Lily Evans year 1.

Onen osudný den

Bylo asi půl jedné ráno když se maličká rudovláska trhnutím probudila z noční můry.

Vyplašená koukala kolem sebe zda za ní nikdo nestojí.

Naštěstí tu nikdo nebyl, rudovláska akorát slyšela poklidné oddychování Petunie, která se oddávala jistě překrásnému snu.

Lily se schoulila do klubíčka a snažila se znovu usnout, ale pokaždé když jenom přivřela oči se znovu propadla do oné noční můry, když svá kukadla zavírala po šesté ocitla se dočista v jiném snu.

Byla na hřišti a houpala se na jedné z houpaček, byla tam s ní i její starší sestra Petunie, která se houpala vedle ní. Na onom hřišti kromě jí a Petunie nebylo jediné živé duše.
Najednou, se tam ale rudovláska ocitla docela sama. Nikde nikdo jen ona a prázdné hřiště.
Podívá se na rozlehlou louku a na jejím konci se tyčil obrovský, starý strom.
Jeho větve sahaly až k zemi a byly celé poseté zelenými listy. Jeho kmen byl celý rozerván jako by to byla brána do jiného světa.
Lily slezla z jedné z houpaček a trochu nejistým krokem se blížila ke košatému stromu.
Blížila se k němu pořád blíž a blíž, ale najednou se zastavila a s polekaným pohledem hleděla na obrovský strom.
Z jeho rozervaného kmene se náhle vynořil pobledlý chlapec.
Měl havraní vlasy, tmavé oči a výrazný hranatý nos.
Chlapec byl velmi pohublý a na sobě měl nátáhlý obnošený plášť, pod ním měl šedé potrhané triko a jeho modré kalhoty nevypadaly o moc lépe.
Lily na něj hleděla jako na zjevení, on však neváhal a přiblížil se k ní.
Rudovláska začala rychle couvat, ale zakopla nejspíš o nějaký kámen a spadla na zem.
Bledý hoch k ní pohotově přiběhl a podal jí ruku, Lily opatrně natáhla tu svou aby se té hlapcovi mohla chytit.
Ten ji laskavě uchopil a jen co tak udělal Lily ucítila lehounké brnění konečků svých prstů.
Ono brnění se stupňovalo a pronikalo dál směrem k srdci.
Brnění po chvíli ustoupilo a rudovláska se postavila a otřepala ze svých šatů prach ze země.
Poté co ze šatů smetla rukou poslední smítko, upřela svůj zrak na chlapce s havraními vlasy.
Ten od ní o krok ustoupil a náhle se rozplynul, Lily se polekaně ohlížela zda chlapce ještě někde neuvidí .
Místo toho se krajina kolem ni začala rozplývat a měnila se na starostlivý pohled Petunie.

Lily jen párkrát zamrkala a poté si promnula oči, posadila se a dívala se na starostlivě vyhlížející Petunii.

,,Lily v pořádku?"zeptala se Petunie

,, Ano všechno je v pořádku , copak se něco stalo ?" Odpověděla jí trochu rozpačitě Lily.

,, No víš " Začala Petunie ,, Když jsi spala tak jsi mluvila a...a pořád si se ptala na to stejné a potom ke konci jsi začala doslova křičet, kde jsi? Vrať se, vrať se to jsi křičela asi dvě minuty, pak už jsem to nevydržela a trochu jsem s tebou zatřásla ať se probereš.

Lily se na ni jen s údivem dívala a potom trochu zamyšleně si promítala onen sen.

Po chvilce vzpomínání, kdy se jí vypavil bledý chlapec s havraními vlasy,
Upřela svůj zrak na svoje dlaně, které jí zase začaly jemně brnět.

Jenom trochu zatřepala hlavou ze strany na stranu aby zahnala všechny myšlenky a poté se jen Petunie zeptala ,, A Petunie kolik je vlastně hodin? "

Petunie upřela svůj zrak na onen budící stroj, který už nejméně pětkrát schytal nemilostnou ránu a spadl na zem a poté jen prohlásila ,, Třičtvrtě na sedm "

Lily na to jen kývla jakože chápe a překulila na druhý bok, přichystaná zase usnout.

Petunie vyšplhala po žebříku na horní postel a pohodlně se uvelebila, už se jí však spát nechtělo a tak jenom přemýšlela na koho tak Lily mohla ze spaní volat ať se vrátí.