáhly své hůlku a přiblížili se k popelnicím. Náhle z poza nich vyběhla černá kočka a tiše na postavy v kápí zasyčela.
,,Je to jen kočka." ozval se hluboký mužský hlas z pod jednoho kápí a i jeho společník sklonil svoji hůlku.
,,Zabít!" rozkázal ženský hlas, který pocházel od třetí postavy, která pozorovala své dva ochránce.
Úzkou temnou uličku ozářil zelený záblesk světla a poté stejně rychle jako se objevil, zmizel.

Tři postavy pokračovaly ve své cestě k domu, podél špinavé cihlové zdi. Když se přiblížili až ke vstupním dveřím na kterých se mírně pohupoval kříž, žena v kápí pokynula jednomu z mužů a ten začal zuřivě bouchat na dverě.
V předsíni se rozsvítilo, žena muže zastavila druhým kývnutím a pozvednutím ruky, přestal a postavil se zpět za ni.
Bylo slyšet klapnout zámek a dveře jim otevřela drobná stařena se sědivými, rozcuchanými vlasy, která se opírala o sukovitou hůl.
,, Kdo jste?" zeptala se jich zmateně stařena a vyděšeně se dívala po mužích. Žena, která stála před nimy si najednou shodila kápí z hlavy a hnědé vlnité vlasy jí spadly na ramena.
,,Copak mne nepoznáváte?"
Stařeně se zablýsklo v očích a poté všechny tři pustila dovnitř. Rychle za nimi zavřela a poté je dovedla až do obývacího pokoje. Jeden z mužů zatáhl závěsy a ten druhý obsadil vchod do místnosti.
Žena se elegantně posadila do starožitného křesla a drobná stařena vedle ní na kožený gauč. Žena si odhrnula pramen vlasů ze svých tmavě zelených očí a poté luskla prsty. Muž, který stál u oken rychle zamířil k ženě a do její nastavené ruky jí podal větší váček.

,,Slyšela jsem, že máte jeden velmi vzácný předmět, co takhle udělat obchod?"

Rudovlasá dívka náhle otevřela oči a podívala se po svém pokoji. Byl temný a tichý, podobně jako ulička v jejím snu. Světla pouličních lamp vrhala do pokoje různé strašlivé stíny a soví klec byla prázdná. Lily si promnula oči, ale hned co je zavřela, viděla podivného stříbrného hada, který nemohl být delší než obyčejný náramek.
Lily se tyto podivné sny nezdály už nějakou dobu, ale vždy končily strašlivě, tento ale ne. Byl jiný a tak skutečný.
Rudovláska zatřepala hlavou a znovu zavřela oči, nyní už však nic neviděla a tak si znovu lehla a pokusila se usnout.

Budík nad její hlavou tiše tikal a z venku se čas od času ozvalo tiché soví zahoukání.
Lily se převrátila na záda, dekou se přikryla až ke krku a očima pozorovala stín větví.
Pokud už odbila půl noc, znamenalo to, že právě dnes už má jet do Bradavic. Dnes se má rozloučit s rodinou, nasednout do vlaku a společně se Severusem se těšit na to, až je moudrý klobouk zařadí do jedné z kolejí.

Venku se zvedal vítr a měsíc, který byl ještě před chvílí schovaný za temnými mraky, teď ozářil dva velké kufry s cedulkou na které bylo velkými písmeny napsáno L.E. Williamova klec byla vyčištěná a připravená na cestu. Všechny čarodějné pomůcky a učebnice byly neskládány ve velkém kufru, včetně nedávno ztracených Lektvarů. Lily je nakonec opravdu objevila u Petunie v pokoji a ani by se nedivila, kdyby tam hledala nějaké slabší jedy. Severus se k tomu ovšem vyjádřil svým obvyklým způsobem (,,Co by jsi od takové mudly čekala?") Lily ale i tak stále nezapomínala na svůj slib.

Venku se začínalo rozednívat. První paprsky slunce ozářily koruny stromů a hejna ptactva začala prozpěvovat. O chvíli později do pokoje přilétl i William. Pár krát ještě obletěl celý pokoj, než si konečně vlezl do klece. Svým poletováním, ale probudil Hryzálka, který začal hlasitě přežvykovat slunečnicová semínka.
Bylo zbytečné už usínat, když to prostě nešlo. Lily se pořádně protáhla a pak šla odrhrnout záclonu. Celý pokoj okamžitě zaplavilo zlatavé světlo a William naštvaně zapištel.