Lily Evans year 1.

Kapitola 14. Nebelvírská věž

,,Vítejte v Bradavicích!" prohlásil ředitel a v celé síni by mohl být slyšet spadnout špendlík. ,,Jako každý rok, tak i tento, chci přivítat tváře nové, ale i ty staré ve škole čar a kouzel. A jako každý rok vám musím připomenout některá pravidla naší školy. Do Zapovězeného lesa je vstup studentům přísně zakázán a za porušení tohoto zákazu vám může hrozit trest. Školník, pan Filch, chce také podotknout, že všechny čarodějné pomůcky, které do školy nepatří bude zabavovat a že studentům není povoleno kouzlit na chodbách.To by bylo zhruba vše, vím že na řeči jednoho starce není s prázdným žaludkem nikdo nějak moc zvědavý a proto chci říct už jen jediné, ať se vám v tomto školním roce daří ještě více než v těch předešlých a poté: Vrták! Brekot! Veteš! Cuk!"
Děkuji vám!"
S tímto se Brumbál posadil a celou Velkou síní se rozlehl ohlušující potlesk a pískot. Lily se s tázavým výrazem otočila na Rose, která seděla vedle ní, ale ta už se začala cpát hranolkami. Lily si také trochu nabrala a začala jíst. Její maminka byla sice mistrovská kuchařka, ale na tohle prostě neměla. Mezitím se u nebelvírského stolu rozpoutaly vášnivé debaty na různá téma.
,,Vidíte, já věděl, že se dostanu do Nebelvíru!" prohlašoval nadšeně James Potter, který kolem sebe máchal pečeným kuřetem a naparoval se jako postížený páv. Tedy tak to alespoň Lily přišlo.
Čím déle tu seděla, tím víc se jí její nová kolej zamlouvala čím dál víc. Ale i tak si nemohla přestat všímat toho chlapce na konci nebelvírského stolu.
,,Ty Mary, nevíš co je s tím klukem." zeptala se Lily šeptem a téměř nepatrně kývla směrem k zasmušilému chlapci, který na sobě měl nespočet škrábanců a vlasy měl tak, aby mu zakrývaly oči. Mary, která seděla naproti Lily a Rose se na kluka podívala, chvíli si ho prohlížela a poté stejným šeptem odpověděla.
,,Možná, že se měl podle své rodiny dostat do nějaké jiné koleje. Stává se to docela často a člověk, pokud nemá trochu chápavější rodinu, tak hodně trpí. Stalo se to jedné sestřiné kamarádce, celá rodina po desetiletí studovala v Nebelvíru a když se ona dostala do Zmijozelu byli trochu zklamaní, ale nakonec to vzali dobře a nic se nezměnilo, ale jsou i výjimky."
,,V tom případě se stěhuju." prohlásil náhle Sirius Black a vesele se šklebil od ucha k uchu. Lily se k němu trochu nechápavě otočila.
,, Jak to myslíš?" zeptala se rezolutně.
,,No, já to mám přesně naopak, já měl podle mé rodiny skončit ve Zmijozelu, kde po celá desetiletí chodila zase moje rodina. Jenže ta holka měla štěstí, že měla chápavou rodinu, ta moje jí má asi tak tolik, jako rozzuření draci."
,,Ach tak, no, hodně štěstí." odpověděla mu Lily prkenně a bez jakýchkoli emocí a poté se znovu otočila ke svým kamarádkám.
Mary už zase uždibovala kousky chleba a Rose čuměla někam k učitelskému stolu.
,, Rose?" řekla Lily a zamávala své kamarádce rukou před očima, aby se probrala. Rose sebou poplašeně škubla a Lily i Mary se uchechtly.
,,Na co jsi prosím tě tak zírala?" zeptala se jí Mary
,,Copak vy jste si jí nevšimli?" doslova na ně zakřičela Rose a ukazovala k učitelskému stolu.
Mary a Lily se na sebe podívaly pohledem jí přeskočilo a pak současně zavrtěly hlavou. Rose si div nevytahala kůži pod očima, pak popadla Lily a nasměrovala její pohled přímo ke slečně Accipiterové, která Lily před chvílí mávala. Když si slečna všimla, že na ni zírají dvě dívky, jenom se usmála a vesele jim zamávala. Lily i Rose jí zamávaly nazpátek a Lily si všimla, že Rose má problém se pořádně nadechnout.
,,To je slečna Accipiterová, byla semnou na Příčné ulici." odpověděla jí Lily a Rose ji od sebe odtáhla a pak s ní zatřepala a u toho téměř křičela.
,,Ty jsi byla na Příčné ulici s Jůlií Accipiterovou?"
,,No, no ano, byla,"
,,U všech Merlinových vousů ty máš z pekla štěstí, co já bych dala za jedinou minutu strávenou s touhle legendou." rozplívala se Rose a u toho přestávala cloumat s Lily, které už úplně umlátila mozek.
,,Legendou?" zeptala se Lily a i Mary tohle očividně zajímalo.
,,Famfrpálovou legendou! Jůlie Accipiterová byla jedna z nejlepších střelkyní, které kdy hrály za Holyheadské harpyje. Ve svém školním věku začala hrát famrpál až ve svých patnácti letech, protože se v havraspárském týmu obávali, že by se kvůli její křehké postavě mohla vážně zranit. Pak jí ale přijali do týmu jako střelkyni a zbytek jejího pobytu ve škole vyhrál Havraspár třikrát za sebou. Díky jejím úžasným výsledkům si získala pozornost i kapitánky Harpyjí. A když jí bylo osmnáct dostala nabídku, jako nejmladší hráčka v jejím týmu.
Po pět let se sláva Holyheadských harpyjí šplhala vzhůru, tedy až do jednoho osudného zápasu, kdy byla Jůlie vážně poražena dvěma potlouky zároveň. Naštěstí z toho vyšla jen se zlomenou nohou a třemi žebrami. Teď je na odpočinku, ale diskutuje se o tom, jestli se ještě vůbec někdy vrátí zpět ke hraní."
Lily a Mary měly pusu dokořán, když jim Rose povyprávěla téměř celý životopis slečny Accipiterové. Rose se jenom nevinně usmála.
,,Mám s sebou i její fotografii... a mohla by mi ji i podepsat."
Jako první se po dlouhé odmlce vzpamatovala  Lily a hned jí pálilo několik otázek najednou. Například, co je to vůbec famfrpál? Když jí Severus vyprávěl o kouzelnickém světě, měla pocit, že nic nikdy nevynechal, ale buď nedopatřením, nebo z nějakého důvodu, jí o famfrpálu nikdy neřekl ani půl slova. Chvíli přemýšlela nad tím jestli se má Rose na tohle zeptat, ale pak z ní tato otázka doslova vylítla.
,,Ty, Rose a co je to ten famfrpál?"
Bylo vidět, že Rose se značně přemáhá, aby se nerozkřičela na celou Velkou síň, ale promluvila klidným a zdánlivě vyrovnaným hlasem.
,,Famfrpál je prastarý kouzelnický sport, který se hraje na košťatech, ten zbytek ti dopovím až na koleji."