Lily Evans year 1.

Kapitola 5. Tkalcovská ulice

Na prosluněné ulici to už vypadalo jako každou neděli, venku pobíhaly děti a hrály si a pilné hospodyně šly na obvyklý nedělní nákup, při kterém se zapovídávaly se svími přítelkyněmi. Lily se probudila do nádherného dne, černé ručičky od budíku ukazovaly půl desáté ráno a Lily se ještě zabalená do své přikrývky spokojeně rozvalovala ve své posteli.

Když usoudila, že rozvalování věnovala dostatek času, postavila se na nohy a protáhla se.

Poté následovala krátká cesta do koupelny, kde si rozčesala svoje ryšavé hnízdo a vyčistila si zuby. Ještě v noční košili zamířila dolů na snídani a na včerejší události si už naštěstí moc nevzpomínala.

Když dorazila do kuchyně bylo v ní neovyklé ticho a prázdno jen na jídelním stole byl přichystaný talířek s topinkou namazanou marmeládou a vedle něj postával vychládající hrnek s čajem. Lily pomalu došla ke stolu a pohodlně se usadila když v tom zpozorovala kus papírku na kterém bylo skoro nečitelně napsáno: ( Pro lepší čtení byl tento text přeložen do čitelné podoby.)

Lily, 
já, tatínek a Petunie jsme zajeli k doktorovi, Petunie si hodně stěžovala na to, že jí bolí rameno a navíc ho měla nehezky napuchlé. Nemusíš se ničeho bát, snídani máš na stole, hezky se napapej. My přijedeme za pár hodin, kdyby jsi měla hlad v lednici je polévka.

Lily si jen povzdechla, položila vzkaz zpátky na stůl a pustila se do své topinky.

Když byla dostatečně nasycena, vypila ještě hrnek s čajem a poté už jen nádobí odnesla ke kuchyňskému dřezu.

Vyběhla schody nahoru do pokoje kde měla přichystané své nejoblíbenější šaty, oblékla se a skoro bosá vyběhla z domu. Věděla, že má určitě spoždění a Severus už na ni musí hodnou chvíli čekat.

Když doběhla na dětské hřiště nikde Severuse neviděla, a i po zdlouhavém hledání, kdy pročesala všechny keříky ho nikde nenašla. S lehkými obavami vyšlapala mírný kopec a zamířila ke starému stromu, doufajíc, že tam Severuse určitě najde.
Mílila se, celý strom i okolí kolem něj bylo mrtvolně prázdné a jediný zdroj života představovala pětice malinkých ptáčků jenž vesele prozpěvovala na jedné z větví.

Lily si sedla pod košatý strom a opřela si hlavu o jeho kmen, byla pevně rozhodnutá, že tady na Sevruse počká.

Ubíhala minuta za minutou a za ní následovaly další minuty, když Lily pod stromem seděla dobrých čtyřicet minut, vstala a vydala se Sevruse najít.

Vzpoměla si jak jí zrovna nelichotivě Petunie vyprávěla kde ten šílenec bydlí- v Tkalcovské ulici.

Sešla strmý kopec a hlavou jí běhaly různé myšlenky, Co když se mu něco stalo? Co když ho napadlo nějaké zvíře, třeba nějaký pes se vzteklinou a ošklivě ho pokousal? Tyhle prapodivné a mírně katastrofické až paranoidní myšlenky Lily natolik pohltily, že si ani nevšimla, že krajina kterou tvořilo pole a louka se na jednou změnila na úhledné lajny malých rodinných domečků.

Lily procházela pro ni neznámými uličkami , až se dostala před jednu hospodu na jejíž venkovní zdi byl připevněn nápis: TKALCOVSKÁ ULICE.
Lily v duchu zajásala, protože kdyby najednou začala jásat a křičet na celé kolo, že něco našla mohli by si o ní myslet, že je nějak psychicky narušená a zbytečnou radost Petunii dělat nemusí.

I když na této ulici by bylo jen těžké někoho potkat. Na rozdíl od ulice kde bydlela Lily, připomínala tato část vesnice spíše hrobku.
Lily pokračovala dál ve své záchranářské akci, přičemž si prohlížela  příjmení na jednotlivých zvoncích.
,,Williamsovi, Hallovi, Barkerovi, Asherovi,.. " přeříkávala potichu Lily, avšak nikde nemohla najít zvonek na kterém by stálo Snapeovi.
Lily proto pokračovala po zdánlivě nekonečné ulici a pečlivě si předčítala každé krasopisem vypsané příjmení. Když se blížila k místnímu květinářství omilem vrazila do jedné straré dámy která šla proti ní. Stařenka se trochu zapotácela, ale hned na to našla zase rovnováhu, i Lily trochu zabráborala a poté upřela svůj zrak na postarší ženu. Měla krátké kudrnaté šedivé vlasy a na sobě zářivě žluté šaty, v ruce třímala květiny a na hlavě jí seděl malý společenský klobouček a mile se na Lily usmívala.