Lily Evans year 1.

Kapitola 16. Pottere!

Jak Lily předpovídala, Rose za celou noc nezavřela oči ani pusu. Neustále mluvila o Vronského fintě a o Jůlii Accipiterové, která ji tak skvěle zvládla. A vlastně nebyla sama. Tento kousek Jůlie Accipiterové se rozkřikl po celé škole, stejně rychle, jako se valí divoká řeka a každý koho Lily ještě během dne potkala, se bavil jenom o tom. Dokonce i v knihovně to šumělo vypečenými historkami o Jůlii Accipiterové, že se tam nedalo učit a madam Pinceová ani nestačila žáky vykazovat ven z knihovny, za nepřiměřené hovoření.

,,Pořád si myslím, že nepatřím do Nebelvíru." špitla tiše Mary a šťouchla lžící do ovesné kaše, kterou měla na snídani. Byla stále mrzutá z toho, jak nezvládla své koště a ztrapnila se tak před všemi přítomnými.
,,Co to prosímtě u všech potlouků zase meleš za nesmysly?" zeptala se jí netrpělivě Rose, která měla z celonočního ponocování tmavé kruhy pod očima a připomínala tak medvídka mývala s kudrnatou blonďatou parukou a pořádnou kocovinou.
,,Pravý Nebelvír je statečný a nebojácný. Já se bojím koštěte!" zamumlala Mary do desky stolu, na kterém měla položenou hlavu a jeden cop měla potopený v ovesné kaši.
,,Dovol mi se zasmát." šťouchla do ní Aurora vidličkou. ,,Pravý Nebelvír má být odvážný tak, že se dokáže postavit za správnou věc. Neznamená to, že se nesmíš ničeho bát. Já se třeba bojím tmy a jsem tady s váma." vidličku zabodla do uzenky a začala jí mudrlansky máchat kolem sebe a u toho vykládat nějaká moudra.
Mary zvedla svoji už tak dost otlučenou hlavu. Mučednicky se podívala na Auroru a pak s ní zase třískla do desky stolu.
,, To je něco jinýho." zamumlala a nahmatala topinku.
,,Ale třesky plesky!" ozvala se Rose, která se šklebila nad hořkou chutí kávy, která jí ale vůbec nechutnala. ,,Je to to stejný. A ty nemáš strach z košťat, ale z výšek, což se dá podle mě překonat. A navíc, já se třeba bojím brouků a taky toho, že Harpyje nepostoupí." pronesla energeticky, i když vůbec nespala. Lily měla důvodné podezření, že má někde zásoby sladkého a nebo její tělo až moc dramaticky reaguje na kofein.
,,A jak to mám podle tebe překonat?" Mary zněla jako vězeň, který už se smířil s tím, že bude popraven a s hlavou stále položenou na desce stolu lámala topinku na malé kousíčky.
,,Profesorka ti přece nabídla, že ti tu promeškanou hodinu nahradí, ne?" zeptala se Aurora a znovu musela Mary dloubnout, aby se probrala.
,,To sice ano," odpověděla hnědovláska, držela si obličej v dálnich a mnula si oči. ,,Ale co když skončím někde v Prasinkách?" Prasinky, jak Lily věděla, byly kouzelnická vesnička necelou míli od Bradavic. Mary si položila ruce do klína a sledovala drobky, které zbyly po topince. ,,A nebo budu lítat někde nad Bradavicema až dokud mě nesrazí nějaký hejno hus."
,,Ale prosímtě," objala ji Lily kolem ramen. ,,ty si myslíš, že by profesorka jen tak stála na zemi s koštětem na rameni, čekala a vsázela na to, kolik kostí si nakonec zlomíš?"
Mary jen pokrčila rameny.
,,Nenechala," pokračovala za Lily Rose, která si s velkým úšklebkem naposledy lokla hořké kávy. ,,Mě chytila, když jsem si naběhla na pořádný otřes mozku. Proč by neměla zachránit i tebe?"
Mary na to chtěla něco odpovědět, ale byla přerušena nadšeným vřískotem. Lily, Mary, Rose a Aurora se téměř jako napovel otočily směrem ke zdroji toho řevu.
,,Dámy a pánové!" řval Black do srolovaného pergamenu a u toho si stoupal na stůl. Jen o kousek minul džbán se šťávou. ,,Dámy a pánové! Přistupte blíže! Jen přistupte a uzřete tento zázrak!" Black ukázal na Pottera, kterým všem kolem kýval na pozdrav. Lily nepřišlo, že by to byl nějaký zázrak, spíš zmoklá slepice s brýlemi, která se právě otřepala a peří jí trčí do všech světových stran.
,,Budete svědky dosud nevídané podívané!" řval Black dál a kolem nebelvírského stolu se začali shromažďovat studenti ze všech kolejí. ,,Jen přistupte blíž!"
,,Co se tam takhle jít podívat?" navrhla Rose, které na tváři hrál ďábelský úšklebek. ,,Mary by to mohlo rozesmát." dodala poté co se na ni s pozvednutým obočím Lily a Aurora podívaly.
,,Dobrej nápad!" prohlásila Aurora a začala Mary tahat za paži. ,,Tak pojď ty náš mučedníku košťatovej."
Mary se ani nehla, takže ji Lily vzala za tu druhou a společně s Aurorou ji vytáhla. Kolem nebelvírského stolu se mezitím naměstnalo ještě víc studentů. Lily, Mary, Rose a Aurora si stouply za Pottera, takže všechno perfektně viděly. Potter, spokojen, že má takové obecenstvo si prohrábl své už tak dost rozcuchané vlasy, narovnal si brýle a položil na stůl prázdný kožený měšec. Lily se nahnula kousek dopředu, aby viděla co Potter drží v druhé ruce. Překvapivě v ní držel svou hůlku s trochu nerovnoměrně vybroušeného dřeva. Lily si pomyslela jestli nepůjde o nějaký jednoduchý mudlovský kouzelnický trik, ale králíka by do měšce asi nenarval.
James Potter si odkašlal a začal nad měšcem mávat hůlkou, přičemž odříkával:

Galeony, srpce, svrčky,
na počtu mi nesejde.
Hlavní je, že budu boháč,
ať mám zlata, stříbra, bronzu,
Velkou kupu hned!

