Lily Evans year 1.

Kapitola 9. Deset a čtvrt palce

Věnováno mile otravné osobě, díky které jsem tuto kapitolu vůbec napsala: GryffindorPrincess00

I když byl Únor a zemi vládla zima, byla tu i tak spousta lidí. Pětice dam, které kolem nich prošly si nesly jakési podivuhodné květiny a zase jiná žena ve špičatém klobouku a s velkým zvonem na celou ulici vyvolávala akci na nejrůznější přísady do lektvarů.
Lily celá nadšená zavýskla, popadla paní Evansovou i slečnu za kabáty a táhla je do nitra té celé zvláštně kouzelné uličky.

Domy různých velikostí na sobě byly namačkané a z několika se linuly i odporné výpary. Kočičí hlavy byly ve sněhu vyškapané a doteď byla na něktérých domech Vánoční výzdoba. Výloha pátého obchodu byla celá zastoupená řadou kluků i holek různého věku. Lily přes mezírku zahlédla, jak se cosi zalesklo a když se jeden kluk skrčil zahlédla naleštěnou násadu, něčeho, co velmi silně připomínalo koště.
Proběhla kolem uzoučkého krámku a dál si prohlížela krásy, které tu byly. Skupinka dívek si něco tiše šeptala, a pak jedna z nich vytáhla z kapsi malou lahvičku a všechny ostatní dívky obdivně zalapaly po dechu. Z dvanáctého obchodu byla slyšet hudba a z krámku hned naproti si jeden velmi vysoký kluk odnášel obrovského výra, který se mračil na všechny strany a působil dojmem, že čo nevidět svého pána klovne do nohy. Mladík si toho zjevně vůbec nevšímal a za rytmu skřípavé melodie se vypravil směrem k Děravému kotli.

Lily si až teprve teď všimla bělostné stavby, která dozajista vévodila všem ostatním. Zlato, jenž se lesklo v matném slunci a které budovu nepatrně zdobilo dávalo ještě na větší noblese než by se mohlo na první pohled zdát.

,,Teď půjdeme směnit pár liber a pak ti půjdeme nakoupit vše potřebné." Lily úplně zapomněla, že tu není sama. Jenom polkla a vydala se za slečnou k těžkým dveřím, které hlídal nepatrný mužík; měl velké uši a velký dlouhý nos. Malá očka se mu leskla a obrovská chodidla nepřiměřená k jeho výšce měl schovaná v černých společenských botech.

,,Dobrý den," pozdravil je zdvořile pisklavým hlasem skřet a s úklonou jim otevřel dveře. Lily se divila, jak to takový drobný mužík, který je ještě menší než ona může vůbec zvládnout. Vždyť ty dveře už od pohledy byly velmi temžké. Objevily se v mramorové místnosti. Zlatem obkládané zdobené stěny odrážely svou krásu v obrovském zlatém lustru, který byl přesně uprostřed celé té místnosti.

Všude kam se Lily jen podívala byli samí skřeti. Jeden z nich teď převážel průhledné drahokamy, které mohly být jedině diamanty a když si všiml, že ho Lily pozoruje, ušklíbl se a přidal do kroku. Lily se tedy rychle otočila zpět k slečně která nyní smlouvala se skřetem.

,,Takže" promluvil neobyčejně pisklavým hlasem skřet a ještě jednou si celý obnos peněz přepočítal ,,to máme celkem... hmm třicet, čtyřicet... to máme celkem devadesát liber. Takže to dělá pět a čtyřicet galeonů, madam, prosím."
Skřet všechny velké zlaté mince bezpečně uložit do váčku, který následně předal slečně Accipiterová. Ta váček váček předala pani Evansové, poděkovala skřetovi a poté vyšly ven.
,,Nashledanou," znovu se jim uklonil vrátný a počkal dokud se dveře nevyprázdní.

,,Tak kam půjdeme nejdřív?" Zeptala se se zářícím úsměvem slečna. Bylo tu tolik obchodů, které by mohly navštívit, ovšem Lily se nemohla rozpoltit a tak zvolila, že si nejprve nakoupí knížky.
,,Skvěle, takže teď mě prosím následujte, půjdeme ke Krucánkům a Kaňourům."

Obchod Krucánky a Kaňoury byl téměř na začátku ulice. Rozlehlé výkladní skříně byly úplně zaplněny všemožnými knihami s ještě ruznorodějšími názvy, jako třeba: Já vlkodlak, aneb jak se vypořádat s nešťastným kousnutím. Soudě podle tloušťky knihy, toho o životě takového vlkodlaka, ještě moc nezjistili, pomyslela si Lily a dál si prohlížela všemožné názvy knih.
Znamení čajových lístků, Věstbu z karet, nebo Smrtonoš, přízrak osudu, prošla Lily téměř bez povšimnutí, ošem u knihy s nazvem: Zvěromágem se musela zastavit a obdivně si ji prohlížela. Dál v řadě bylo i několik historických výtisků z dob válek mezi kouzelníky a mudly a také několik životopisů a přesně uprostřed té největší z výloh se na rudě sametovém polštářku náhherně leskl sytě citrónově zelený brk a u něho byl popisek