Kylo byl ve svém pokoji. Netrpělivě přecházel sem a tam. Párkrát se zastavil a pohlédl ven do nekonečné tmy za sklem. Kdysi ho to uklidňovalo. Teď se ale jeho myšlenky ubírali k Rey. Do pokoje vletěl zdravotnický robot. Poručil si nemyslet na ni. Sundal si kabát a sedl si do křesla. Jeho předsevzetí, ale vydrželo jen do té doby, než robot začal ošetřovat jeho rameno. Projela jím vlna vzteku. Přesně toho samého, který se ho zmocnil, když ho silou odmrštila. Po té, co do něj vrazila na té lávce, se nedokázal ovládnout. A když ji chytil pod krkem, nevšímal si strachu v jejích očích. Lomcoval jím nevybouřený vztek od té doby, co se viděli naposled. Chtěl ji ukázat, že nad ním nemůže vyhrát. Nemůže ho ovládat. Pak si vzpomněl na Snoka. Vlastně ho zabil kvůli ní. Ona za to mohla.
"Mohla si mít všechno.....stačilo jenom chtít."
Ani nepřemýšlel, když tu větu vyslovil. Proto také ani nečekal, jak ho to zasáhlo. Místo vzteku cítil bolest a zklamání. Najednou byl tak blízko jejího obličeje. Ozval se v něm jeho konflikt. Ta temná část, Kylo, by jí nejraději uškrtil, naopak ta druhá světlá, Ben, ji chtěl....políbit. To světlo se snažil potlačit, a nenáviděl se za to, když se dralo ven a ještě víc, když v něm probouzelo city k ní. Považoval to za slabost. Jenže pak začala omdlévat, podlomila se jí kolena, povoloval stisk její ruky, kterou se snažila uvolnit tu jeho. Trochu ho vyděsilo, když nezareagovala na své jméno, ale než stihl cokoliv udělat srazila ho rána do ramene. Když byl ošetřen, začal znovu přecházet po pokoji.
Ani nevím jestli je živá.....klidně jsem ji mohl zabít a oni odnesli jenom bezvládné tělo
Z těch myšlenek mu běhal mráz po zádech, a ještě víc z toho, že o ni má opravdu strach. Zarazil se v půlce kroku. Možná kdyby se pořádně soustředil...... Jelikož spojení mezi nimi vytvořil Snoke, neměl by být problém se na něj napojit znovu. Věděl, že přímé napojení by ho stálo mnoho síly, ale telepaticky ne. Jenom zjistit jestli je ...... v pořádku.
Posadil se zpět do křesla. Soustředil se. Cítil jak ho síla obklopuje.
"Rey...."
V tu chvíli ho zalil uklidňující pocit.
"Nech mě. Nechci s tebou mluvit"
Věděl, že je na živá, ale svíral ho pocit viny.
"Ublížil sem ti......... hodně?"
ČTEŠ
Světlo a tma (Reylo)
FanfictionKdyby nebyla tma, nebylo by světlo. Jeden nemůže existovat bez druhého tak jako já bych neexistoval bez ní. S tou myšlenkou zažehl svůj meč... Taková menší fan fikce na téma Reylo, kterou mám již dlouho v hlavě . Je to můj první pokus, takže to ber...
