Lily Evans year 1.

Kapitola 4. Den jako stvořený na to, aby se něco pokazilo

,, Seve, jsi tu?" Zakřičela doslova Lily, přičemž měla v plánu jen trochu hlasitěji šeptat a pročesávala všechny možné keříky na dětském hřišti v naději, že se mezi nimi ukrývá Severus.

,, Jsem tady." Ozvalo se z druhého konce hřiště a zpoza keře vystoupil malý, bledý chlapec.

Tentokrát na sobě měl Severus velmi krátké, potrhané látkové kalhoty, a přes sebe měl přehozený velký černý záplatovaný plášť, který by v klidu zakryl i dospělého muže.
Tu a tam se v nezaplátovaných trhlinách pláště objevila také modrá košile, která ve větších trhlinách a při bližším pohledu až moc dobrě připomínala dámskou blůzu.

Byly zrovna letní prázdniny a Lily se, se Severusem scházela vždy na hřišti, nebo pod starým košatým stromem na konci louky.
Od jejich prvního setkání kdy Severus Lily poprosil v dopise jestli by nemohla další den zajít na louku uběhl už necelý měsíc. Severus vždy Lily vyprávěl o  škole plné čar a kouzel a s  podivuhodným jménem: Bradavice.
Vyprávěl jí také o Příčné ulici, o tom, že se tam dostane přes Děravý kotel, což je Londýnská kouzelnická krčma.O krámku Ollivandera, který prodává hůlky všech tvarů a velikostí a, že tam si také oba dva jednou vyberou své vlastní hůlky.
Ale asi nejkrásněji Severus mluvil o Bradavicích, vyprávěl jí o jejím založení, o všech čtyřech kolejích: Zmijozelu, Nebelvíru, Mrzimoru a Havraspáru. Také se jí svěřil, že by se nejraději dostal do Zmijozelu do kterého chodila jeho matka a který také založil onen slavný Salazar Zmijozel.
Lily ho vždy s nadšením poslouchala, a s každým příběhem ze světa čar a kouzel, se stále více těšila na den kdy otevře nažloutlou obálku a v ní najde dopis, který změní její dosavadní život. Dopis ve kterém najde nový začátek.

,, Seve, už jsem se o tebe bála, myslela jsem si, že se ti něco stalo když jsem tě nikde nemohla najít." Vypískla nadšeně a zároveň trochu vyčítavě rudovláska a pevně Severuse objala.( Ovšem, že to nadšení převládalo.)

Ten najednou úcítil jak se celý červená, což bylo v kombinaci s jeho jinak velmi bledou pletí docela pozoruhodné.

Lily se od něho odtáhla a poté mu věnovala jeden ze svých nejlepších úsměvů který vždy věnovala jenom jemu. To ale neměla dělat protože Severus zčervenal ještě víc a tentokrát to bylo už velmi komické.

,, Seve, je ti dobře?" Zeptala se ho s obavami Lily a pořád se dívala a rudnoucího chlapce.

,, J-jo je mi dobře." Vykoktal ze sebe Severus a snažil se to červenání zastavit.

,, Mě se ale nezdá, že by ti bylo zrovna dobře, vždyť si celý úplně rudý." Řekla trochu nevěřícně Lily a položila svou dlaň Sevrusovi na čelo, aby se ujistila jestli nemá třeba teplotu a nepotřebuje to vyležet.

K jejímu překvapení bylo jeho čelo chladné a téměř bez náznaku zvýšení teploty.

,, A-a co budeme dneska dělat?" Řekl najednou už skoro bledý Severus a podíval se na zřejmě přemýšlející Lily.

Ta jen zatřepala hlavou, aby zahnala veškeré myšlenky a poté dodala ,, No, mohl by jsi mi prosím zase povyprávět o těch mozkomorech ?"

,, Jo jasně." Odpověděl nadšeně Severus, protože mozkomorové byly téma na celý den a tak alespoň Lily nebude přemýšlet nad tím proč se jindy nečervenající se Severus najednou červenal. A to tak moc, že jeho tvář měla stejnou barvu jako Lilyininy vlasy.

Došly pomalu až ke starému stromu a tam se usadily do trávy.

,, Takže." Začal Severus a nasadil ten všem známý výraz, který má snad každý učitel když vysvětluje nějakou ,,zajímavou" látku. ,, Takže mozkomorové, jak už jsem ti říkal tak mozkomorové pobývají v Azkabanu, což je vězení. Tam mají za úkol jako stráž hlídat všechny vězně. Jenže ono to není jen tak , že by jsi v tom vězení seděla a odpykávala si ty roky. Mozkomorové se totiž živí vzpomínkami, šťastným vzpomínkami a pocity, a ty vysávají od všech vězňů..." Takhle pokračoval ještě hodnou chvíly a poté když popisoval za co a jak se do Azkabanu můžou dostat, Lily jen zděšeně vypískla.