Všichni byli ticho, ani nedutali, ale nic se nestalo. Potter to zkusil ještě jednou, ale kožený měšec se ani nepohnul.
,,Do třetiče vsěho dobrého, ne?" zasmál se nervózně James Potter a znovu začal máchat hůlkou. Dělal ve vzduchu nejrůznější vlnky, ale stále se nic nedělo. ,,No tak!" křik Potter, až sebou Lily cukla. Potter celý rudý v obličeji pořádně praštil svou hůlkou o hranu stolu.
,,Merline." zasmála se Mary a zakroutila hlavou. ,,Každý přece ví, že peníze si jen tak vyčarovat ze vzduchu nedokáže nikdo." zašeptala tak, aby to Potter neslyšel.
,,Jemu se tohle ale vyhlo obloukem." odpověděla jí Rose, která ze všech sil zadržovala smích.
,,A pěkně velkým." dokončila to Aurora a dívky se začaly potichu hyhňat. Lily si v pauzách na nádech všimla, že i Black, který stál za Potterem se dusí smíchy a už teď připomínal rajče s černými vlasy.
,,No-tak!" řinčel Potter, když se mu to už po sedmé za sebou nepovedlo a začal svou hůlkou třískat do stolu. ,,Ať-mám-zlata-stříbra-bronzu-!"
Lily přišlo, že už je to moc. Postavila se na špičky, aby alespoň trochu viděla přes hlavy žáků ze třetího ročníku z Havraspáru.
U učitelského stolu seděli pouze dva profesoři. Nějaký postarší muž s mohutným mrožím knírem a se začínající lysinou na temeni hlavy. Četl si noviny s pohyblivými fotografiemi, které se Lily velmi líbily. Profesor ale nevypadal, že by ho dění ve Velké síni nějak zvlášť zajímalo. Druhým profesorem byl pan Dunkel, který do sebe ládoval snídani a pozoroval hlouček studentů a dění v něm, jakoby to byla nějaká telenovela s velmi zajímavým zvratem. Co Lily tak stačila vypozorovat od své tetičky, která byla telenovelami doslova posedlá, tak největší zvrat bývá, když nějaký Chorche požádá svou vyvolenou o ruku a následně zjistí, že je to jeho bratranec ze třetího kolena a že jeho tetička Maria, je jeho strýček, který se před lety ztratit. Potter jí ale jako Chorcheo strýček nepřipadal.

James Potter zkusil své zaklínadlo desetkrát, dvanáct krát, čtrnáctkrát, ale stále se nic nedělo. Hlouček studentů pomalu řídnul a ten zbytek tvořili pouze studenti, kteří zadržovali smích a také jedna dívka, která vyčnívala svými blonďatými loknami, které ale na některých místech ztrácely svůj tvar dokonalého válce. Nehty měla natřené křiklavou růžovou a horlivě si něco zapisovala do svého zápisníčku, přičemž se usmívala jako šílenec.
,,Ty blbá hůlko!" vřísknul ten rozcuchanec a začal svou hůlku propalovat pohledem. Několikrát jí mile domlouval, pak jí začal vyhrožovat, prosit ji, ale nakonec s ní začal znovu třískat o stůl, jako smyslů zbavený.
,,Tohle nedopadne dobře." špitla Lily ke svým kamarádkám.
,,Mám takový divný pocit, že to-" Potter ještě jednou hůlkou pořádně bouchl hůlkou do stolu. Přesně v tu chvíli se odehrálo několik věcí. Z hůlky vylétla červená jiskřička a vzápětí se celou Velkou síní ozvala ohlušující rána, jako výstřel z děla. Všichni zalapali po dechu a po celé síni se rozhostilo napjaté ticho.
Lily se náhle rozkašlala, protože kouř, který se linolová místa, kde ještě před chvíli seděl Potter byl nepříjemný.
Kouř se pomalu rozestoupil a všude se začal rozléhat další ohlušující zvuk. Tentokrát smích.
,,U Merlina, to bylo opravdu to nejlepší, co jsem kdy viděla!" chechtala se Rose a otírala si neviditelnou slzu.
Místo Pottera tam seděl s vystrašeným obličejem ještě rozcuchanější Potter. Vlasy mu stály hrůzou a tvář měl ukázáno jako kominík. Jediná věc, která zůstala čistá, byla jeho hůlka, kterou pevně svíral v ruce.
Black, který se až doteď držel a pravděpodobně mu praskla tři žebra se nezastavitelně rozesmál na celé kolo a pořádně bouchl zkoprnělého Pottera do zad.

Lily, Mary, Rose a Aurora se odebraly zpět na svá místa. Mary už se opět usmíva a Lily, Rose a Aurora, které šly za ní si nenápadně plácly.

————————————-
Trochu hodně kratší, ale musím se zase nějak dostat do svého ,,spisovatelského" já. ❤️❤️
Lili... muck